poster

Daleko od hlučícího davu

  • USA

    Far from the Madding Crowd

  • Velká Británie

    Far from the Madding Crowd

  • Slovensko

    Ďaleko od hlučného davu

Drama / Romantický

USA / Velká Británie, 2015, 119 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • playboxguest
    ***

    Pipulinda přelétavá to nemá v hlavě citově srovnané a tak hraje na všechny strany, díky čemuž působí zmatek nejen sobě, ale i v hlavě nejednoho nápadníka. Nejhorší je, že v reálu bych za ní nejspíš běhala i já, jak se znám. Pěkně natočené, Carey jsem nesnášela, ale od Velkého Gatsbyho jí vidím čím dál raději. Na tyhle austenovské harlequinky ale zas tak nejsem, takže ve výsledku mě to nechalo celkem chladnou, přece jen jde zpracovat dobovou romanci daleko více epicky (Navždy a daleko, Cold Mountain atd), tady se trčí až moc na jednom místě.(25.7.2015)

  • SlecnaSmilly
    ***

    Je to fakt moc pěkně natočený, ale je to blbost. Já osobně si myslím, že k tématu lásky by se měl vyjadřovat jen William Shakespeare a možná ještě Rosamunde Pilcher, ti umějí vykreslit romantickou linku par excellence. Thomas Hardy to nevychytal hlavně, co se hlavní hrdinky týče. Batsheba má působit emancipovaně, ale většinu času mě svým jednáním nutila tlouct hlavou o futra. Hned v začátcích filmu ji o ruku požádá sympatický ovčák a ona si mu klidně řekne ne, přitom jsme to mohli mít za deset minut čistýho času sfouknutý a já se mohla jít věnovat nějaké bohulibé činnosti – například výrobě krepových růží, ale to ona ne, musí se tam další hodinu čtyřicet rozhodovat mezi léty sešlým boháčem, kníratým oficírem a sexy mlčenlivým ovčákem. To Rosamunde protkne dějovou linku alespoň zákeřnou chorobou nebo návratem proradného bratra z ciziny, co se pak snaží podvodem získat všechen majetek, aby s ním následně dost neuvážlivě naložil. V tomhle případě ale jen čekáme, komu nakonec padne Batsheba do náruče (přitom nám láskou zkušeným je to hnedle jasný, žejo).(16.11.2015)

  • tahit
    *****

    Krásná předělávka milostné zápletky. To se nedá přežít bez úhony, takže kapesníček do ručky, budeš se prodírat citovou bouří. Z ničeho nic je tu bezhvězdná noc. Opravdová láska nerezaví. Co lepšího chlap může chtít? Smutný, ale jinak pohodička jako blesk z čistého nebe.(23.12.2015)

