Ip Man

Ijááá tááá henááá.. moje kung-fu je lepší, než to tvoje. Ne, moje je určitě lepší. Já ty asijské emoce nějak nedokážu strávit. Naštěstí první housle tu hrají precizní souboje, které ukazují brutalitu a syrovost umění Wing Chun. Choreografové dostávají jedničku s hvězdičkou. Zbytek je bohužel horší. Všechny ty prvky rodinného a okupačního dramatu okolo jsou totiž k těm lahůdkovým bojovým sekvencím nesmírně nevyvážené. Příběh je mizerný, dramaturgie selhává. Seznámíme se s několika ústředními postavami, příběh je přerušený, další linie jsou tak nějak vršené na sebe, a vlastně se začíná od znovu. A některé postavy se tak v ději pohybují hodně nelogicky. Prostě mi chybělo víc opravdovosti. (19.06.2014)

Donnie sviští po dojo se vztekem v očích, japonskými bajonety v zádech a ambicí trumfnout nejen Fearless, ale všechny kung-fu životopisy kolem. A má na to nejlepší tým. Wilson Yip si po noirové kriminálce, comicsové adaptaci a akčním thrilleru připisuje na konto další zvládnutý žánr. Bohužel čím náročnější příběh vypráví, tím víc se mu plete do cesty slabší dramaturgie (linie jsou jen tak vršené na sebe, gagster Fan Siu Wonga i mladší bratr jedné z postav štrádují dějem naprosto neochočeně) a slabší Donnie Yen, jehož kamenná tvář sice funguje v akčních sekvencích, méně pak při samotném hraní (Jet vede na body). Jakkoliv je film ve výsledku dech beroucí (což je méně než dechberoucí, aby bylo jasno :), nevyhne se při srovnání člověk pocitu, že na Fearless bylo více peněz, více času a především více opravdových herců - zaporák je nevýrazný, a rozhodně to není jeho jednorozměrností, ta je pochopitelná, slouží k akumulaci hrdinova hněvu. Od dob Fist of Legend se ale charismatičtí japonští generálové hledají těžko. Asi. Ale dost kritiky - "heslo máme holé ruce" v tomhle případě značí jen to nejlepší, protože když to Donnie rozjede v akčním módu, trhá na kusy japonské vojáky i pouhopouhé režimu oddané karatisty-pěšáky. Scéna v japonském dojo posouvá možnosti choreografie zas o kus dál. Wing Tsun v syrovém módu ukazuje neskutečnou brutalitu tohoto umění, a Yen ani Sammo Hung na postu choreografa si neberou žádné servítky (vzpomeňte si na drsné akční scény v Prodigal Son a vynásobte vnitřní krvácení deseti). Yip Man pobíhá po místnosti a šije to do Japonců jako kulomet s tlumičem. Buch-buch-buch... raketové ruce mění lidské interiéry na masokostní moučku a vám je nevolno. Hung čistotu akčních scén trochu kalí svými tradičními drátovačkami, které bychom už dneska v Donnieho filmu nečekali (někdo vyskočí do salta a získá tím dopřednou sílu na dva další kopy), ale tenhle kontrast vlastně není na škodu věci. Neubráním se prohlášení, že jsem od Yipa čekal trochu vyváženější a učesanější film, ale když si uvědomím, do čeho se to vlastně pustil, musím přimhouřit oči nad výhradami, zatleskat odvaze a těšit se na... druhý díl. (07.01.2009)

Lepšie to už dopadnúť hádam ani nemohlo. Samozrejme, čo sa týka histórie, je to silno zromantizovaná a zmytologizovaná verzia toho, čo sa naozaj stalo, ale tak to má proste byť. Je to predsa film o národnom hrdinovi a do takýchto vecí nejaký ten pátos proste patrí. Ba je priam nutný. A že sa to v tomto prípade podarilo namixovať prenáramne. Režisér film postavil na overenej formulke. Čínsky hrdina-japonský votrelci-kopec akcie. A za pomoci svelo dávkovaného heroizmu, drámy (tj pátos) a akcie vykuchtil film, ktorý je vo svojom obore dokonalý. Ip Mana budete milovať. Budete milovať jeho ležérnu polohu, budete ho milovať ako starostlivého otca, budete ho milovať ako hrdinu. Z hláškou "I am only a chinese man" sa Donnie už definitívne zarezal hlboko, hlboko do môjho hongkongského srdca, hneď vedľa takých borcov ako sú Sammo Hung a Yuen Biao. Apropo Sammmo Hung. Ten robil bojovú choreografiu. Spojenie Yen a Hung vyústilo do jedných z najúžasnejších bojových scén aké boli kedy natočené. A to či už ako súboje lahodiace oku, alebo ako nádherná ukážka umenia Wing Chun. Veru, lepšie to už dopadnúť hádam nemohlo. Ip Man dokonca predčil moje očakávania. (10/10) (07.01.2009)

V ryze fotogenické rovině – souboje, kamera, dekorace, barva – funguje Ip Man výborně. Naopak rovina abstraktní – napětí, příběh, emoce, dialogy – patří spíše do průměru. V této souvislosti je možné položit následující zdůvodnění: Uvážíme-li, že pro současného Číňana a Araba s jejich zcela jinak uzpůsobeným intelektem má filosofie od Bacona až po Kanta nanejvýš hodnotu kuriozity, můžeme onu nefunkčnost příběhu či dialogů svést bez okolků na kulturní hranice. Protože zatímco obraz je transparentní, přenositelný a jasně srozumitelný, u jazyka to již neplatí, neboť jak tvrdí lingvisticko-antropologická Sapir-Whorfova hypotéza, pojetí reálného světa je vystavěno na jazykových zvyklostech konkrétní dané komunity. Zkrátka, jen stěží lze docenit Ip Mana, nejste-li z Hongkongu. ____ Stylistická poznámka: Bojová umění jako jedny z mála - na rozdíl od rozhovorů, automobilových honiček nebo fotbalového zápasu, kde by to diváky mátlo - snesou, a dokonce vyžadují porušování pravidla osy. Tudíž lze akci snímat střídavě z obou stran. Nebo minimálně ve formě prostřihů - to tehdy, zůstává-li jedna ze stran dominantní a prostřih z druhé strany akcentuje cosi neodkladně vzrušivého. (23.02.2009)

Nehraje v tom ani jedna panda a je to asi takhle: "Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Ne, to se mýlíš, pane! Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Při vší úctě a s maximální pokorou, mýlíš se ty, pane! Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Ne, ne, ne a tisíckrát ne! Neuraž se, pane, ale mé Kung-fu je nejlepší Kung-fu ze všech Kung-fu, tudíž logicky musí být lepší než tvé Kung-fu! Taková drzost! Jsi neskonale domýšlivý ohledně svého Kung-fu! Ač mě mé Kung-fu učí pokoře a Kung-fu sebeovládání, nedáváš mi jinou možnost než porovnat, je-li mé Kung-fu lepší než tvé Kung-Fu.... (Urrrgh, Vzzzzum, Sssssvist)". Choreograficky perfektní Kung-fu, zabalené do klišovitého patosu tak hustého, že jej má místy problém prokopnout i dokonalé Mavashi pana Yena. (08.04.2010)