Resident Evil: Afterlife

Anderson si plní sny a zároveň razantně odpovídá na dotazy, kam se dá s Resident Evilem ještě uhnout. Jednička byl klaustrofobní zombie horor, dvojka akční vybíjená, trojka poctou ausploitationům a čtyřka? Čtyřka využívá moderních trendů a snaží se vyjít vstříc odchlupené generaci, jíž nezajímají příběh, ani postavy, neboť stačí, když je obraz sexy a cool. S tímhle vědomím se dá brát Afterlife vcelku na milost (osobně ho považuji za stupidní guilty pleasure a Decadence Now kino světa), jinak chápu, že lidé s nastartovaným mozkem, vysokými očekáváními (po výtečné trojce není divu) a sníženou adaptabilitou na (ne)umětelské vykrádání umírají. (31.10.2010)

Překvapivě dobré i ve dvojrozměrném podání. Anderson se svým místy meditativním pojetím blíží nálepce "béčkového artu", protože řada kompozic (například z "Aljašky") je jednoduše krásných a velmi pomalé tempo vyprávění umožňuje zaměřovat pozornost na obrazy a kochat se jimi. Záběry v Resident Evil: Afterlife totiž nejsou primárně zprostředkovateli narativně důležitých informací, ale mnohem víc opojným průzkumem uzavřených i otevřených prostorů obklopujících postavy. Tomu samozřejmě napomáhají fetišistické zpomalovačky a nadměrné využívání celků a velkých celků. Vzhledem k tomu, že videohry jsou oproti filmu definovány především prostorem (hráč tráví čas objevováním nových lokací a opakovaně jimi prochází), zatímco film je omezen jasně definovanou stopáží (tedy časem, v kterém musí divákovi říci všechno podstatné), chápu tento krok v rámci videoherních adaptací jako jednoznačně kladný. Nemá moc smysl mluvit o "videoherní absurditě scénáře", když těžiště filmu je někde úplně jinde. Byl bych opatrný i s tvrzeními ohledně "fetišizování Milly", která je už od prvního dílu - a postupně čím dál víc - spíše androgynní postavou, která v mnohém odpovídá videoherním avatarům, do nichž je možné se volně projektovat. Kromě vzezření Alice hraje roli její ztráta paměti (první díl) a v Afterlife nepochybně i armáda jejích klonů, která značí schopnost avatarů opakovaně vstát z mrtvých, "respawnovat" se na jiném místě a na několik pokusů dokončit misi (dohrát hru). (08.05.2013)

Pre mňa osobne najväčšie sklamanie zo všetkých častí. Jednotka bola veľmi dobrá. Dvojka katastrofa - OTRAS. Trojka bola z mŕtvych vstanie - NAJLEPŠIA ČASŤ. Táto štvorka - no hrôza hrôzostrašná. Normálne som po 20 minútach odišiel z kina. Z piatej časti mám strach ako z návštevy zubára. Dúfam, že to úplne zabijú a môže skapať ďalšia hororová séria. Podarilo sa im zničiť moju najobľúbenejšiu hru - "dúfam" ze sa im to podari aj s filmom. Hlavne že všade nadrbú 3D. Za chvíľu nám bude v kinách pri 8D tiecť voda po stehnách. Toto nemajú byť akčné orgie na efekty, toto má byť horor o zombie. Keď si budem chcieť pustiť film s najlepšími efektmi, pustím si hoci aký film od Spielberga. (27.01.2012)

Neškodná volovina, ktorá nestojí za tie návaly nenávisti. Sú tam pasáže, ktoré ma naozaj bavili (bizar-cheesy súboj s tým hovädom so sekeromlatom), a keby medzi smiešnym Matrixom v úvode a akčným vyvrcholením, ktoré sa naštartuje cca po hodine filmu, bola ešte aspoň jedna poriadna strieľačka, pokojne by som jednu hviezdu pridal. Takto znesiteľných 5/10... (08.10.2010)

Nejpomalejší akční film od Tělo na tělo... puštěno standardní rychlostí by to mělo tak třetinovou stopáž, vypadalo by to o dost míň onanisticky a možná bychom neměli tolik času zkoumat scénář z infantilní mysli osmiletého videoherního maniaka. Přestřelky otupují, holkám to nesluší, zombie jsou jen šedou bručící kulisou a všechny ty nájezdy a oblety bez nápadu, natažené slow-motionem do bolestivých délek... kdybych mohl, utekl bych po první scéně, která je ještě hloupější než Ultraviolet puštěná pozpátku. Anderson na hanbu! (11.09.2010)