Ulovit miliardáře

Vážený odpadový hodnotiteli, Pičo, nevím o co ti jde! Je to rutinní Vo(r)lovina se vší jeho typickou poetikou a prkenným vedením herců, nad kterými obvykle hutně masturbuješ u Besídek divadla Sklep, nad kterými tak rád tlučhubíš u piva se svými spoluintelektuály a kterým dáváš běžně 5 hvězdiček, doprovázených mohutným sebestředným slovním průjmem!! A byť parodie, mohu tě z vlastní zkušenosti ubezpečit, že tak to bohužel v banánových republikách fuckt vypadá! Tak se, Pičo, nad sebou zamysli, abych se o tobě příště nedomníval, že si sereš do huby! (26.03.2010)

Režisér Tomáš Vorel st. se rozhodl ve svém filmu vyřešit téma rasismu, korupce a mediálního zkreslování, ale v hustě stylizovaném příběhu s hustě stylizovanými postavami, neměl nejmenší nárok uspět. Film se mu totiž chtě nechtě výrazně rozpadl pod rukama a bez silné struktury se prostě nedá vyrukovat s kritikou společnosti, která je v jeho pohledu maximálně zkažená. Není snadné najít na tomto filmu nějaká výrazná pozitiva. Snímek, i přes svou přiznanou stylizaci, často selhává i po herecké stránce. Vlivný podnikatel Tomáše Matonohy není postava, s kterou by divák nějak mohl sympatizovat, ačkoliv je tu snaha, prostě je to charakter, s kterým bych se v reálu setkat nechtěl. Omylem bylo obsazení Ester Janečkové do role policejní šéfky, která neumí vtisknout své postavě životnost a do role se ani trochu nehodí. Zkorumpovaný policista Miroslava Etzlera už je na tom mnohem lépe a je to dáno tím, že Etzler je pro tyto typy velmi dobře herecky vybaven. Ovšem vrcholem je pak obsazení Josefa Cardy do role hodného homosexuála, který se vzdá i slibné kariéry jen proto, aby mohl zaopatřit romského chlapečka z ulice, pro něhož je krádež denním chlebem. Jedině dvojice Jiří Mádl v roli poradce premiéra a Kateřina Sedláková v roli přihlouplé blondýny, zakládající si na vlastním dokonalém vzhledu a závratné moderátorské kariéře, zcela bezchybně vystihli své role, zejména Mádl přesně pochopil, co po něm režisér chce. Na druhé straně film není až tak hrozný, jak by se mohlo jevit,dá se na něj celkem dívat, ale je velmi nedodělaný. Režisér Vorel neodhadl své schopnosti a neuvědomil si, že se tak trochu chytil do pasti, když si chtěl hrát na režiséra, co rozlouskne každé závažné téma. V tomto případě prohrál, protože zvolená forma mně nesedla. A tahle satirická groteska nemá čím trumfnout. 40% (25.03.2010)

Prostředí české korupce se Vorlovi podařilo vykreslit velmi trefně. Použil k tomu velice osobitý styl, kdy postavy přímo komunikovaly s divákem tím, že mu sdělovaly svoje dojmy do kamery. Tato věc mi nijak nevadila, co mě ovšem občas iritovalo, bylo to záměrné přehrávání herců, jehož účel mi zůstal skryt. Asi to mělo divákovi napovědět, že se jedná o parodování a ironizaci některých situací. To je ale celkem smutné, když režisér předem předpokládá, že jeho diváci budou samí diletanti, kterým se musí každý vtip vysvětlit... (25.03.2010)

Od počátku se děj takzvaně zcizuje, hrdinové jej glosují do kamery, což pár herců zvládá, ale většina si to plete s dětskou besídkou. Pak se rodí přehlídka suterénních karikatur od homosexuálů po "investigativního" reportéra, byť se k němu váže jeden podařený bonmot o tom, jak se dostává k horkým informacím. Stylizované herectví účinkuje v němé grotesce, což dokázal Vorlův skvělý Skřítek, ale moderátorské "hraní" nezabírá v mluveném pamfletu s papírovými dialogy, zvláště když dojde i na vážné meditace o židovství. (26.05.2020)

Americký režisér Oliver Stone si pro to, jak ostře ve svých filmech kritizoval západní společnost, vysloužil přezdívku „černé svědomí Ameriky“. Po zhlédnutí nového českého filmu Ulovit Miliardáře se mi zdá, že i jeho tvůrce Tomáš Vorel by rád slyšel, jak filmoví kritici, média i běžní diváci mluví o něm jako o černém svědomí české společnosti. Film Ulovit miliardáře měl totiž být drzou (jak je film prezentován na plakátu) satirou, která se snaží kritizovat snad všechno a všechny. Pokud má ale satira komickým způsobem kritizovat nedostatky a záporné jevy, režisér Vorel selhal jak v komice, tak především i v té kritice, neboť pohledem, který prostřednictvím filmu zaujímá vůči společnosti, sám představuje některé její neduhy. Postavy jsou zde jen karikaturami a pokud za pojmem karikatura vidíme zkratkovité vykreslení přehánějící nápadné znaky a vlastnosti za účelem zesměšnění, Vorel se při vykreslování postav řídil převážně předsudky, a tak všichni Romové v tomto filmu kradou, blonďatá přítelkyně hlavní postavy je neskutečně pitomá, židé jsou chamtiví, policisté jsou zkorumpovaní a šňupají zabavený kokain, novináři přetvářejí skutečnost k obrazu svému a i ten miliardář si myslí, že všechno se dá koupit. Tomáš Vorel se ukázal být krátkozrakým pozorovatelem a povrchním kritikem, který se snaží každého očernit, ale místo toho, aby útočil správnými argumenty, se pouze vybíjí na jednorozměrných postavách, kterým se neobtěžoval nadělit jiné než ty negativní vlastnosti. Jakoby malíř tvořící karikatury na Karlově mostě namaloval z člověka s velkým nosem a hustým obočím jen ten srandovní nos spolu s obočím a zbytek úplně ignoroval, neboť na tom už není nic legračního. Co se týče hereckého ansámblu, tak tam to není o nic lepší. Tenká hranice mezi seriózním projevem a divadelním přehráváním byla tentokrát úplně zbořena a to, co většina herců předvádí, je hnus, s prominutím. Vorel si zaslouží maximálně tak pochvalu za snahu udělat film vizuálně zajímavým, což se mu daří jen někdy a většinu záběrů ničí tím, že se všichni herci dívají přímo do kamery. Jo a Witchův hudební doprovod je naprostá blitka, která mnohdy nekoresponduje s děním na plátně. Jednoduše řečeno je tenhle film prohrou na celé čáře a zároveň těžká podpásovka pro diváky se vkusem. 15% (08.10.2009)