Helen

Harmonie scénáře o vážných věcech a odpovídající filmařiny, která na cestě za osobitým výrazem nezapomíná na téma. Přitom nejde jen o obvyklou snahu, ale o vyspělé dovednosti v práci s vizuální stránkou, která spolu s hudbou vytváří souznějící rovinu k ne zcela tradičnímu vyprávění s neokázalými hereckými výkony. Film jako dělaný pro festivaly. 3-4* (25.10.2014)

Německá režisérka Sandra Nettelbeck zavádí diváka k trochu opomíjenému a vlastně filmovým světem spíše tabuizovanému tématu. Její sonda je hodně popisná a dělá průvodce velmi bolestivým příběhem, který je navíc dost zprofanován tím, že coby deprese je dnes označováno kdeco, téměř každý běžný spleen. Tady jde ale o depresi probíhající jako skutečně závažné onemocnění, navíc spojené se suicidními tendencemi. Pomalý nástup a průběh nemoci, jakési bezčasí propadu do nicoty, se odráží ve zvolených výrazových prostředcích - pomalé tempo, až ambientně vnímaná hudba (která je skutečně krásná a velmi mi konvenovala), barevné ladění a práce se světlem, stejně jako s hereckým výrazivem jednotlivých aktérů... Helen je skutečně vážně vnímaná výpověď o závažném psychickém onemocnění, která je navíc tak nějak žensky empatická...až mě při sledování filmu napadlo, že režisérka přesně ví, o čem točí, jako by tam byla očitá zkušenost. Vnitřní prožívání ve fázi deprese je něco, co se nedá zprostředkovat, na co se dá dívat jen zvenčí, pohled nastíněný snímkem Helen je citlivý a zneklidňující a vyplatí se ho vidět, už jen kvůli tomu zamyšlení, že cosi takového může potkat každého z nás... (26.04.2011)

Absurdní film. Každý, kdo ví něco o depresích, ví, že takhle neprobíhají, mají svoji vnitřní logiku, kterou jen "normální" lidi nechápou. A zde se nám servíruje cosi, co bych nazval... zápornou pohádkou. Všechny ostatní postavy ve filmu jsou přirozené, ale hlavní protagonistky a dění kolem nich je prostě naprosto mimo, každý, kdo ví aspoň něco málo o skutečných depresích a psychózách, bude u tohohle filmu trpět nad nesmysly, které se vrší jeden na druhý, až je vám na konci všechno fuk a jen koukáte, kam to teda autor (který to zřejmě pojal jako propagaci svojí, mylné, představy o psychických nemocech) dovede, a až to nějak dopadne, tak pokrčíte rameny a řeknete si, no to byla kravina. Film s rádoby realistickou, masochistickou a emoční nálepkou, plný zavádějících, nikdy skutečných nesmyslů a s vnitřní náplní lít lidem do hlavy nesprávný názor. Odpad nedávám jen proto, že uznávám, že z hlediska nějaké té filmařiny to není špatné, člověk se v podstatě nenudí. Akorát, že když o tom něco víte, tak je vám za sebe trapně, že se na to vůbec koukáte. (05.07.2012)

Silný emocionální zážitek, který jsem sledoval pouze díky obsazení - David Nykl & David Hewlett. Dramata mi celkově nic neříkají, dokážu je strávit, když je samotné drama o něco doplněno - komedii, thriller, akčnost etc. Zde se nám však dostává pouze porce silného dramatu. Být zastánce dramatu pravděpodobně dám plný počet, takhle dávám tři hvězdy. (31.10.2010)

'' Two and a half years ago, Hell came to pay me a suprise visit. '' Film mě nezasáhl až takovým způsobem, jakým mohl, ale strhující výkon Ashley Judd mi nedovolí hodnotit jinak. Lidské osudy jsou nevyzpytatelné, nikdy nevíme, co si pro nás přichystají a je čistě na nás, jak se k nim postavíme. Po dlouhé době čisté, komorní, nijak nepřikrášlené drama s bohužel né nijak vzácným životním příběhem - 90%. (05.05.2011)