Snídaně u Tiffanyho

Film jsem viděla po dlouhé době znovu a znovu jsem se lehce nudila. Pány chápu A. Hepburnová je fakt krásná, a proto je pořád na co koukat. Film, poplatný Hollywoodu 50. let, nevystihl zcela komplikovanější předlohu T. Capoteho. Komentář od dzej dzej je můj šálek kávy. (15.01.2010)

Nechci se dotknout nějakého milovníka klasiky, ale tenhle počin je vážně tragédie. Je důležité si uvědomit, že tohle se žádnému muži líbit ani nemůže, a důvodu je hned několik: a) Již samotný název snímku je krutě zavádějící, b) Nesmyslný děj, c) Neurotická Audrey Hepburn a konečně za d) Nedokonale poskládaný paskvil obrazů, jež okouzlí jen ty s periodou. Byl bych pokrytec, kdybych nezmínil, jak dokonale Audrey vypadá, a že ve snímku lze nalézt tři scény, kdy se člověk opravdu pobaví (mám na mysli shoty s Číňanem, jehož předkus je k popukání). 25% (01.01.2013)

(Ne)humorné scénky s Rooneyho „žluťákem“ patří do úplně jiné ligy, někam k českým Kameňákům. A taky se mi těžko promíjí obhajoba majetnického pojetí vztahu, do které se film zlomí podobně nelogicky jako Shakespearova „Zkrocenka“ do Kateřinina závěrečného monologu. Ale to je obojí dost možná tím, že je Snídaně starší, než se zdá – protože vypráví moderně a obsahuje nemálo silných momentů, které se žánru i době vymykají zase opačným směrem a do prostého příběhu sladce roztomilého povrchního koťátka vnášejí hlubší, temnější, drsnější, nebo zase obecně lidštější tóny, než by člověk od romantické komedie z přelomu 50. a 60. let čekal. A nezapomeňme na nádherné obrázky New Yorku a na Moon River. (25.03.2015)

Celý život jsem slýchal, jak tento film je nejvíce romantická věc na světě. Tak jsem si říkal, že to také zkusím a doplním si znalosti. Při představě, že tohle formuje představu o lásce mladým děvčatům, je mi poněkud mizerně. Příběh "Zlatokopky Bezcitky" a "Zajíčka Vyžírky", kterým kouká mrd z očí, je opravdu něco co jsem nečekal. Jako film je to pěkný ... což o to, ale aby to ukazovalo představu o lásce, tak jak je to stále prezentováno ... to je asi jako by film "U Z laté rukavice" byl návodem na navazování přátelství!! Příště až mi o tom zase někdo bude vyprávět, tak začnu a priori zpochybňovat jeho morální kodex. Zde snad ani neplatí: "Still better love story than Twilight" (04.05.2021)

Nevtipná, kýčovitá, přecukrovaná a předvídatelná hollywoodská slátanina. Nechápu, za co vděčí své proslulosti a oblíbenosti. (05.03.2022)

Audrey Hepburn v trošku jiné poloze, než v jaké jsem ji doposud kdy viděl. "Upovídaná jak sojka, líp jako rádio" to určitě ano, "komediantka, co to myslí upřímně" snad. Za tou slupkou "bláznivé mladé dívky", "vandáka, co nikomu nepatří, dokonce ani sama sobě", je ale ve skutečnosti to, že ji chybí odvaha přiznat si, že "život je život". Tahle závěrečná část tohoto věhlasného filmu není moc komedie, ale spíše drama a jako takové mě to bavilo. Škoda, že ta úvodní část byla tak podivná. Holy alias Lulame se tu místy chová jako bezohledný magor nebo primitivní zlatokopka. Nelze se tak moc divit  velmi svérázné postavičce bytného (Mickey Roonney), že ji neustále za něco peskuje. Naopak jsem si mnohdy kladl otázku, co na dotyčné vidí začínající spisovatel Paul (kterému Holy neřekne jinak než "Fred"). Dva tak odlišné typy lidí aby člověk pohledal. Ale romantické komedie takto asi mnohdy postavené bývají. Bývá v nich mnohdy též nějaká silná melodie. Ústřední píseň Moon River takto silou melodií bezesporu je. Divák ji může ve filmu zaslechnout na několika místech, ale nejhezčí je samozřejmě na samotném závěru. Nedat po takovémto konci méně než čtyři hvězdičky snad ani nešlo... (14.04.2023)

