Kvílení

Kdybych tento film viděl v devatenácti, kdy jsem četl Howl a ujížděl na románech Kerouaca a všem, co se týkalo Beat Generation, tak bych asi hodnotil pěti hvězdama. Oceňuji velmi dobrý herecký výkon Jamese Franca, obzvláště v pasážích, kde v klubu čte Howl, scény ze soudního přelíčení a suchého konzervativního žalobbce Davida Strathaima. Animované sekvence korespondujícíc s básni táké nebyly špatné. Moc mě nebavilo to interview a flashbacky, které se tím prolínaly. (30.01.2021)

Jo... to je tak, když si film vyhlížející spíš jako televizní inscenace hraje na nějakou angažovanost. Natočeno je to fakt nekonečně fádně - ve všem, co ten film dělá, je nekonečně fádní, až to je legrační. A banálně přežvýkané myšlenky (nebo spíš jedna myšlenka o svobodě vyjadřování) mě svojí povrchností iritovaly. Leda to parazituje na lidech, o kterých to vypráví, a ty animace jsou příšerný. Jen doufám, že tenhle vyumělkovaný kýč se neodehrával v hlavě Ginsberga, to by byla pro jeho obdivovatele jistě studená sprcha. (21.04.2014)

(Mezipatra 2010) Režiséři Rob Epstein a Jeffrey Friedman KVÍLENÍM debutovali na poli narativního fikčního filmu, ačkoliv se zařazením biografického dramatu o díle (!) básníka Allena Ginsberga to není jednoduché. Snímek se totiž svým formálním zpracováním odklání od podoby valné většiny schematických biografií umělců za poslední víc jak dekádu tím, že na místo zájmu o samotnou osobu se zaměřuje na dílo ve čtyřech vypravěčských rovinách, které jsou stylisticky nesourodé. Sledujeme (1) archivně-dokumentárně se tvářící, přesto rekonstruované a hrané pasáže předčítání básně před diváky a osobní výjevy z života představitele beatnické generace, (2) rozhovor se samotným Ginsbergem, (3) vizualizovanou podobu titulního Kvílení v podobě animovaných pasáží a (4) soud z r. 1957, kdy kniha (nikoliv její spisovatel!) stanula před soudem pro údajné pohoršování dobrých mravů._____ Počin, který by se dal nejlépe přirovnat k filmu jiného queer autora, Haynesově BEZE MĚ: ŠEST TVÁŘÍ BOBA DYLANA, je formálně pozoruhodný a vytváří si alibi na to, aby byl neprůstřelný jakoukoliv možnou kritikou. Pokud se totiž nebudeme zaměřovat na to, nakolik se výsledná podoba odlišuje od dalších děl v rámci žánru biografie, ale podíváme se, co je nám říkáno a jak, vyvstává určitý rozpor. Z plátna se na nás totiž valí řada truismů, s kterými dost dobře nejde nesouhlasit (právo na svobodu slova a vyjádření umělce) a které jsou pro jistotu pro pomalejší diváky v závěru vyřčeny nahlas, zatímco se nezapřou umělecké ambice tvůrců. Umění – alespoň to opravdové – má ovšem přinášet nový pohled na svět a věřit v inteligenci diváka, který je schopný interpretovat předkládané obrazy a slova. Další rozpor nastává, když přihlédneme ke kontroverzní povaze knihy, o které se vypráví v nekontroverzním filmu, jenž cokoliv pobuřujícího vypustí (orální sex) či přeskočí anebo zjemní v podobě animovaných pasáží. Nemáte-li ale za to, že o radikálních věcech je nutné vyprávět radikálně, pravděpodobně nebudete mít s animovanou částí problém, i když nedosahuje nápaditosti a působivosti těch v PINK FLOYD: THE WALL. (04.12.2010)

Je až s podivem jak konzervativně je udělán film o jednom z nejkontroverznějších básníků své generace. Syntéza hned několika stylů/žánrů/druhů je velmi zajímavý nápad, bohužel skoro v žádné z jednotlivých částí film nenaplňuje svůj potenciál. Soudní drama se ke konci zvrhne v litanii patriotistických hloupostí o americké svobodě projevu, animované pasáže mne stylem příliš nesedly a dokonce ani James Franco (kterého mám mimochodem moc rád) zde místy působil toporně, jindy zase téměř přehrával. Další do očí bijící rozporuplností filmu je explicitní kritika všemožných kulturních pavědátorů a teoretiků umění a to i přesto, že se vlastně samotný film snaží ukotvit báseň Kvílení, ne-li ji přímo racionalizovat. Jinými slovy zničit její (tak nádhernou) auru neuchopitelnosti. A tím vlastně v praxi provádí to, co kritizuje. A ačkoliv já sám studuji "kultůru" (silly me), mám raději, když si umění ponechává tajemnost a mnohovýznamovost. Rozhodně mne přijde lepší hádat, co jednotlivé obrazy znamenají a zapojit fantazii, než vzít báseň a říct "tenhle verš je obrazem tohoto zážitku a tento poukazuje na tohoto člověka." (12.10.2015)

Dezertér literární morálky udeřil na půdu absurdity světské vrchnosti. Ten požitkář, nestydaté múzy vyvolávač, dekadence flámovač, nemá zábran, co je zač? Svým přednesem předběhl čas. Slova se změnou obsazení obléká do novátorské, neotřepané stylizace znovu a zas. Okázale se snaží zvěstovat - ve jménu volnosti veršů z nitra se valících, to jest řetězec myšlenek mé epochy, mé emoční hodnoty. Má řeč, má výpověď, mé jáství - žádný kýč. Odvraťme ten mýtus umělecké konformity. Je nasnadě přijmout dílo dané tvůrčí exkluzivity. (11.07.2015)