Sherlock Holmes

BEWARE THE SPOILERS. Guyi, chlape, dovol mi pogratulovat ti opožděně k rozvodu, protože pokud se tvůj změněný stav na manželském trhu projeví takovou změnou v kvalitě tvých posledních filmů, je ke gratulaci řada důvodů. A pokud jde o ty, kteří tvůj počin v hájemství sira Doyla kritizují, ukaž jim kromě třetího prstu na ruce taky ty stránky v knihách o Holmesovi, na kterých se píše o drogách, organizovaném chaosu přecházejícím v neorganizovaný bordel, vystřílených inciálách Jejího Veličenstva královny Viktorie, buldokovi (ačkoli to, zda nesl jméno ministerského předsedy, známo není), pěstních zápasech a dalších kratochvílích, a pověz jim, že A.C. Doylovi je šumafuk, i kdybys z Holmese udělal pilota Formule 1, protože onen pán své vlastní výtvory považoval za brak dobrý výhradně k tomu, aby ho finančně zabezpečil do doby, kdy bude moci psát hodnotnou uměleckou literaturu, následkem čehož kašlal na časovou kontinuitu a vzdor svému hrdinovi i na elementární logiku, takže dodnes mnozí pátrají s úsilím hodným lepší věci, kolikrát že se to vlastně Watson ženil a proč je Holmes v jedné povídce ujetý misogynní narkoman a v druhé lehce výstřední viktoriánský gentleman s pochopením pro slabosti lidského pokolení, zatímco ty jsi nám pro dobro věci, abych parafrázovala kleopatru, vrátil rockovou hvězdu, z které se po desetiletí nepochopitelně dělal suchar a místy vyčítané omlazení hrdinů poněkud bledne před skutečností, že letošní pětačtyřicátník Downey by byl v Sherlockově době pokládán za důstojného kmeta. Pokud tedy budeš cítit potřebu se hájit, proč tak a ne jinak, k čemuž nevidím důvod, lepší způsob trávení času je vymýšlení zápletky pro další dobrodružství. Já jsem byla spokojená takřka dokonale, takže ti děkuji. Neděkuji pouze za Rachel, takto ztělesnění nutnosti míchat do příběhu milostnou zápletku, i kdyby na pivo nebylo, za poněkud nešťastný nápad pojmenovat jednoho z padouchů lord Srab, a za nepopiratelný fakt, že ve většině zemí by velkého detektiva za záchranu parlamentu dav neoslavoval, ale spíš zlynčoval. A v neposlední řadě díky za to, že i když už nejsem malá holka a nehraju si na to, že s Sherlockem a Watsonem prožívám jejich dobrodružství, protože už jsem velká holka a ty si hrají trochu jinak, mohla jsem ty dvě hodiny vrátit čas nazpátek a nezlobit. Protože kdo si hraje... a dál to znáš. (05.02.2010)

Obsazení perfektní, ale nic moc z toho. Strong je trestuhodně upozaděný, Law nestíhá Downeymu sekundovat snad ani v jediné scéně (a to by tu v zásadě měli být rovnocenní partneři!), Rachel McAdams tuctová, pořádný případ tu vlastně žádný ani není, deduktivní metoda se nevyužívá pro dobro celku, ale zneužívá jako deus ex machina a tak si pro sebe krade veškerou pozornost především Hans Zimmer. Ne, že by snad Ritchie nudil, baví, místy dokonce i obstojně, ale zopakovat zdařilou taškařici ve stylu prvních Pirátů z Karibiku se mu ani zdaleka nepodařilo. A přitom je evidentní, že to je to jediné o co mu šlo. Když už netradiční pojetí Holmese, tak to s nápadem či to s Sherlockem, ze kterého ten Downeyho tak jako tak stejně vychází. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (07.01.2010)

Vyhovovalo mi to téměř ve všech směrech. Zamračený Londýn obklopený bouřkovými mraky řádně atmosférický, herecká sestava v čele s Downeym Jr. hrozně příjemná, dobře se mi na to koukalo, dialogy smysluplné, spousta sarkazmu, pošťuchování a neverbální komunikace. Holmes v podání režiséra Ritchieho prošel výcvikem krav maga, escrimy, boxu a kdo ví čeho ještě a na jeho bojové a deduktivní schopnosti se sice po celý film fajnově dívá, ale tohle snad už tvůrci přehnali, protože tu spojili dohromady Alberta Einsteina a Scotta Adkinse. Jinak to ubíhá kupředu svižně, je tu dostatek akce, i poměrně slušný záporák, bavil jsem se a to je hlavní. 90 miliónů dolarů(rozpočet)/524 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (08.05.2012)

