Vražedná stěna

Jednoznačne najlepší film s horolezeckou tématikou, s akým som mal tú česť, za čo môže nielen po všetkých stránkach prvotriedne spracovanie, ale aj samotná zápletka. Príbeh Toniho Kurza a Andreasa Hinterstoissera pri zdolávaní severnej steny Eigeru na mňa zo všetkých skutočných horolezeckých príbehov zapôsobil najviac a jeho filmové spracovanie sa síce od reality čiastočne odlišuje, ale aj tak o sklamaní nemôže byť ani reči. Síce trochu dlhšie trvá, kým sa začne skutočne liezť, ale to nie je ani najmenší problém, hlavné postavy si ma získali okamžite, atmosféra predvojnového Nemecka je zvládnutá bezchybne a k tomu samozrejme všetko to napätie ohľadom prvovýstupu na severnú stenu Eigeru. A po tej tretine sa už dej presunie na Eiger a tu sa už takmer nič nedá vytknúť, lezenie je podané nadmieru atraktívne, o postavy som sa obával a rovnako aj celá tá tragickejšia fáza, kedy sa kazí, čo môže je už aj emocionálne celkom silná, pocit bezmocnosti už ani nemohol byť silnejší, skutočne to pôsobí až tak depresívne. Jediným čiastočným záporom je pre mňa to, že v priebehu lezenia je možno až moc záberov na divákov z chaty, čo čiastočne narušuje pocit odlúčenia od civilizácie, čo vo filmoch s horolezeckou tématikou mám tak rád, ale toto je len čisto subjektívne, predsa len toto bola v skutočnosti veľká sledovaná udalosť a navyše aj toto podporuje ten pocit bezmocnosti, keďže záchrana je potenciálne tak blízko a predsa tak ďaleko. Obsadenie je bez problémov, Benno Fürmann je asi môj najobľúbenejší nemecký herec, ktorému verím aj tie fyzicky náročnejšie úlohy, bavil ma jeho priateľ, postava novinárky a jej nadriadeného to tiež celkom osviežia, tu nemám problém. Réžijne a po technickej stránke to už tiež asi nemohlo byť lepšie, uveriteľné lokácie, dobová atmosféra, emócie, tu som úplne spokojný. Horolezeckej tématike sa venuje len pár kvalitnejších filmov a North face je z nich určite najlepší. Pre mňa prakticky už klasika s pár zanedbateľnými zápormi, takže plné hodnotenie mu neodopriem. 86% (19.01.2016)

Kdo je proboha ochotný tohle absolvovat ? Kór v takových dřevních podmínkách. Hlava mi to nebere o to víc, že vrchol Eigeru byl slezen skoro o osmdesát let dříve (pravda jinou stranou, ale to je pro mě detail) a navíc vede do půlky hory železnice. Buď jak buď, bylo to pořádné drama, u něhož jsem občas ani nedýchal. Nordwand působí extrémně realisticky, což je na začátku skvělé, později možná i trochu nepříjemné. Až jsem si říkal že tam ti chudáci doopravdy trpí zavěšení někde na těch širších prádelních šnůrách. S přehledem nejlepší horolezecký film co jsem viděl a neztratí se ani v konkurenci klasických životopisných dramat. (27.05.2014)

Mazivý snímek se kterým sem přimrzl k obrazovce.Nadlidské sanžení těchhle partiček je na tu dobu fascinující.Vybavení si vyráběli téměř sami a i tak dokázali neskutečné.Smutný konec dává filmu snad ještě větší sílu,protože tenhle sport/styl života není jen o vítězstvích ale i o životech a to oni dobře ví.Technicky snad není co vytknout,atmosféra z útulného hotýlku riviéra jen dýcha ovšem vedle majestátního Eigeru jen chabě sekunduje.Herecké výkony jsou v úhlavní dvojci výborné a i novinářký tým je kvalitní(nemohu se zbavit pocitu že šefredaktor je hitler:O)nejvíc bych asi vyzdvihl hudbu,která měla originální prvky(klepání cepínů)a celkově velmi zdařilá.Prostě nejde nevzdát hold těmhle průkopníkům a film si nepustit...9/10 (05.09.2009)

