Kuky se vrací

Hezké, ale nudné. Loutky jsou sice dokonalé, ale chybí jim zajímavější příběh a většině z nich i pořadný prostor se divákovi představit. Ale, proč nosit růžový plyš do lesa, když už to tu bylo řečeno tolikrát. Jen dodám, že jsem byl na dětské projekci a většina dětí začala po pár minutách zívat, odcházet na záchod (někteří se již nevrátili) a mnohem zajímavější jim připadaly obyvatelé žijící v dutinách jejich nosů, než ty lesní na plátně. Kuky prostě není až zase takový frajer, jak se nás snažila marketingová masáž přesvědčit. (01.10.2010)

FILMOVÁ NOC 2010 Jsou lidé, kterým ke spokojenosti nestačí oslavování poctivé rukodělné práce (když je z filmu o filmu patrné, kolik toho bylo dodatečně upravováno za pomocí speciálních efektů), indie look v jinak mainstreamově vykalkulovaném titulu a ozvláštnění oscarového KOLJI do podoby akčního dobrodružného bijáku s roztomilým plyšákem v hlavní roli. Technická preciznost bere za své, když jsou promluvy Kukyho nezáživně deklamovány a kapitán Hergot otravně moralizuje, nezávisle se tvářící osvěžení si bere spoustu z precizních amerických filmů, ale přitom je temporytmicky hrozně nevyvážené a vypravěčsky nezvládnuté, jelikož obě roviny obsahují nesrovnalosti a dětská fantazie je limitována na mravoučné mentorování a neskonale hloupou ekologickou agitku. KUKY SE VRACÍ je tak nejenom jeden z nepřeceňovanějších (českých) filmů poslední doby, ale zároveň i nejhorším Svěrákovým snímkem, protože není ani formálně vytŕíbeným titulem podle amerického vzoru, ani svobodným autorským nezávislákem, ani poučenou a hravou žánrovkou. Je totiž ukázkovým HEČ - Hezkým Českým Filmem, s kterým se za nějakou dobu budeme setkávat na cestách žlutými autobusy (a při jakýchkoliv jiných než akčních scénách se budu dívat raději na okolní krajinu, zvuk si při dialozích raději vypnu úplně). (09.07.2010)

Po hodně slibném rozjezdu plném hravých nápadů, kdy si zvykáte na tu unikátní a krásnou vizuální stránku, Svěrák zpomaluje a dobrou půlhodinu (honba za ztracenými vejci) klopýtá co se týče dramaturgie. Ta střední část, navzdory skvěle natočené automobilové honičce, se vleče. Jinak jsem byla celkem nadšená, Jan Svěrák znovu potvrzuje, že naší režisérskou jedničkou není nadarmo a umí si pohlídat jak technickou stránku filmu, tak příběh a poetiku. A fandím mu, protože aspoň na chvíli oživil starou českou loutkovou animaci. Se svou roztomilostí Kuky úplně odlišný od noirového thrilleru Pouta, přesto jsou tyhle filmy zatím nejlepší českou filmovou dvojkou pro rok 2010. (29.07.2010)

Svěrákovi se nedá upřít hravost, tuna nápadů a taky fakt, že má opravdu hodně nakoukáno. To jsou vlastnosti, kterými vyčnívá nad většinou českých režisérů a které jsou v tomto filmu nádherně vidět. Svěrák si s tím opravdu pohrál, loutková animace je výborná, postavičky jsou výborně namluvené a celé to má nádech starých českých filmů. Bohužel to tentokrát neuměl Svěrák dostatečně prodat, tempo filmu je docela pomalé, atmosféra asi nenadchne všechny a ke konci už to bylo vážně docela zdlouhavé a to zakončení okolo Kaiserovi postavy bych klidně vypustil. I tak ale Svěřák patří pořád na českou špičku, jenom jsem tentokrát čekal trochu více.70% (28.11.2010)

Přesně podle očekávání... Hype až na kost, především pak proto, že si velká část publika není schopná přiznat, že nebývale hutný vizuál ještě dobrý film nedělá. Ne, ani v české kotlině. Loutky jsou sice parádní, výprava (pokud se jí dá lesní palouček nazvat) rovněž potěší nejedno oko obrazového fajnšmekra, ale všechno ostatní je jen jedna velká křeč. Scénářem, připomínajícím Maxe a maxipříšerky, počínaje a nit velmi často ztrácející režií konče. Svěrák se chtěl očividně zavděčit dětem i dospělým, jenže zatímco pro ty menší je Kuky jenom roztomilá nuda, ti větší jen těžko překousnou fakt, že "dabing" kolikrát působí jako literární předčítání a většina dialogů sestává z infantilního žvatlání, jež mě po 20 minutách iritovalo způsobem, že jsem si chtěl do uší strčit vypukaný popcorn a vyndat ho až ve chvíli, kdy Svěrák rozjede jednu z libových (leč stále jen poetických) akčních scén. Když vás na filmu o pilinami vycpaném medvídkovi, vracejícím se domů ze smetiště, nejvíc baví "lidská" linie (která je imho mnohem imaginativnější), je holt něco špatně. Celuloid s Kukym je důkazním materiálem. P.S.: Fandil jsem Anuškovi. A nebojím se to přiznat. (04.06.2010)