Nuže, milý Watsone, je to prosté. Pachatelé zanechali při své práci tolik stop, že jejich polapení mohu ponechat i Lestradeovi. Za prvé, je to zjevná snaha mít novou sérii v duchu Pirátů Karibiku. V producentském zadání je odlehčená akce, efektní kamerové jízdy, špičkování mezi postavami. Druhou stopou je známá značka, co diváky přitáhne do kin. Minule pouťová atrakce, nyní slavná literární série. O nás, Watsone. Za třetí, padouchův plán na ovládnutí světa by sedl spíše někam ke kolegovi Bondovi, takže pro odlišení bylo třeba ponechat několik propriet, jako má lulka a housle, temný Londýn či číslo 221 Baker Street. Byl to trochu oříšek, Watsone, protože místy film nabývá atmosféry, za kterou by se nemuselo stydět ani zpracování našich potýkání s Jackem Rozparovačem ve Vraždě na úrovni. Tuto schopnost klamat tělem jsem ovšem začal podezřívat v mnohem rozsáhlejší konverzační části filmu, která nenechává na pochybách, milý doktore a příteli, že hlavním cílem je zábava pro oči a klouzání po povrchu. Korunou důkazu je pak feminizační vsuvka Rachel McAdams, která bohužel vyčerpala všechen svůj přínos spolu s uspávadlem ve šnapsu v nezahalené scéně v hotelovém pokoji. Nic, čím bychom se měli nechat svést na scestí dokore - doktore, sem se mi dívejte. Definitivní konec pachatelův pak je zneužití mých deduktivích schopností k tomu, aby se děj mohl drát třeskutě a často dosti krkolomně vpřed, abych vzápětí mohl objasnit, proč tak a nejinak. Pachatel tedy byl poměrně zdatný, ale do mladých let se raději vrátíme skrze Pyramidu hrůzy alias Young Sherlock Holmes. (18.01.2010)

Čárymáry mekgajvvrány...Sherlock Holmes nikdy nebyl zaprděným usedlým detektivem, který nebyl schopen žádné akce. Pojmout jej ale jako podivína, jenž má problémy v kontaktech s realitou, věnuje se zápasení a žárlí na lásky, které mu kradou Watsona? Vlastně... proč ne, že? Ale opravdu musí film o něm až tak připomínat dobrodružství Indiana Jonese? Rozdíly jsou minimální - místo artefaktu se pátrá po vrahovi, který má nějaký zlý plán (zrovna jako nacisté v Indym). Nejsme sice v daleké zemi na území prastaré kultury, ale uznejte, není ponurý retro Londýn 19. století pro dnešního člověka tajemný a exotický. Industriální špína, ocel, parní kotle a temné mraky nahradí skřehotání papoušků, liánami obtočené ruiny a zlaté poklady. Mechanické a elektrické pasti z různých pil a plynovodů jsou stejně atraktivní jako valící se koule a lisovací stropy. Hláškovací slovní přestřelky jsou úplně totožné. Ještě ozdobit dalším množstvím pastí, plameny, čepelemi, pistolemi, bryčkami, plášti, mechanismečky, komíny, parními čluny, palicemi, doky, jedy - vše namíchané do McGyverovského koktejlu, který nedává smysl, ale dobře vypadá. Hlavně, že se divák baví rychlými proměnami prostředí a situací. Možná by mohl být i napjatý, kdyby v něm film dokázal vzbudit obavy o postavy. Ještě štěstí, že hlavní devíza Holmese, dedukce, zůstala. Štěstí? Vlastně ani moc ne. Ritchie nám servíruje fakta v rychlém sledu, dedukce připomínají kulomentou palbu a v té kadenci si možná ani nepovšimneme, jak mělce jsou často promyšleny. Nabízejí nejenom správný Holmesův výklad, nabízejí jich několik. O to míň nabízí film. (12.04.2010)