Už ji vidím, nevěstu. Krásnou, moc krásnou. Trochu vyšší než ty. 3970m, kamenná a ledová. Láska na první pohled. Kdo nezná ten pocit, drápat se ... hodin nahoru pro ten zážitek na vrcholu, kdy se vám naskytne nádherný pohled na okolní hřebeny a vrcholy (pokud vám tedy přeje počasí) nemůže pochopit. Často se setkávám s názory typu (i mezi mými známými) co z toho máš, plahočit se nahoru, strávit tam pár minut a následně absolvovat několikahodinový sestup dolů. Horolezectví (vysokohorská turistika) je droga. Kdo nezažije, nepochopí. Shodou okolností jsem nedavno shlédnul snímek Nanga Parbat o prvovýstupu bratří Messnerů. Zavládlo určité zklamání. V tomto případě panuje téměř 100% spokojenost a to jak s příběhem samotným, ikdyž, (ale o tom až o něco později), tak především s horolezeckými pasážemi (btw neskutečně autentickými). Takhle nějak určitě chtěl (a i měl) vypadat Vilsmaierův snímek. Nordwand je téměř autentickou rekonstrukcí výstupu z r. 1936 na severní stěnu Eigeru Nordwand (výstižně překřtěný na Mordwand) rakousko-německé čtveřice, který skončil naprostou tragédií. Philipp Stölzl má bezesporu cit pro gradaci napětí. Člověk má chvílemi pocit, že sám mrzne ve sněhové bouři a tráví noc v převisu v 3000m. Slova chváli tak letí I ke kameramanovi a pochvalu jistě zaslouží I technické (dobové) vybavení horolezců. Jedinou kaňkou (bránící mi se vytasit s plným hodnocením) je ta romantická linka. Ani ne tak samotná skutečnost, že se ji tam tvůrci rozhodli zařadit, jako spíše její provedení. Když už se něco ohání textem: podle skutečné události, to si opravdu tvůrci nemohli odpustit závěrečnou scénu, kdy se Johanna Wokalek vydává do sněhové bouře za Tonim a tváří v tvář s ním čelí jeho ( jejich) posledním chvilkám. Skutečnost je taková, že Toni Kurtz opravdu zemřel “ pár metrů” od své záchrany, nicméně tím kdo ho v posledních okamžicích povzbuzoval byli horští vůdci. Je to ale opravdu pouze malá piha na kráse. p.s to uživ verbal – musíš si uvědomit, že každý nemůže být takový krasavec a švihák lázeňský jako ty. Já byl spokojený. Představa Megan Fox v bikinách zachraňující Toniho Kurtze je (možná) lákavá, ale patří do jiného typu snímku. Ikdyž možná při pohledu na ní by Tonimu roztál(y) úd(y), nadlehčil lano a protáhl ho okem karabiny. Teď vážně, snímek Nordwand je vskutku působivým adrenalinovým zážitkem (troufám si tvrdit) nejen pro horlozecké nadšence a v mých očích se řadí do těsného závěsu za Macdonaldův Touching the void. 85% p.p.s. pokud se chcete dozvědět vice o historii této stěny, doporučil bych knihu Heinricha Harrera: Bílý pavouk (14.03.2011)

Filmy o horolezectví mi nic neříkají. A to není ani první ani druhý pokus. Ať je to třeba animák, nebo ať jen 5 lidi mele v místnosti o horolezcích. Ať je to třeba scifi s ufonem, nebo ať je to z pohledu jejich rodičů, kteří trpí u rádia, ale ne stejný příběh na pošedesáté. Podle šablony. Od půlky trpíme, čekáme na random počet mrtvých a zraněných, nakonec jsou hrdinové. Nazdar. Jsou filmy, které mne nudí, filmy, které mne zklamou a pak filmy, které mě neskutečně ničí. Což o to, kvality bych našel..ale jeden pocit vládne všem, jeden jim všem káže. (21.02.2012)