Nevim, jestli je to mnou, ale k charakteru Holly jsem necítil nic než odpor a opovržení... (18.10.2009)

Toto je film, u ktorého pochopím absolútne každé hodnotenie. Jednoducho sa každému páčiť nemusí a ani nebude. Ona je krysa - podobne ako všetky ženské (česť výnimkám). (13.01.2010)

Krása.. Audrey nemá chybu..neměla.. V dnešní době těžko najdete takovýhle film, nebo takovou herečku. (25.09.2010)

Milé, úsměvné, zábavné, střeštěné. Audrey je jako vždy úžasná, a dělá svým výstupem z tohohle filmu něco víc, než by byl bez ní. Hudba krásná a titulní song je bezesporu králem všech filmových písní. Naprosto skvělá romantika s řadou památných scén. Ať už je to slavný večírek, úvodní sekvence, Holly hrající na kytaru v okně, nebo deštivý a dojemně krásný závěr. Nesmrtelná klasika, co mě vždycky dostane. (10.08.2012)

Tak to bylo hodně divný... Asi jsem neviděl jinej film, kterej by byl tak mainstreamovej a notoricky známej, jako je tenhle, a u kterýho jsem často regulérně nechápal, co nebo proč tam ty herci dělaj nebo řikaj. Scén, u kterejch jsem fakt nestíhal, bylo víc, než bych v tomhle žánru čekal nebo chtěl (třeba scéna z večírku byla fakt douhá a fakt divná). Podobnej pocit ale vlastně mám z celýho filmu. Kromě toho, že Audrey jako herečka je fakt roztomilá a přirozeně krásná, tak její role jako taková je pro mě absolutně neuchopitlená a za celej film jí vůbec nepoznám ani nepochopim - nevim, co chce, kdo je, jakej má charakter, na čem jí záleží, nevim vlastně vůbec nic; takže místo toho, abych se s ní nějak ztotožnil nebo jí aspoň trochu rozuměl a proto jí fandil, tak mi je vlastně tak trochu jedno, jak to s ní dopadne. Germanoidního Pepparda asi nemá smysl moc řešit - nijak zajímavej výkon nepodal, a ani filmová postava to nezachránila (jestli si třeba za rok na Snídani vzpomenu, tak určitě ne na něho). Strašně mě ale sraly ty estrádní čísla s tim pseudojaponcem z horního patra... To si režisér opravdu moh odpustit, zbytečně to shazuje dojem celýho filmu. A jasně, vim, že to je romantickej film, ale ten konec byl na mě přeslazenej až moc (Prázdniny v Římě nebo Jak ukrást Venuši jsou taky romantický filmy, ale s tímhle problém nemaj). Jak už tady někdo řek, tak i podle mě: Nebejt tady Audrey, tak po tomhle filmu neštěkne ani pes. WTF moments: Všechny scény s Japoncem z horního patra působící jak výjevy z nějaký úchylný japonský estrády, a očividně podle Cimrmanovy frustračně kompoziční techniky točená scéna-výjev z večírku, kdy mi z toho všeho očekávání a z kladení si otázky "Proč?!" bylo prostě jenom nepřijemně. (12.02.2015)

