O perlové panně

Jedna z pohádek, kterou nemusím vidět vícekrát. Z Kuklové udělali krávu, která ví, že je kráva a má z toho hroznou radost. Hanzlík je bodrým schizofrenikem, Jirák leje ligu, Pomeje hraje klasickou svini jako vždycky a Blažek hraje sebevědomého idiota, kterého bych okamžitě poslal na rande se zastřihovačem vlasů. (17.11.2017)

Nudná pohádka, kde se neustále buď mluví, nebo šermuje (zejména v tmavém prostředí). Děti to nemůžou chápat, sám jsem v mnoha chvílích kroutil hlavou (třeba když se všechny postavy náhodně sejdou v jeden čas v témže městě; co se stalo s čarodějem? proč Lucie s Vendelínem před obecenstvem leze po střeše? jako to, že se blouznivý neschopa Cornelius najednou v hospodě začne umět ohánět? atp.). (18.11.2022)

Docela hezká pohádka se spoustou zvláštností. Vůbec jsem nepochopil, jestli se postava Filipa Blažka umí teleportovat, nebo jestli jenom umí lézt hrozně rychle, celá ta postava byla zvláštní. Dějová linie s Korneliem Kudlou je podle mě parodie na Dona Quijota, hlavně tím jak si představuje nepřítele ve věcech, jeko například ve vyvěšených hadrech. Hlavní děj se mi docela líbil, jeho konec mě i mile překvapil. Všechny ostatní aspekty filmu byly fajn, ničím výrazé, ale dalo se na ně koukat. 6/10 (07.01.2023)

Neotřelá, působivá a trochu nostalgická pohádka o hledání, lásce a perlách. Nebo pro děti převyprávěný rytířský román. Nebo příběh o psychopatickém malíři a kouzlech. Ať to je žánrově cokoliv, tak to má své kouzlo a to nemluvím o tom kouzlu, které se vztahuje k těm perlám, myslím kouzlo toho příběhu. Mimochodem, kdo z vás si taky všiml filmového psa - "Kopretiny" z Císaře a tambora? (05.09.2010)

Bez ohledu na své zřetelné slabiny PERLOVÁ PANNA představuje jednak určitý, zčásti úspěšný průnik žánrů (pikareskní román a pohádka s bájí), jednak jasná převládnutí nepřehlédnutelných pozitiv. Básnická atmosféra, zdařilá snaha o postižení drsností doby a jeden z mimořádných hereckých výkonů tradičně skvělého herce Jaromíra Hanzlíka netvoří zdaleka jejich vyčerpávající výčet. Základní idea - čest a poctivost vítězící, je-li třeba, i silou - rovněž působí v kontextu devadesátých let a jejich bledničkových postav téměř revolučně. Naopak děj jinak působivého díla retardují vedle ne zcela zvládnutého průniku žánrů neúnosně dlouhé a ve své podstatě zbytečné soubojové scény, za hranicemi pochopení je Lukavského papírem šustící postava a jen obtížně lze pochopit smysluplnost značné části scén s potulnými herci i pijáckých replik Jana Hartla a Oty Jiráka. Budí to dojem sporého námětu a snahy dodržet stůj co stůj potřebnou, předem objednanou dobu trvání. A se standardem, jehož úroveň je v polistopadovém kontextu vysoko nad průměrem doby. (08.04.2008)