O perlové panně

Vyčpělý a nesrozumitelný pohádkový příběh, který nemá hlavu ani patu. Dvě doslova chlastající postavičky táhnoucí se celým dějem jsou velmi přes čáru. Co si z toho mají děti vzít? Král jedoucí na koni od někud někam vypadá, jakoby měl každou chvíli umřít. Trpí halucinacemi s jejichž vlivem např. bojuje na louce s na šňůře pověšeným bílým prádlem. Důvod? Nepochopitelný. Pohádka obsahuje i docela hodně šermířských soubojů, které však vypadají, jako záznam ze šermířského vystoupení. A příběh samotný? Je tu vůbec nějaký? Ne, tohle se rozhodně nepovedlo. Už takhle špatný scénář se nedal ničím a nikým zachránit. (25.12.2014)

Nebýt poměrně podařeného konce, kdy Hanzlík hezky mluví nad vínem, byla by tato pohádka tak nebývale bezkrevná, až se musí divák divit. Už od začátku je vše špatně - bitky a bitky, nuda a nuda, šeď a šeď. Nic, co by upoutalo divákovu pozornost. Pohádka to rozhodně nebyla, spíše jen příběh s jakýmsi pohádkovým nádechem. Ale že jde natočit tak nudný příběh s velmi slušným obsazením, to jsem vskutku nečekal. (02.05.2012)

Jedna z pohádek, kterou nemusím vidět vícekrát. Z Kuklové udělali krávu, která ví, že je kráva a má z toho hroznou radost. Hanzlík je bodrým schizofrenikem, Jirák leje ligu, Pomeje hraje klasickou svini jako vždycky a Blažek hraje sebevědomého idiota, kterého bych okamžitě poslal na rande se zastřihovačem vlasů. (17.11.2017)

Bez ohledu na své zřetelné slabiny PERLOVÁ PANNA představuje jednak určitý, zčásti úspěšný průnik žánrů (pikareskní román a pohádka s bájí), jednak jasná převládnutí nepřehlédnutelných pozitiv. Básnická atmosféra, zdařilá snaha o postižení drsností doby a jeden z mimořádných hereckých výkonů tradičně skvělého herce Jaromíra Hanzlíka netvoří zdaleka jejich vyčerpávající výčet. Základní idea - čest a poctivost vítězící, je-li třeba, i silou - rovněž působí v kontextu devadesátých let a jejich bledničkových postav téměř revolučně. Naopak děj jinak působivého díla retardují vedle ne zcela zvládnutého průniku žánrů neúnosně dlouhé a ve své podstatě zbytečné soubojové scény, za hranicemi pochopení je Lukavského papírem šustící postava a jen obtížně lze pochopit smysluplnost značné části scén s potulnými herci i pijáckých replik Jana Hartla a Oty Jiráka. Budí to dojem sporého námětu a snahy dodržet stůj co stůj potřebnou, předem objednanou dobu trvání. A se standardem, jehož úroveň je v polistopadovém kontextu vysoko nad průměrem doby. (08.04.2008)

Jako pohádka to neobstojí. Pokud ovšem vlasatému Blažkovi stojí při vyslovení jména Lucie, jedná se o erotický film s pohádkovými motivy, který mě překvapil a nemohl jsem si ho nechat ujít. Vyhodil bych akorát Hanzlíka, naprosto zbytečný v tomhle filmu a víc bych se zaměřil na rozehrání vztahu mezi ústřední dvojicí, která po sobě jede. Místo hard je z toho soft a to filmu ublížilo. Zajímavý námět a spolu s ním i tvůrci se pak vydali cestou sice více televizní než filmovou, ale přesto, že se z filmu dalo vytřískat víc, je z něj cítit erotický náboj. Kdo ho nezaregistroval o hodně přišel a bude to pro něj jen nudná pohádka bez kouzla. 60% (22.04.2012)