Ztracené město Z

Tak tohle byl zážitek, na který mě ten podivně dobrodružný název rozhodně nestihl připravit. (Protože jsem o filmu a pravém Fawcettovi předem nevěděla skoro nic, jenom že to byl objevitel a že ho hraje Hunnam.) Grayovo odhodlání obsáhnout skutečně široké spektrum událostí formujících život a úděl svého fikcionalizovaného hrdiny je obdivuhodné, ale na druhou stranu si myslím, že právě to mu možná u širokého diváctva podrazilo nohy. Sama jsem byla dost překvapená, když první výprava do džungle najednou skončila. Sice se mi povětšinou líbilo, jakým směrem se film vydal dál, ale řekla bych, že obvyklý divák v něčem, co velmi silně vypadá jako blockbuster, není zvyklý na takto neobvyklý a rozvolněný dějový oblouk. Protože tohle není blockbuster, ale velmi drahé artové zamyšlení nad tím, v který moment se motivované odhodlání přeměňuje na nezdravou posedlost. Ale ani tohle téma se filmu nedaří zpracovat úplně bezchybně a srozumitelně. Takže divácký požitek ve výsledku nejvíc závisí na tom, jak moc je člověk ochoten být shovívavý a hledat si tam zrovna to, co by sám nejraději chtěl vidět. (09.11.2017)

Jsem upřímně překvapen, že v současné hollywoodské kinematografii mohl vzniknout snímek jako Ztracené město Z, který krom překvapivé významové hry přichází především s odvážně vybudovaným vyprávěním s neklasickou osnovou, v níž soustavně staví vyvolávaná žánrová očekávání do nečekaného nesouladu s tím, kam se následně vydá. Nepropásněte je v kině, neboť jde o jedno z těch děl, která si žádají temný sál s mihotáním světla z projektoru na plátně nikoli kvůli smysly takříkajíc dráždícím požitkům, nýbrž kvůli intimitě divácké zkušenosti. Více zase po čase na Poznámkách (23.04.2017)

Obdivuhodně chladný, přesně konstruovaný film, na němž je nejzajímavější, jak málo emocí vyvolává - a to nemyslím nutně negativně. Jako by filmaři ani nestáli o to, aby bylo jejich dílo vtahující - jako by ho naopak chtěli uzavřít a vystavit jako nedotknutelný exponát. Sám nevím, co si o tom myslet. (19.04.2017)

Teda nevím jak vy, ale já bych si asi dovedla představit lepší způsob trávení života než v nějaký prdeli, zvaný Amazonie, sedět na pár kládách, co nesou hrdej název vor či dokonce loď, a čekat kdy mě nějakej místní ňamňam napíchne na svůj mohutný oštěp a ze samý lásky mě sežere. Když by se mě přece jen pokusili zlanařit a jako lákadla na mě vytáhli, že "loď" nemá ani stříšku, a já se tak budu píct na slunku, nebudu mít co žrát a k tomu všemu budu samej bolák, tak bych je zcela jistě poslala zcela gentlemansky do píči a radši bych noc co noc lízala koberec Millerové. Náš Hero, budoučí král Artuš a jeho pobočník upír Edward z Bradavický školy čar a kouzel ale můj názor nesdílí a tak radši svoje nejlepší léta trávěj v prdeli (buď v prdeli na řece, nebo zcela jistě v prdeli v džungli po svých a nebo naprosto určitě v noci v prdeli toho druhýho) a nadšeně znovu a znovu a ještě a znova hledaj bájný město Z, který zajímá je dva a pak už vlastně nikoho. Artuš přece jen občas trefí domů, vytáhne ExtrémníKalibr a Millerové naštěká do boudy, vykropí hrobku či nacpe buchtu tvarohem, no prostě zadělá na těsto a zas táhne do prdele k Edwardovi či s Edwardem. (09.09.2017)

"Cena kaučuku stoupá tak závratně, až to může vést k válce." A proto je třeba do Bolivie vyslat britské královské geodety. Tomu rozumím a taky mi to celkem zavonělo dobrodružstvím. Jenže tak nudné a zdlouhavé dobrodružství jsem už dlouho neviděl. Tím nechci nijak znehodnocovat objevitelské cesty Percyho Fawcetta, ale přesto mi brzy bylo jedno, jestli našel město Z nebo jenom prošel indiánským trávícím ústrojím. Stejně mi připadalo, že hlavně prchal před rodinou. Ale hlavně mě zaujalo, jak je snadné jet na voru proti proudu bez plachet, vesel či motoru. To se musím taky naučit, kdyby se mi někdy chtělo navštívit zemi, kde si mohu vybrat, zda zahynu hladem, chorobou, vyčerpáním nebo šípem. Ach ta rozmanitost. (26.12.2017)