poster

Daleko od hlučícího davu

  • USA

    Far from the Madding Crowd

  • Velká Británie

    Far from the Madding Crowd

  • Slovensko

    Ďaleko od hlučného davu

Drama / Romantický

USA / Velká Británie, 2015, 119 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • troufalka
    ***

    Pro mě je romantických filmů škoda.(19.11.2016)

  • Kristusazapad
    **

    Štýl tu slúži, rovnako ako v knihe, na oslavu anglického vidieka a kritiku „hlučného davu“. Táto snaha však pôsobí pomerne ostentatívne a preslnené obrázky vidieka niekedy zaváňajú gýčom. Každopádne je toto prostredie takmer vždy snímané počas slnečných dní a je zobrazované v teplých farbách. Má síce pochopiteľne poukazovať na prirodzenú spätosť človeka s prírodou, avšak vzhľadom k miernej preexponovanosti pôsobí až naivne oslavne. Samozrejme, vo filme sa objavujú aj negatívne prírodné javy, ako úvodná Oakova tragédia, nadúvanie a smrť niekoľkých oviec či nebezpečné zakrývanie sena počas búrky, avšak tieto tendencie nevytvárajú dostatočný protipól agitačnému štylistickému blahorečeniu. Naopak mesto, zobrazené v šedivých farbách, sa stáva synonymom smrti, hazardu, pouličných bitiek a morálne pokleslejších ľudí, čo je badateľné najmä v porovnaní Troya a Oaka. Rozprávanie i štýl sa tak snažia glorifikovať anglický vidiek v kontraste ku nepríjemnému prostrediu mesta. To v knihe príliš neprekážalo, predsa len vznikala v inom období, keď bola podobná snaha odvážna a netradičná. Film však v súčasnosti pôsobí až nepríjemne agitačne a nedokázal tému nejakým spôsobom aktualizovať. Snaha o upozorňovanie na prostredie prostredníctvom rozprávania a štýlu tak rozhodne zostala neúspešná. Film je na hony vzdialený predchádzajúcim Vinterbergovým filmom, čo, bohužiaľ, v tomto prípade nepovažujte za pochvalu. Tam kde bola v 19. storočí Hardyho novela tematicky poburujúca a odvážna, zostal tento film len v rovine červenej knižnice. Adorovať na ňom feminínnosť a mierny posun v tomto ohľade oproti 150 rokov starej knihe považujem v dnešnej dobe za nezaujímavé. Viac tu(30.10.2015)

  • Xmilden
    ****

    Původní snímek neznám, ale tohle zpracování mě naprosto vyhovuje. Herci jsou až na drobné vyjímky přesní a pobyt Michaela Sheena před kamerou jsem si náležitě vychutnával. Pan Herec. Podobně ne zrovna čitelnou romantiku navíc můžu. Není to jen o nekonečných zamilovaných pohledech kamkoliv se kamera šustne. Děj je určitě zajímavý a o Gabrielu Oakovi ještě určitě v budoucnu uslyšíme. 80%(20.10.2015)

  • Bebacek
    ***

    Krajinky pěkné, ale emocionální blesk mě obešel. A ta Carey se prostě ve všech filmech/rolích tváří úplně stejně.(28.7.2015)

  • MessiáŠ
    ***

    Jsem jaksi rozpačitý, což může z větší části pramenit z neznalosti Hardyho předlohy, která mě však nyní zajímá o to víc. Bylo by poněkud hloupé vytýkat filmu žánrová klišé, když s nimi vědomě pracuje, k čemuž odkazuje hned úvodní scéna se ztraceným šátkem, která dává tušit, v jakém žánrovém poli se bude příběh odehrávat. Nechybí ani topos bouřky či typizovaná láska k vojákovi, jejíž směšnost ale hrdinka sama reflektuje. Tradiční romantická proprieta jako dopis (valentýnka) je zde naopak hlavní hrdinkou podvrácena, což její adresát není s ohledem na dobu schopen dekódovat, což vede takřka k fatálnímu nedorozumění; v tomto ohledu je Bathsheba skutečně moderní, její proklamované nezávislosti však dojde dech poměrně záhy, coby postavě jí chybí větší mnohoznačnost, což je lze koneckonců prohlásit o velké většině z postav, které jsou poněkud jednorozměrné. S ohledem na hrdinčinu tezi, že je pro ženu těžké mluvit o svých citech jazykem, který vymysleli muži, se nelze zbavit dojmu, že Bathsheby citový rejstřík ve filmu není příliš rozsáhlý, když obsáhne dvouhodinový film do dvou až tří grimas a k obsáhlejším promluvám se nedostane (opět volání po knize?). Pomyslným vrcholem ČSFD projekce ovšem bylo zjištění (nikterak překvapivé), že valná většina publika trpí kulturní demencí, když při většině scén propuká v hlasitý smích, jeden jedinec dokonce retardací, když při klíčové scéně začne tleskat. Je tak symptomatické, že u díla, které mj. pojednává o lidských citech, (ne)schopnosti jejich vyjádření či rozličných formách lásky, se nedokáže postmoderní divák angažovat jinak než smíchem, resp. výsměchem, když už z nepřetržitého imperativu zábavy ztratil jakékoliv rozlišovací schopnosti, což mu nicméně nikterak nebrání, aby se při závěrečných titulcích chytl s partnerem/partnerkou za ruce a vskutku nekýčovitě se políbili. Tolik k tomu, co je směšné...(8.7.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace