Helen

Mám rád silné drámy i depresívne filmy , ale dívať sa takmer polovicu stopáže na plačúcu, kričiacu a trpiacu Ashley Judd je trošku moc. Nechcem tým nijako zhadzovať jej herecký výkon , ktorý je mimochodom asi jeden z jej najlepších. Je to chyba režisérky, ktorá určite chýbala v strižni a nedokázala rozhodnúť kedy je čoho dosť. Pre mňa iba na jedno pozretie.60%. (14.01.2011)

Od tohoto snimku jsem cekal hodne, bohuzel. Film pusobi televizne, hereckym vykonum jsem moc neveril a cele je to tak zoufale roztahane, ze jsem znudeny hledel na bednu a bylo mi fuk, jak to cele skonci. Vedle nametu me Helen nicim nezaujala, uz bych si mel dat konecne pozor na filmovou tvorbu, ve ktere ma prsty Kanada... (03.02.2014)

Rozbombardovaná jsem víc jak Drážďany. Wow, tento film bolí... Bolí mě ještě hodinu po jeho projekci a bude bolet ještě dlouho poté. Stáhlý žaludek a pocit prázdna, který mě zajal při sledování tohoto nevšedního snímku. DEPRESE, BEZNADĚJ, BOLEST. Tyto pocity mě naplňovaly každou minutou filmu. Asi si říkáte, proč se mučit? Protože i když s v průběhu filmu několikrát rozhodnu o jeho definitivní utnutí, a v jeho promítání musím dělat přestávky, abych tu dávku, tu smršť snesla, přesto jsem zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet. A vyvíjel se. Někdo říká, že pomalu, já mám za to, že se odvíjel přesně akorát. Jeho stopáž je pro mě zobrazením táhnoucí se nemoci, ze které není prakticky úniku. Nemoci, kterou nelze vyléčit 20 tabletami po osmi hodinách a z níž se dotyčná osoba dostává celoživotně s nejistým výsledkem. Připadala jsem si jako ve snu. V tom nejzlejším snu, z něhož není možno se probudit, až nakonec... Vysvitne světlo. V případě Helen, tu vysvitla přímo záře, a to v podání Ashley Judd, jejíž ztvárnění hlavní hrdinky bylo víc jak uvěřitelné. Brilatně se zde předvedla i Lauren Lee Smith, coby spřízněná Helenina duše a jejich přátelství mi možná usnadnilo pochopit alespoň částečně nitro žen, trpících depresí tak silnou, že jsou nebezpečné sobě samy. Celou dobu jsem se snažila proklouznout do její mysli myslím, že se mi to i podařilo. Avšak ne zcela. "What I do remember is a sense that reality is thin. Thin as lake ice after a thaw and we fill our lives with noise and light and motion to hide that thinness from ourselves." Ano, film velice zdařile snímá problematiku, která je tak zapeklitá a komplikovaná, že není vůbec snadné ji nějakým důvěryhodným způsobem ztvránit. Vynikající scénář, plynulý děj a ta hudba... Miluju piáno a smyčcové nástroje a tady byly vždy použity ve správnou chvíli na správném místě. Jediné, co bych vytkla, byla závěrečná scéna. Celkově dávám plný počet, protože takhle hluboko se mě už dlouho žádný film nedotkl a troufám si říct, že dlouho nedotkne. Proto si je zaslouží všema pěti ;) P.S. A žaludek mám pořád stáhlý. (21.03.2011)

Ano je to uvěřitelné, nepůsobí to umělohmotně ani vyumělkovaně ale prostě ne každý příběh se dá pojmout takhle, když ten samotný obsah není natolik řekněme poutavý aby se člověk nezačal nudit. Nechci tvrdit, že příběh není silný, protože tak to není. Jen to na mě působilo rozvlekle, bez spádu, všechno se pořád točilo dokola a dokola nic nikam neposouvalo. Jasně, že takhle nějak by třeba vypadala reálná situace, ale tady to pro mě (z divácké strany) nefungovalo prostě. Ale taky je pravda, že některé scény jsou vážně povedené a celková myšlenka je podle mě taky hodně vydařená. Tenhle film vám prostě ukáže jaké to je trpět záchvaty deprese, co všechno to může způsobit, co všechno se může stát. Líbily se mi prostřihy s Heleniným vyprávěním, líbili se mi taky herci a hudba.. Nechci nikoho od tohohle filmu odrazovat jen říkám, vybavte se trpělivostí a nečekejte zázraky.Za mě je hodnocení někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami. (14.02.2016)

Hodnocení zde sice možná není příliš vysoké, avšak já před zhlédnutím od filmu díky jeho tématu čekal hodně a moje očekávání se z velké části naplnila. Helen je velmi silné drama, které stojí na beznadějné, smutné atmosféře (dobarvené výbornou hudbou a neméně působivou kamerou), která diváka zaplní spoustou pocitů, ale hlavně na Ashley Judd, která zde předvádí maximum, co může vůbec herečka v takové roli předvést. Je však potřeba podotknout, že i ve vedlejší postavy Mathildy nebo Davida tu nejsou jenom do počtu a jejich osudy je třeba brát v potaz. Jediný problém filmu vidím v tom, že ne všechno mi přišlo úplně reálné (hlavně chování manžela v některých chvílích), mírný konec paradoxně vyznívá relativně přirozeně. "Neptá se mě, jak se cítím...ona to ví." (15.10.2011)