Hlad

Steve McQueen vyvrací fámu, že se forma nemůže obejít bez obsahu a jestli míní v tomto stylu pokračovat, myslím, že nebudeme kamarádi. Kdybych chtěla shrnout dojmy z filmu do jednoho slova, bude jím otupělost, která mi ani na chvíli nedovolila nahlédnout do problematiky, jež snad chtěl snímek zpřístupnit neteroristicky zaměřeným masám, a i kdybych měla o britsko-irské vztahy zájem, jakože nemám, pustím si pro osvěžení "Ve jménu otce". Ve světle těchto faktů mně pochopitelně byl výkon i úbytek svalové hmoty Michaela Fassbendera naprosto lhostejný. Jo, a ta jedna hvězda je pro mě, za statečnost a vytrvalost. (01.06.2012)

Zase film ideální na honění ega "bystřejších diváků". Tak já s radostí prohlašuji, že zřejmě tak bystrá nejsem a ani to umělecké cítění nemám, protože tady jsem se šíleně nudila. Dobrá byla zřejmě jen první půl hodina - sledování surových praktik mě docela zajímalo, ale celé to probíhalo tak tiše, že mě více bavilo hypnotizovat ledničku. Když už se mi konečně dostalo nějakého rozhovoru, byl o ničem a trval (jedna scéna!) snad hodinu. U tohoto momentu jsem usnula a když jsem se probrala, pořád ta samá scéna. Ocením kvalitní příběh, ale musí tam nějaký být, ne mě uzívat k smrti. Jinak výborná kamera a scény bez vytáček. Ale z té syrovosti a krutosti se jako většina, pardon, neposeru. (10.01.2012)

Tak tohle drsné drama mně dostalo. Filmy z vězeňského prostředí mají vždy něco do sebe. Ta koncentrace různých živlů na malém prostoru, nutnost dodržování kázně i okamžité represe ze strany dozorců nabízejí u vězeňských filmů celou škálu dramatických okamžiků samy o sobě. Pokud se však nacházíte v britské věznici odsouzený jako člen IRA za teroristické akce je pobyt za mřížemi ještě výrazně drsnější... Ono padnout Britům do spárů jako zločinec nebyl nikdy med a nic na tom nemění fakt, že se příběh odehrává ,,až'' v roce 1981. Na stranu druhou IRA se svými atentáty a bombovými útoky skutečně zařadila do povědomí ani tak ne jako osvobozenecká armáda, ale spíše jako teroristická organizace. Osobně bych nebránil ani Skotům ani Irům v nezávislosti a to ani za předpokladu, že Spojené království se značně zmenší... Snažil bych se však věc řešit politicky, diskusí tak jak nabádal pastor Bobbyho před jeho definitivním rozhodnutím. Sice leckomu může připadat brutalita stráží za hranou, na stranu druhou když si uvědomíme co vězni na svých celách dělali, moc se dozorcům nedivím.... Tam už nešlo o potlačení protestu, ale o možnost nějaké epidemie z katastrofálních hygienických podmínek. Ty však neudělali vězňům dozorci, ale chlívky si z cel udělali sami vězni... Hlad je drsným snímkem. První polovina nás seznámí s některými z vězňů i důvody, zač jsou zavření. Jelikož se jejich snaha o uznání vězňů IRA jako politických vězňů nedaří, přistupují ke stále drsnějším metodám vzdoru. Bobby Sands nakonec sáhne k hladovce. Smekám před Fassbenderem a jeho výkonem. Opravdu nechápu jak tvůrci dosáhli takového stupně vyzáblosti. Už jsem viděl pár filmů o hladovějících i hladovkách, nikdy jsem ale neviděl takto podrobně krůček po krůčku chátrat lidské tělo. Bylo to jako když vadne nezalévaná květina. Ačkoliv se ve filmu moc nemluvilo, každý záběr měl neskutečnou výpovědní hodnotu a slov nebylo třeba. Kladu si však otázku co měl film říci. Bylo to o mučedníkovi, který se obětoval za svobodu? Nebo o teroristovi, který zbytečně zemřel za své ideály? A co ti další co zemřeli hladem na bloku H v Long Kesh od května do srpna roku 1981? Ať tak či tak, film si zcela jistě zaslouží vysoké hodnocení jaké již dnes má. Dávám 4 cigára ubalená ze stránek Bible. * * * * (13.08.2014)

Neviděl jsem na plátně moc nechutnějších věcí, než je první pulhodina tohoto filmu --- Neviděl jsem nikdy na plátně nudnější a delší souvyslý (20ti minutový) dialog dvou herců ---- Neviděl jsem nikdy na plátně drsnější a vymakanější pohled na držení smrtící hladovky --- Viděl jsem už hodněkrát takové množství artových zbytečných záběrů jako v tomhle filmu ... Tak si račte vybrat, vážení. (29.09.2009)

Vynikající záležitost! Film otevřeně vyzývá k hlubší formální a naratologické analýze (délka, kompozice a obsah záběrů, pomalý a rychlý střih korespondující s jejich obsahem, rytmizace jednotlivých scén a záběrů, rozhovor Bobbyho Sandse s knězem jako styčný bod celého filmu a mezník jednotlivých "polovin"). Jako by snad Hlad připomínal velmi volné pokračování Osamělosti přespolního běžce. Stejně jako Colin Smith je i Bobby Sands (oba prošli sportovní zkušeností přespolního běhu) obětí nejen vězeňského systému. (21.03.2010)