Hlavná hrdinka filmu Holly Golightlyová túži po sladkom živote symbolizovanom onými raňajkami u Tiffanyho, ktorým zasvätila celý svoj život. Záverečný happy end pohltil celkové pesimistické vyznenie rovnomennej novely Trumana Capoteho a je zároveň aj dôvodom môjho hodnotenia. Dnes už klasika vyvolala v čase vzniku vlnu nadšenia, zaradila Blakea Edwardsa medzi najpoprednejších hollywoodskych komediálnych režisérov a z Audrey Hepburnovej spravila hviezdu prvej veľkosti. (08.03.2007)

auuuu, to bylo tak kýčovitéé a zároveň tak krásnéé!! A jakkoli kýčovité - mě to úplně dostalo.. Audrey byla jako vždy výborná a roztomile okouzlující a když začala zpívat oscarovou "Moon river", tak jsem jen s tupě blaženým výrazem zůstala civět na obrazovku.. No co dodat k tak kouzelnému filmu? asi nic:) (24.10.2008)

Jak prohlásil Blake Edwards, původní scénář filmu byl jiný, než je ve výsledku film. S tím nutno bohužel souhlasit, taškařice na večírku a postava "japonce" Mickeyho Roonyho jsou zcela nepochybně Edwardsovým dílem. Ztratily by se v jeho obvyklých přitroublých komediích, tady vysloveně překáží. Naštěstí zbylo pořád dost z Capoteho novely a především Hepburnová, bez níž by film nebyl ani poloviční. Při pohledu na Edwardse skromně vyzdvihujícího své pomyslné zásluhy na kvalitách filmu jsem si vzpomněl na scénu životopisného filmu Petra Sellerse, kde mu nevybíravým způsobem sděluje, že slávu jeho filmů nezaložily jeho schopnosti, ale jeho herci. Možná to měl před natočením vzpomínkového medailonu Edwardsovi opět někdo připomenout. (02.01.2009)

Moon River wider than a mile Nezapomenutelný film, který se do paměti musí vrýt každému. A jestli ne celý, tak aspoň scéna, kdy Holly vystoupí z typického amerického taxíku, stoupne si před výlohu obchodního domu u Tiffanyho, vytáhne si z papírového sáčku croissan a s velkými plány a sny začne snídat ve svém milovaném prostředí. (18.02.2009)

Krásný film, skoro na nejvyšší hodnocení. Možná časem :). A kdybych někdy "viděla rudě", už vím, co dělat - ne, nepůjdu k Tiffanymu, ale pustím si Snídani u Tiffanyho! (05.03.2009)

Romantické, hezké, klasické, elegantní, cigaretové, bezejmenné. Audrey Hepburn je vážně skvělá i s cigaretou v ruce. Film o hledání té pravé lásky, bez ohledu na majetek. Všem je jasné jak to dopadne už po prvních pár minutách. Závěrečná scéna v taxíku byla vážně dramatická, a chudák kocourek teda. A scéna v dešti, netřeba komentovat. ..ten kocour si teda musel užít.. (27.02.2011)

Díkybohu za ten happyend... Tentokrát bych obvykle preferovanější smutný konec, který mám pocit ale v knize byl, asi neunesla. A taky mám pocit, že v knize Trumana Capota ti dva spolu nic neměli nebo ano..? Romantika občas musí být.. aspoň ve filmu.. (04.05.2012)

"Kdybych našla místo kde bych mohla opravdu žít a cítit se tam jako doma, všechno bych zařídila a kocour by dostal jméno." (20.11.2012)

Vždycky mi dělalo problémy vidět Snídani u Tiffanyho jako romantickou komedii, protože aby člověk vydržel s takovou ženou jako je Holly, tak by musela mít tvář Audrey Hepburn - a i tak je to na hranici snesitelnosti. V předloze je mnohem emancipovanější a svým způsobem drsnější, takže tam příběh dává větší smysl. Ve filmu kde je jedna polovina budoucího páru věčně opilé třeštidlo a ta druhá působí místy prkenně, místy rádoby pečovatelsky, zase tak moc ne. Audrey Hepburn není žádné herecké dřevo, takže jsem jí postupný přerod vcelku věřil, ale pokud chcete vidět výbornou romantickou komedii s potrhlou ženou k níž si hledá cestu upjatý muž, pusťte si raději Bosé nohy v parku. Před bezejmeným zrzavým kocourem mám nehynoucí respekt, protože co ten musel na place vytrpět, to se nedá vypovědět. (20.12.2022)