Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Když bulharský režisér Rangel Vulčanov na sklonku 60. let natočil stylizovaný, teatrálně sošné a proklamativní životopis slavného antického bajkaře Ezopa, sotva tušil, že snímek se ocitne mezi zakázanými. Tehdejším mocipánům se zdál závadný: hlavní hrdina touží po svobodě a nezávislosti, ochoten za své přesvědčení položit i svůj život. Nelíbilo se jim, že otrok Ezop odhaluje nepravosti svých pánů a hlásá, že v případě nutnosti je třeba se jim postavit... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (24)

giblma 

všechny recenze uživatele

Kostra příběhu slouží prakticky jen ke slepení Ezopových tezí, vše je příliš doslovné - na antické drama odkazující chóry, slow-motionové emoční záchvěvy hlavního hrdiny nebo jeho moralistické proslovy ze "současnosti". Na jedné straně snaha o realističnost, záběry násilí nebo třeba odhaleného prsa, na stranu druhou občas až otravná stylizace. A kdo by nevěřil, že Čepek může někdy vypadat špatně, postava faraona s ofinkou je mu odpovědí. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Ezop Arnolda Bronnena patřil v dobách mého dospívání k "povinné literatuře". Aby také ne! Na jeho bajkách (víc než na jeho životě) se dá postavit celé pojetí světa a bytí - mohlo by se třeba začít tou o hroznech, nezralých proto, že jsou příliš vysoko. Ezopovské příměry jsou nejen mravoučné, ale i vtipné, a vztahují se k němu stejně jako k ostatním. Když (v českém překladu Bronnenovy knihy) uvažuje: "Chceš-li vykakat pěknou kupku, hlaď se jak Solón po svém pupku", víme, že tahle metoda u něj fungovat nebude, že je jen pro svobodné a bohaté... Valčanovův film se na Ezopa dívá podobně, jako na bojovníka za svobodu, svoji i své komunity, jak na vtipálka, který nešetří druhé ani sebe. Přesto, že není úplně přesvědčivý a dotažený, a je snad až příliš podřízen estetice "československého filmového boomu šedesátých let", patří k filmům, které přežily se ctí. ()

Reklama

mchnk 

všechny recenze uživatele

Sice trošku náročná, ale nádherná, velkolepá podívaná na 6 st. př.n.l. Otrokáři, boj za svobodu, "pohádková" vychytralost hlavního hrdiny, mocenská rozmařilost, klasické politické špinavosti, které přetrvaly dodnes, a to vše s nejlepšími českými herci své doby. Zdeněk Liška tomu dodává, jako vždy, dokonalou atmosféru a výpravný antický snímek je na světě. Ve filmu je také docela zajímavá myšlenka z budoucna. ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

(KB - B) Při pohledu na filmografii Rangela Valčanova - a zvlášť na některé jeho domácí či československé snímky - se nechce věřit tomu, že tento režisér natočil něco divácky přístupného, co až překvapí svou snadnou pochopitelností. Pro českého diváka může působit rušivě obsazení některých známých tváří (Petr Čepek, František Filipovský), které jsou typově vybrány velmi dobře, ale ne všichni jsou na ně zvyklí v takovýchto rolích. Druhým rušivým prvkem, který je ale záměrně zcizující, jsou promluvy samotného Ezopa z nediegetické roviny přímo k divákům. Rozhodnutí zařadit vsuvky, které reagují na dobové dění, se z dnešního pohledu jeví jako pozůstatek modernismu 60. let. Následkem toho je vyprávění o muži, který svým slovem bojoval za svobodu, zbanalizováno na úroveň velmi tezovitého komentáře k zeitgeistu konce jedné dekády. Nepřekvapí, že došlo k zákazu díla, spíše je s podivem, že vůbec došlo k realizaci, když se mělo jednat o Ezopovu biografii. Kdo se ale nechce zabývat "přesahy", může ulpívat na povrchu, který stojí za pozornost. Je nezbytné vyzdvihnout výpravu, která mě při srovnání s jinými bulharskými historickými filmy překvapila tím, jak působí velkolepě i v exteriérových záběrech. Návrhářkou kostýmů navíc byla Ester Krumbachová, jejíž expresivní rukopis (např. návrhy helem) se nezapře ani zde. ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Nadčasové podobenství o touze po svobodě vzniklo v bulharských přímořských exteriérech. Film musel skončit v trezoru nejen kvůli proklamované svobodě, ale také proto, že v řadě alegorií a narážek ukazoval na okupaci Československa sovětskou armádou. Ač doba v něm takto zanechala stopy, čas nic na aktuálnosti neubral. Netřeba chodit daleko, vždyť jen Ukrajina je co by kamenem dohodil. Vzdušné pestrobarevné kostýmy, šperky, oblečení kněží i vojáků - stopa Ester Krumbachové je nezaměnitelná. A věřím, že jako u řady snímků 60.let se i zde minimálně radou podílela na výtvarném řešení mnohých scén (hodování, přijímání darů v Delfách či zdánlivě nekonečné zástupy lemující ostré skály na pobřeží). Silné herecké trio Kemr, Macháček a Lukavský je skvěle doplněno Kalojančevem. Pozorný divák si může vychutnat nejen řadu Ezopových bajek, ale i rozličné úvahy na téma společnost, poddanství (otroctví), svoboda, chudoba či válka. Výtvarná kamera je doprovázena skvělou hudbou Z.Lišky (občas jsem měl pocit, jako bych se objevil v Malé mořské víle). ()

Zajímavosti (2)

  • První kopie byla vyrobena 27. 5. 1969, film nebyl v Československu schválen a uveden do distribuce, premiéra byla až v roce 1990. V Bulharsku proběhla premiéra už 26. 6. 1970. (lausik)
  • Po srpnové okupaci Československa hned 27. 8. 1968 vedení Filmového studia Barrandov ukončilo spolupráci s bulharským Kinocentrem na tomto filmu a zároveň vypovědělo smlouvu o koprodukci. (raininface)

Reklama

Reklama