Robocop

Lze ocenit snahu za zajímavou psychologii a nejednoznačnost hlavní i vedlejších postav. Tedy absence tupě přímočarého děje - díkybohu. Ono to, co frčelo v osmdesátkách, by zcela jistě na chlup stejně (jen v novém hávu) nefrčelo teď. Film překvapivě nejvíce selhává v akci, které je jednak málo a není nic moc. Od 100 milionového akčňáku bych čekal větší nášup. Zároveň je vidět, že tvůrcům chyběl kumšt na velkolepější a hlavně detailnější výpravu, jasně viditelnou například v podobně drahém, avšak mnohem lépe provedeném Minority Report. (16.02.2014)

Robocop se povedl. Nasvědomí to má jak chytrý a domyšlený příběh, který zajímá osud postavy jako takové a smíření se situací že náš Robo již nikdy nebude člověkem, kterého by si jeho rodina přála mít. Příběh tedy zcela v pořádku a je opravdu velmi zajímavý. Režisér Padilha předvedl velmi kvalitní kus poctivé práce a lze se jen dohadovat o tom, kam by film vytáhl původně uvažovaný Darren Aronofsky. Obsazení herců je ukázkově luxusní a přestože mě chvilinku trvalo než jsem dokázal příjmout jakoukoliv postavu, herci skvěle padnou do svých rolí a zvláštní uznání zaslouží dvojice Oldman/Kinnaman. Pokud tady někdo vzpomíná na to jak dopadl remake Total Recall, tak mě by spíše u nového Robocopa pasovalo více přirovnání s novou Planetou opic. 70% (10.02.2014)

Kterak Hollywood vykastroval dalšího kdysi tak osobitého režiséra... Blockbustery spíš míjím, neboť oni většinou míjí mne, na Robocopa jsem se ovšem těšil, jelikož právě tenhle film byl dalším, celkem logickým krokem v kariéře výjimečného brazilského režiséra José Padilhy, který se celosvětově proslavil svým opusem Tropa de elite (a jeho pokračováním). Tohle strhující syrové akční sociální drama z favel Rio de Janeira vypovídá velmi realisticky o tom, jak hodně je v mezní situaci posunuta hranice vnímání dobra a zla i toho, čemu se říká spravedlnost. Ten oslí můstek k příběhu robotického policisty, jak jej kdysi natočil Paul Verhoeven a nyní v remaku uzpůsobil k obrazu svému Padilha, se přímo nabízí. Spravedlnost vynucovaná absolutně, silou těžkooděnců BOPE, silou Robocopa. Obé velmi pravičácké, velmi kontroverzní, velmi nestandardní v relaci k západním hodnotám. Když píši ,,uzpůsobil k obrazu svému", myslím tím, co všechno mohl tak vysoce sociálně vnímavý tvůrce pocházející navíc ze země, která má kontroverzi vepsánu přímo ve svém sociálním uspořádání, z potenciálu dřímajícím v látce, jakou je Robocop, vytěžit. Ale ono to spíš vypadá, že si velká hollywoodská studia uzpůsobila k obrazu svému dříve tak osobitého režiséra. To, co jsem mu v Elitní jednotce věřil bezezbytku, náhle v přetuněném hollywoodském spektáklu smrdí kalkulem, do popředí se dostává módní pranýřovaní USA coby světového četníka (scény z Bagdádu jsou ovšem naprosto jalové a plané), onen fašistický rozměr zneužití policie vedoucí k proměně v policejní stát vyšel rovněž tak nějak do ztracena, jediným nosným uvěřitelným momentem je kritika nadnárodního kapitalismu, což mi na ideově (a ideologicky) tak bohatý námět přijde dost málo. Ano, jistě, je to remake, to má vznik takovéhoto filmu ospravedlnit, vždyť remake je teď v Hollywoodu taky v módě... Je to smutný paradox doprovázející Padilhův přestup do Hollywoodu - kritizovat omezování svobody ve světě a přitom se pro peníze vzdát své tvůrčí svobody... (02.05.2014)

Není pro mne krásnější vize budoucnosti než ta, ve které pochodující plechovky neustále skenují délku mého přirození, aby zjistily, zda náhodou nejsem hledaný terorista. Filmová představa, že všechny země kromě USA již tuto vymoženost mají, mne patrně pobavila nejvíc z tohoto snímku. Ovšem ta hlava na neprůstřelné základně nemá žádné charisma a celé její dobrodružství je zážitkem spíše pro oči než pro cokoli jiného. A na to, abych mohl bezstarostně vypnout mozek a užít si to, se to celé tváří příliš vážně. (28.08.2014)

Jeden by od Elitního jednotkáře čekal krutopřísnou, brutoakční poctu osmdesátkovému fenoménu. A ono hovno. Nebýt to prznění klasiky, jednalo by se o příjemně plynoucí, chytrou sondu do psychických pochodů toustovače, co dříve býval grilem, a těžce se s tím smiřuje. Jelikož si to však otírá celuloid o Ferhovenovu klasiku, je nutno směrem k současnému Holyvůdu opět flustnout hustý, z paty vytažený kritický chrchel. Smutný Fňukal ex machina se více než očekávaným nekompromisním potíráním detroitské kriminality tentokráte zabývá spíše ňuňáním se svým synáčkem a manželkou, která prudí kde koho, aby mohla mít svůj mixér doma hned vedle mikrovlnky, a to mu přitom Omnicorp k jeho plícím a hlavě ani nepřišil titanové čtyřrychlostní pětadvaceticentimetrové Robodildo! Ale třeba bude mít verze 2.0 nějaký ten hárdverový apgrejt. Zatímco si tedy vynucovač zákona hraje na Robomanžela, negři v Detroitu v pohodě dělají bordel, přičemž jim v tom zkostnatělá legislativa nedokáže zabránit. Příznačné. Doufejme tedy, že v případném pokračování našemu plechomasitému hrdinovi někdo vydylítuje svědomí, morálku a sysla pro rodinné hodnoty, nebude mít nějaké to psychotrauma z nepromazaných kovových implantátů a akční divák se konečně dočká pořádné deratizace. (08.08.2014)