Ip Man

Další z řady čínských historických filmů, řeknu vám že ti Číňani si ale dokáží vážit svých významných postav. Tentokráte se zaměřili na pro mě do této chvíle neznámého mistra Ipa, který disponuje uměním Wing Chun. Jen tak pro zajímavost Bruce Lee tohle umění ovládal také. Z hlediska soubojů šlo podle mě o jeden z vrcholů žánru. Scéna v tělocvičně, ve které naštvaný mistr IP zruší 10 Japonců je můj zcela jasný favorit. Na konci dopadne podobně i hlavní protivník. Tomuto filmu rád odpustím fakt že si Číňani chtěli s Japonci srovnat účet. Je to zcela pochopitelné vzhledem k tomu jak se Japonci chovali. 85% (07.07.2010)

Nápadité a svižné spracovanie, parádne choreografie a sympatický hlavný hrdina, ktorý je v jadre dobrotivý a priateľský, ale vie to skutočne pekelne rozbaliť. Zobrazenie japonskej okupácie dodáva inak trochu slabému príbehu značnú dávku pôsobivosti a k ​​postavám si divák dokáže vytvoriť vzťah aj napriek tomu, že vedú celkom prapodivné dialógy a neoplývajú ktovieako výraznými emóciami. Film síce viac ocení čínske publikum, pre ktoré sú všetky činy postáv otázkou národnej hrdosti, ale aj nezaujatý divák sa zaručene skvele pobaví. Áno, na prvý pohľad je to určite výborný bojový film s rozmanitými a dynamickými súbojmi, ale ďalšie veci vo mne vzbudzujú rozporuplné reakcie. Kung-fu filmom síce nijako zvlášť neholdujem, ale Ip Man si rozhodne zaslúži rešpekt. (22.12.2019)

Není to úplně typický asijský bojový film - hrdina je konfrontován s konkrétní historickou epochou, jinými slovy jeho nepřítelem nejsou jen filmové postavy, ale i skutečné dějinné události, jímž musí čelit, a ani se nejedná o klasickou filmovou biografii - snímek není sledem faktů, ale spíše se jen opírá o některé důležité události, přičemž se mu podařilo naplnit jak žánrová očekávání (choreografie a nasnímání soubojů ad.), tak i složit poctu skutečnému Ip Manovi (ideologické zaměření nechme stranou). (04.07.2011)

Donnie sviští po dojo se vztekem v očích, japonskými bajonety v zádech a ambicí trumfnout nejen Fearless, ale všechny kung-fu životopisy kolem. A má na to nejlepší tým. Wilson Yip si po noirové kriminálce, comicsové adaptaci a akčním thrilleru připisuje na konto další zvládnutý žánr. Bohužel čím náročnější příběh vypráví, tím víc se mu plete do cesty slabší dramaturgie (linie jsou jen tak vršené na sebe, gagster Fan Siu Wonga i mladší bratr jedné z postav štrádují dějem naprosto neochočeně) a slabší Donnie Yen, jehož kamenná tvář sice funguje v akčních sekvencích, méně pak při samotném hraní (Jet vede na body). Jakkoliv je film ve výsledku dech beroucí (což je méně než dechberoucí, aby bylo jasno :), nevyhne se při srovnání člověk pocitu, že na Fearless bylo více peněz, více času a především více opravdových herců - zaporák je nevýrazný, a rozhodně to není jeho jednorozměrností, ta je pochopitelná, slouží k akumulaci hrdinova hněvu. Od dob Fist of Legend se ale charismatičtí japonští generálové hledají těžko. Asi. Ale dost kritiky - "heslo máme holé ruce" v tomhle případě značí jen to nejlepší, protože když to Donnie rozjede v akčním módu, trhá na kusy japonské vojáky i pouhopouhé režimu oddané karatisty-pěšáky. Scéna v japonském dojo posouvá možnosti choreografie zas o kus dál. Wing Tsun v syrovém módu ukazuje neskutečnou brutalitu tohoto umění, a Yen ani Sammo Hung na postu choreografa si neberou žádné servítky (vzpomeňte si na drsné akční scény v Prodigal Son a vynásobte vnitřní krvácení deseti). Yip Man pobíhá po místnosti a šije to do Japonců jako kulomet s tlumičem. Buch-buch-buch... raketové ruce mění lidské interiéry na masokostní moučku a vám je nevolno. Hung čistotu akčních scén trochu kalí svými tradičními drátovačkami, které bychom už dneska v Donnieho filmu nečekali (někdo vyskočí do salta a získá tím dopřednou sílu na dva další kopy), ale tenhle kontrast vlastně není na škodu věci. Neubráním se prohlášení, že jsem od Yipa čekal trochu vyváženější a učesanější film, ale když si uvědomím, do čeho se to vlastně pustil, musím přimhouřit oči nad výhradami, zatleskat odvaze a těšit se na... druhý díl. (07.01.2009)

Ani po třetím sledování Ip Mana jsem nedokázala setřást pochybnosti, které ve mně vyvolal. Ano, na první pohled je to určitě výborný bojový film s rozmanitými a dynamickými souboji (pravda, lehce předrátováno na tak drsný a kontaktní styl), ale další věci ve mně vzbuzují rozporuplné reakce. Laděním do tmavších a tlumených barev se odklání od jasných barevných kompozic nedávných wu-xia nebo Fearless, připomíná temnou SPL přenesenou do tradičních kulis kung-fu filmů. Bohužel ale nepřebírá nejednoznačné postavy a je to vidět hlavně na Ip Manovi. Např. Fearless měl lidského a chybujícího hrdinu, který se překonáváním svých nedostatků vyvíjí v opravdovou osobnost. Ip Man je osobnost, ale je to idealizovaná osobnost, značně lichotící obraz. Ip Man se buď straní zásahů do kritických událostí nebo se vmísí pod tlakem vnejších okolností. Kde je nějaký vnitřní konflikt, vývoj, nějaký hnací prvek pro jeho jednání x nejednání? Něco takového tu není, protože Ip Man zkrátka žádné špatné vlastnosti nemá. Bohužel tu není ani žádné odlehčení, které by ho polidštilo. Humor (v jediném okamžiku – jsem přece ve válce) přináší situace, nikoli samotný hlavní hrdina, v tom se liší od sympatičtějšího Iron Monkey. Na mém hodnocení se tedy z velké části podílí nadšení z tvrdých a nápaditých soubojů ale zůstavá tu mírná výčitka k přehnané glorifikaci hlavní postavy. (24.03.2009)