Kvílení

Soudní linie je jednoduchá a fádní, animované ztvárnění básně vypadá hodně lacině jako nějaké intro průměrné videohry (ve srovnání třeba s animovanými sekvencemi Geralda Scarfeho z Pink Floyd: The Wall je to vyloženě průser), ale aspoň rozhovor s Ginsbergem a výjevy z jeho života jsou celkem zajímavé a zručně natočené. Což ovšem není mnoho, a tak i přes upřímnou snahu o originalitu zůstává Epsteinův a Friedmanův film pouze jeden z dalších průměrných amerických nezávislých filmů. (12.07.2010)

Je to těžké s tímhle Kvílením. Na jednu stranu je mi sympatické, že se nejedná jen o další konvenční biografii "narodil se, vyrůstal, byl dole, byl nahoře, zemřel", ale nejsem si na druhou stranu jist, do jaké míry je pak funkční. Co je jisté, že se jedná o jeden z nejukecanějších filmů všech dob, což může být pro někoho, kdo se o tému nezajímá dosti úmorné. Největší devízou pak pro mě jednoznačně zůstala skutečnost, že jsem si po letech Kvílení připomněl a jako tradičně zjistil, že mi dnes dalo víc, než v dobách pubertálního vzdoru, kdy jsem jej vyznával. (13.02.2011)

*** a půl. Zhruba měsíc před Kvílením jsem zhlédla jiný film zabývající se Beatnickou generací. Jednalo se o Kill Your Darlings a tento snímek mě ohromil. Zvláště Daniel Radcliffe byl v roli Allena Ginsberga výborný. A tak nějak jsem si nemohla zvyknout na trochu odlišné ztvárnění jeho postavy, jehož se zde chopil James Franco. Skvělý je, což o to, ale je to zkrátka jiný Allen. Film se odehrává v několika rovinách. Soudní líčení, interview s Ginsbergem, černobílé flashbacky a animace přednášené básně. Když jsem tak poslouchala, říkala jsem si, jestli je to skutečně geniální NĚCO, nebo nabubřelé, okázalé, prázdné NIC. Asi něco mezi, řekla bych. Co se týče umění, vždycky uvažuju nad tím, jestli bych něco takového dokázala já. Vytvořit, napsat, namalovat, složit, zahrát. Ve většině případů bych se mohla jít rovnou zahrabat:) Umění a umělce obdivuju s tím, že já jsem tohoto mistrovského daru byla "ušetřena." Tito lidé jsou tak trochu z jiné galaxie, kde k nim obyčejná slova přicházejí v představách a oni z nich pak dokáží vytvářet obdivuhodné příběhy a věty, kde jim barvy dávají prostor k vizím jiných světů a z melodií dokáží stvořit neuvěřitelná hudební díla. A myslím, že mezi ně Allen Ginsberg rozhodně patří. (06.07.2014)

Venujem tejto snímke jej 200.komentár. Ja dávam tejto snímke 1 hviezdičku a to za skvelú atmosféru 50.rokov minulého storočia. Inak je snímka neuveriteľne nudná a nemá čo ponúknuť. San Francisco, rok 1957. Báseň Allena Ginsberga Kvílenie sa stáva predmetom súdneho pojednávania pre obscénnosť. Podľa strážcov verejnej morálky je "neamerická", pretože otvorene spodobňuje homosexualitu a užívanie drog. Dej filmu sa skladá z niekoľkých vzájomne prepletených línií, v ktorých sa odráža nielen reakcie americkej spoločnosti na najslávnejšie dielo beatnickej generácie, ale aj búrlivý Ginsbergov život a jeho snaha nájsť čo najautentickejšie umelecké vyjadrenie bez ohľadu na konformnú morálku a túžbu uniknúť halucinogénnej realite. Rolu Ginsberga zverili tvorcovia Jamesovi Francovi, evidentne nešlo toľko o fyzickú podobu, ale skôr o schopnosť podobného vnútorného vyladenia. Recitácie básne sa striedajú s Ginsbergovými výpoveďami o homosexualite, priateľoch, o okolnostiach vzniku básne. Ďalšiu vrstvu filmu tvorí rekonštrukcia súdneho procesu počas ktorého išlo predovšetkým o to, kde sú hranice umeleckého vyjadrenia a umelcovej slobody a čo je skutočne obscénne. (27.10.2019)

Vzpoura umělce proti maloměšťáctví společnosti se v poloze filmového díla realizovala coby experimentální biografický film, který v sobě nese hned čtyři různorodé roviny, vědomě ale rezignuje na expresivní kontroverzi a tedy na onu vzpouru samotnou, film dnes už nemusí za každou cenu šokovat, tak jako to musel činit básník v 50. letech, chtěl-li přitáhnout zájem čtenářů a médií. Filmové Kvílení tedy není ryzí umělecký počin, spíše jde o originální sondu dovnitř jedné z nejslavnějších básní minulého století. Sám akcentuji především fakt, že stěžejní rovinou filmového tvaru je sám text legendární básně, reprodukované jednak pseudodokumentárními scénami z autorského čtení (nejspíš odkaz k legendárnímu čtení v Six Gallery v San Francisku), ale především pak pásmem videoartového ilustrování textu Ginsbergova Kvílení. Tvůrci pak toto pásmo textu kombinují s biografickou rovinou týkající se autora a především se soudním přelíčením, v němž byl ze šíření pornografie obžalován vydavatel básně a další legendární postava Beat generation Lawrence Ferlinghetti. Stranou nelze ovšem ponechat ani zjevný fakt, že snímek Kvílení je otevřeným queer filmem, tedy filmem týkajícím se neheterosexuálních minorit, v tomto případě, jak už je v případě filmů produkovaných slavným režisérem Gusem van Santem zvykem, jde samozřejmě o minoritu homosexuálů, čehož důkazem je sama báseň, neboť možná nejvýraznější kontroverzí byl právě rozměr otevřeně přiznané homosexuální orientace autora.... (20.08.2011)