  • JitkaCardova
    **

    Každý, koho si tenhle snímek i jen trochu podmaní, by měl povinně shlédnout původní stejnojmenou adaptaci tohoto románu od Johna Schlesingera z r. 1967. Připadá mi, že Vinterberg natočil jen jeden dobrý film, hned ten první, Rodinnou oslavu, a od té doby mu rychlá sláva stoupla do hlavy a on už jen vymýšlí, jak si znovu lacino získat či udržet lásku publika, podbízí se a zkouší kdeco kromě soustředěné, smysluplné a osobně zabarvené vlastní individuální tvorby. *** Tady ale hodně nestoudně přestřelil hranici slušnosti, protože vpodstatě kompletně převzal, opsal, jako nedostačivý školák, chcete-li to jasně, Schlesingerův storyboard - knižní předlohu lze na plátno převést různými způsoby, každý režisér si musí nad knihou sám po svém lámat hlavu, promyslet, co a jak poskládat, co vyzdvihnout, jakou linku vynechat, čím začít, jaké zvolit tempo, proklady, triky k udržení pozornosti, napětí atd. Když si ale pustíte po Vinterbergovi i Schlesingerův film, zjistíte velice brzy, hned u první scény, že právě a jenom to udělal i Vinterberg - pustil si Schlesingerův film. On nepracoval po svém s knihou, jen si prohlédl cizí film a u každé scény si řekl, jak ji přetočí, nebo dokonce co úplně vynechá, protože by to bylo komplikované. Každému trochu analyticky nadanému člověku musí být jasné, s jakým zdrojem Vinterberg pracoval: že nerozvrhoval nově knihu, ale otrocky vyraboval a předělal právě tento film. Tomu se ovšem říká podvod, pustá krádež, pokud film není avizován jako čistý remake, a i v takovém případě novější počin musí mít vlastní cenu, musí v něm tkvět a být rozeznatelné, jakou novou kvalitu proti minulému dílu přináší, musí být ospravedlnitelný vydobytím něčeho, co nám i při obeznámenosti s původní prací, a dokonce právě tehdy, vyrazí dech. Ale když si oba snímky porovnáte, dojdete k závěru, že Vinterberg cizí scénář jen prokrátil a všecko znovu natočil kýčovitě, novoromanticky schematicky, upraveně a zjednodušeně - sebral dílu duši. Všecko je čistější, přehlednější, umetenější, barevnější, uhlazenější, pěkné návodné pokoukáníčko, hlavně nic složitého, aby se divákům netrávila špatně večeře. Špína a pot vždycky jen na chvilku, pro kameru v detailu, a pak už zase ne. Jen ta první scéna - ovce padající z útesu: ty Vinterbergovy nafouklé chudery leží dole tak pěkně rovnoměrně rozprostřené, všimli jste si? Statistici by se tetelili radostí. Logici by nevěděli, kam s očima. A tak je to tam se vším. *** Je to nepěkný hejskovský kousek. Než jsem viděla Schlesingera, do tohoto filmu nikoli Vinterbergovou zásluhou propsaná Hardyho genialita i vnímavost a promyšlenost původního scénáře nepřipustí, aby Vinterbergova levná obsese všechno divácky zjednodušit a zhezknout původní efekt úplně zrušila. Po odchodu z kina jsem si jen posteskla, že to nemuselo být tak naleštěné, ale vlastně jsem byla ráda, že se mi ta kniha připomněla, že se z ní do filmu tolik přelilo. Až pak se ve mně začala nad tím pseudouměleckým dánským floutkem vařit žluč, to když pohopila, co je v něm shnilého - když jsem se okouzleně a ohromeně nechala vtáhnout do Schlesingerova bravurního filmu, který nechává Hardyho nemilosrdné, ale svérázně podmaňující vyprávění jednotlivých lidských osudů zmítaných v područenství životních přeryvů, nešťastně šťastných losů, obratů i ran, v předivu soupeřících, nepředvídatelných sil, proudících jak z drsného světa lidí tak i nevlídné, necitelné a vznešeně nepodplatitelné přírody, vyniknout s veškerou virtuozitou po svém mistrovsky obsáhnutého filmového umění - a dokonce jde tak daleko, že si tu a tam dovolí jemně odtažité kousky s kamerou, které jsou nejen ústrojné a důstojné, ale působí zároveň i jako sympatické pomrkávání na diváka - zvlášť ke konci toho eposu to je, jako když se vypravěč poutavého příběhu, vědom si jeho i svých kvalit, ptá uprostřed věty trochu pobaveně, jestli mu posluchač neusnul, a přitom ví, že ne (např. ta rozkymácená a s perspektivou a poměry velikostí objektů kejklující scéna, v níž podroušený a unavený vozka přiváží rakev s Frankovou milou a novorozencem). Vinterberg vůbec nemá pro takové záležitosti cit a jeho komerční rasovina zpětně působí, asi jako by působilo upravené vydání Hardyho knihy v edici pro esteticky a rozumově nenáročné publikum: jako kdyby ho vydal Penguin pro čtenáře se slovní zásobou omezenou na dva tisíce slov. ***(12.11.2015)

  • raroh
    *

    Absolutní nepochopení Hardyho, udělat western a reklamovou romantiku ze sociální naturalismu, podpořený sladkobolnou zaměnitelnou a neautentickou hudbou - holt další generace maminkovského kina, že. Nehledě na to, že Hardyův námět pracuje i se symbolikou postav odkazujících k biblickým předlohám. Další problém vidím v redukcionismu sociálního prostředí, z něhož fakticky zbylo jen pár vytržených postav (které mají být ještě navíc vlastně všechny sympatické, aby nikdo nebyl naštván).(10.7.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace