Kamera:
Harold RossonHudba:
Lennie HaytonHrají:
Gene Kelly, Donald O'Connor, Debbie Reynolds, Jean Hagen, Cyd Charisse, Douglas Fowley, Millard Mitchell, Rita Moreno, Mae Clarke, Bobby Watson, Lance Fuller (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Jeden z nejlepších muzikálů, které kdy spatřily stříbro plátna, je zároveň výtečnou romantickou komedií, hravou satirou na Hollywood 20. let i mimoděčnou historickou lekcí o jedné z klíčových etap vývoje kinematografie. Hvězdy němé éry se ocitají v osidlech lásky a zvukového filmu a s obojím se vyrovnávají vtipně, vynalézavě a s grácií. A navíc jaksi mimochodem vynaleznou i dabing. (AČFK)
(více)Videa (1)
Recenze (455)
Jak nemám rád muzikály (což tady zmiňuji poměrně často), tak tohle je další vítaná výjimka, ovšem tentokrát opravdu výrazná a tučná. Základ každého muzikálu, tedy krásný hudební doprovod a taneční choreografie, je tu splněn na sto procent, a navíc podpořený sympatickými herci a tak energickým a veselým příběhem, za který by se nemusel stydět ani Charlie Chaplin v nejlepších letech. Každopádně jsem rád, že jsem našel špičku žánru, kterému nijak neholduji - obdiv směrem k tvůrcům a hereckým výkonům je speciálně v tomto případě oprávněný jako málokde. 95% ()
Když jsou v muzikálu to nejlepší mluvené dialogy, a to nejotravnější příliš dlouhé a rozjívené muzikálové scény, tak je něco špatně. Já to přepíčené muzikálové pitvoření a skotačení nemám rád tak nějak z principu, a když je moc dlouhé a přidají se k němu navíc i superpozitivní tymolinove usmevy všech zúčastněných a barevný holokaust všude kolem nich, tak už je to na solidní migrénu... Jenže pak přijde další geniální dialog, pak pro změnu nějaká muzikálová scénka v délce a kvalitě bez problémů přijatelné, chytrý příběh, a i já musím uznat že je to prostě velice fajn. I když méně eskamotérství, a více "filmu", by v něm opravdu neškodilo. 8/10 ()
Ztělesněná radost ze života… Z mého pohledu ojedinělý muzikál své doby, který neobyčejně reflexivně nahlížel na lesk a bídu filmové práce ze zašlého věku (paralely s pozdějším stavem ani nezmiňujíc). Zpívání v dešti je zároveň živelná a bezstarostná pocta i „dospělejší“ zhodnocení žánrů a jeho možností. Krásně je to vidět v písních, fakt, že u spousty z nich šlo o převzaté šlágry, dokazuje další životnost těchto možná jednoduchých a zapomenutých melodií. Bez původní hodnoty by je ani tento film nedokázal „oprášit“ a znovu jim dát nové místo v srdcích či paměti diváků. Kvůli tomuto propojení samostatných šlágrů zřejmě občas nedává všechno ve filmu úplný smysl, ale zrovna tenhle muzikál má velmi pevný a silný příběh. Všechny odkazy na němou éru, ty sny ze zákulisí i touhu vymáchat otravnou blekotavou hvězdu konečně ve veřejně odhalené pravdě nesouvisí se zpěvem a funguje bezchybně v celé vyprávěcí struktuře. A Gene Kelly zaslouží věčnou poklonu, jestli skutečně trpěl při slavném ikonickém tanci pod nekončící sprchou vody, tak to jednoduše není vidět. Zpívání v dešti je vrcholem profesionality. Neopakovatelné. ()
Trochu jsem se obával toho, zda mě bude muzikál bavit, ale zaujal mne svoji atmosférou, písničkami a taneční choreografií, přičemž i příběh s romantikou na pozadí končící éry němého filmu, byl dost poutavý. Občas vtipná scéna pobavila a celkově této klasice dávám příjemné 4* s doporučením ostatním budoucím divákům. Kdyby byl teplý letní večer a pršelo, chytl bych deštník, vyrazil na ulici a dancin' and singin' in the rain, jen by to nebylo tak elegantní a asi by se na to nedalo koukat. :) ()
Scénář: Adolph Green, Betty Comden .. Show must go on! Zpívající Hollywood aneb jak jsem se naučil mluvit k divákům. Přerod němého filmu na plně zvukový musel být hodně bolestný, naštěstí vzpomínání v podání tohoto malebného muzikálového snímku je hodně zábavný. Barevná podívaná, plná písniček, optimismu a všudypřítomných úsměvů spolehlivě zafunguje na přístupného diváka i po tolika letech. ()
Galerie (116)
Zajímavosti (62)
- Na konci slavného "zpívání v dešti" převezme od Gene Kellyho deštník muž, jímž není nikdo jiný než Harry „Snub“ Pollard, kdysi poměrně úspěšný komik němých grotesek. (Iggy)
- Když Gene Kelly (Don Lockwood) natáčel titulní píseň, měl horečku 39,5°C. Musel však tančit doslova v sauně, protože na scénu mířilo kvůli řádnému nasvícení několik silných reflektorů. (Kulmon)
- Vo filme môžeme vidieť proces, kedy sa do už dokončeného nemého filmu pridávajú zvukové sekvencie. Takéto filmy sa označujú termínom "goat gland". (WalterIK7)
Reklama