Ulovit miliardáře

Nevadí mi Post Coitum, dokážu přežít Bony a klid a vorlovskou stylizovanost mám rád. Ulovit miliardáře, který tyhle tři prvky míchá dohromady, si ale asi těžko oblíbím dřív, než úplně zesenilním. Jako karikaturista tentokrát režisér, jenž měl dosud na štítě jen výborné a dobré filmy, zklamal naprosto. V jeho starších filmech totiž ony karikatury byly v nejhorším příliš přepálené nebo málo trefné; v Miliardáři se ale naprosto do NIČEHO a NIKOHO ani neotírá, jen hází na plátno uměle bizarní figurky. Raději se koukněte do toho zrcadla, co drží v rukách Muži v říji. P.S: Kdo nezklamal, je kameraman Marek Jícha, jehož práce je opět výborná. Tentokrát za přispění dobře zvolených lokací (mimochodem jedna z paralel s tím Post Coitem). (05.10.2009)

Prostředí české korupce se Vorlovi podařilo vykreslit velmi trefně. Použil k tomu velice osobitý styl, kdy postavy přímo komunikovaly s divákem tím, že mu sdělovaly svoje dojmy do kamery. Tato věc mi nijak nevadila, co mě ovšem občas iritovalo, bylo to záměrné přehrávání herců, jehož účel mi zůstal skryt. Asi to mělo divákovi napovědět, že se jedná o parodování a ironizaci některých situací. To je ale celkem smutné, když režisér předem předpokládá, že jeho diváci budou samí diletanti, kterým se musí každý vtip vysvětlit... (25.03.2010)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 6/10 Hudba 7/10 Prostředí 4/10/// +Tomáš Matonoha, příjemná hudba, některé dialogy a scény -samozřejmě strašně nesmyslný scénář a postavy ad absurdum/// :-))) jinak začít nemohu. Čekal jsem něco špatného, ale že mě to bude až tolik bavit jsem vůbec nečekal. Známí herci hrají úplně jiné postavy než jsem u nich zvyklí. Přehrávají a ani se to nesnaží maskovat. Nemůžu si pomoct, tohle mě prostě bavilo./// Celkem 60%/// (02.11.2010)

Tomáš Vorel v české kinematografii platí za osobitého tvůrce, což potvrzuje i jeho nejnovější film Ulovit Miliardaře. Podobný snímek bychom totiž v české kinematografii hledali jen stěží. Tvůrci se pasují do role ublížených disidentů, kteří se nebojí říct nesmlouvavou pravdu do očí české společnosti a tepou do nešvarů současné doby. Obouvají se do kdekoho - katolíků, židů, nezávislých novinářů, politiků, lobbistů, milionářů, homosexuálů, kapitalistů, umělců a mnoha dalších. Režisér Tomáš Vorel se však ukazuje jako prachbídný pozorovatel české společnosti. Jeho film se smrskává do série několika plochých frází, za které by se nestyděla ani Dělnická strana. Motivace „hrdinů“ snímku i příčiny tohoto nelichotivého stavu českého národa zůstávají tvůrcům i divákovi důkladně utajeny. Všechny postavy jsou zlé už jenom ze své podstaty. Hamižnost miliardáře Grossmana tak tkví v jeho židovském původu, hloupost jeho partnerky zase v barvě jejích vlasů a takový lobbista Lehký je tuplovaný zloduch jen kvůli tomu, že má peníze. Vorlovi antihrdinové se tak dělí na dvě skupiny. Ti nesympatičtí a ti ještě nesympatičtější. A k tomu všemu se celý snímek tváří, že z toho má ohromnou legraci. Ta se však omezuje na křečovité úšklebky a bizarní situace. Tvůrci se svezli na vlně laciného populismu a natočili plakátové leporelo plné stereotypů a předsudků. Tomáš Vorel se sice může zaklínat nadsázkou, ironií a karikaturou, ale nezakryje tím skutečnost, že se podepsal pod dílo, které selhává ve všem, co si lze představit pod pojmem sociální kritika. Protektor dokázal, že se již dokážeme vypořádat se svou minulostí, u naší současnosti to bude asi nějakou chvíli trvat. (02.10.2009)

Pane bože, horší to být, už asi ani nemohlo. Film byl o ničem a v půlce filmu jste už věděli jak to dopadne. Pomalu ani žádná zápletka, pořád jen nudné kecání Matonohy, Janečkové a spol. Ve filmu nebylo nic kladného, až na Jirku Mádla u kterého se mi líbila jeho role, jinak obsahově katastrofální až nemotorné. (30.10.2010)