Howl
Vytie
Howl
Howl
Kamera:
Edward LachmanHudba:
Carter BurwellHrají:
James Franco, Jon Hamm, Jeff Daniels, David Strathairn, Mary-Louise Parker, Treat Williams, Alessandro Nivola, Bob Balaban, Cecilia Foss, Aaron Tveit (více)Obsahy(2)
San Francisco, rok 1957. Báseň Allena Ginsberga Kvílení se stává předmětem soudního líčení pro údajnou obscénnost. Podle strážců veřejné morálky je „neamerická“, protože otevřeně zpodobňuje homosexualitu a užívání drog. Děj filmu se skládá z několika vzájemně propletených linií, v nichž se odráží nejen reakce americké společnosti na nejslavnější dílo beatnické generace, ale i bouřlivý Ginsbergův život a jeho snaha najít co nejautentičtější umělecké vyjádření bez ohledu na konformní morálku a touha uniknout halucinogenní realitě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (209)
Hipsteři milují, protože je to Allen, ale filmově je to absolutně o ničem. Jakoby to točili 2 dny. ()
Kvílenie je filmovou básňou, ktorá je plná všetkého čo na beat generation tak milujem. Každá jedno slovo prednesené z úst Jamesa Franca, každá jedná myšlienka zachytená na súdnom pojednávaní, každý jeden obraz v rôznorodej, psychadelickej animácií vytvoril úplný, kompletný a vizuálny fenomén, napísanej básne, ktorá sa stala alfou a omegou básnikov a spisovateľov 50 a 60 rokov v Amerike. Či už sa jedná o rôznorodé využite prvkov, s ktorými umne pracuje režisérska dvojica - animácia, čiernobiely formát, dokumentárnosť - alebo o samotný fakt historickej presnosti - máme tu dočinenia z filmom, ktorý rozhodne neupadne do zabudnutia, nie len formou akým je spracovaný, alebo myšlienkami, ktoré sú v ňom obsiahnuté, ale silou akou vypovedá o človekovi. Silou tak veľkou a úprimnou, že tí, ktorý nepočuli o Kvílení a o beat generation sa o ňu začnú zaujímať, alebo ju budú bohapusto zatracovať. O tomto filme sa budú viesť diskusie v kaviarňach pri cigarete a káve a všetci tí intelektuáli a beatnici a vyznávači jazzu, ľudí, zážitkov a žien, ignorujúci pravidlá, hierarchiu, ťažkopádnosť, vojny a konzumný spôsob života sa tu nájdu a budú potešený. Tento film im totiž ponúkol presne to čo chceli. Dostať sa aspoň na chvíľu do doby, aby si mohli vypočuť prednes básne a dostať sa do hlavy veľkého Allena Ginsberga. A keďže patrím k nim, nezostáva mi nič iného, len dať plný počet bez ohľadu na to kto si čo myslí. ()
Někde jsem zaslechl, že by to měla být autobiografie básníka Allena Ginsberga. Po shlédnutí však zjišťuji, že tento kousek je spíše rozbor básně Kvílení, který je velmi netradičně zfilmován. Snímek je rozdělen do čtyč vcelku nezávislých rovin. Ta první se odehrává u soudu, kde svědci při výslechu rozebírají báseň velmi do podrobna. Tento rozbor pak můžeme sami využít v pochopení celé básně. Ve druhé rovině vystupuje "autor" básně v jakémsi interview a vysvětluje co mohl napsat jinak a jaké aspekty na něj při psaní působily. Do toho se promítají scény z jeho života, plného zvláštních okamžiků, především homosexuálního charakteru. Recitování před publikem ve třetí rovině filmu je taktéž velmi zajímavé, zvlášťe pak ta dynamika přednesu, to stupňování, to napětí... Animace básně ve čtvrté rovnině vcelku hezky doplňuje recitaci a dává ji tak jakýsi další rozměr. Ač nejsem příznivcem poezie, musím uznat, že toto podání mi připadlo velmi poutavé. Závěrem bych řekl, že ač nemusím souhlasit s obsahem (homosexualita) ani s básní (moderní poezie), toto zpracovní mě velmi zaujalo. Dovolilo mi zjistit co je v pozadí takovéto básně, a z části ji i pochopit. Bez tohoto filmu bych asi nepochytil to, co se mi snaží báseň říct. 80% ()
Totální nuda! Už je to docela dávno, co jsem byl naprosto uhranutý beatniky a četl prakticky všechno co od/o nich bylo v češtině přeloženo a napsáno, a i když dnes už mě problémy americké mládeže 50. let tolik neznepokojují, na film jsem se moc těšil, už jen proto, že si své dávné lásky osvěžím. ALE můj nostalgický vztah byl asi jediným důvodem, proč jsem film vůbec dokoukal. Celé je to absolutně bez pohybu (přestože beatnici byli pořád NA CESTĚ), suché bez jakéhokoli vzrušení (beatnici ničím jiným nežili), celé je to naprostý a sterilní opak (víceméně autobiografického!) Kvílení, nařčeného z obscenity. A přitom má Kvílení takový potenciál! Celé to vypadá jako suchý dokument lehce ozvláštněný animovaným doprovodem recitace Ginsbergovy básně. James Franco imituje Ginsberga, jeho hlas i dikci velmi povedeně, ale je to prostě nuda! A nesympatičtější herce pro Kerouaca a Cassadyho už asi vybrat nemohli. Kdysi jsem se u Rauvolfova dokumentu! Alternativní kultura (o beatnicích jsou první 3 díly) bavil mnohem mnohem víc! ()
Film v dokumentárním stylu o Allenu Ginsbergovi a jeho nejznámejším díle "Kvílení a jiné povídky" v době, kdy bylo líčeno u soudu za obscénnost. Od filmu jsem očekával dost a to jsem také dostal -> recitace básně, rozhovory s Ginsbergem (tedy Francem), skvělá atmosféra, animované sekvence, které se mi teda dost líbily (ačkoliv se staly neprávem terčem kritiky) a dokonce nechyběly ani scénky z Ginsbergova života... ()
Jak už to u filmů podle skutečné události bývá, nedokážou mě zaujmout a často bývají i hrozně nudné a ukecané. Ačkoli byly herecké výkony Jamese Franca a Jona Hamma perfektní a svým způsobem i očekávatelné, nedotáhly film na víc než dvě hvězdičky. ()
Kdo ví, kdo je AG, jak žil, mluvil, gestikuloval,... bude z proměny Jamese Franca (či snad až převtělení) naprosto uhranut. Byl jsem předem skeptický, jak se může něco takového podařit, ale výkon JF je fenomenální. A samozřejmě to, jak se zde podařilo vpodstatě zfilmovat báseň a její příběh, dost pomáhá. ()
Kdybych tento film viděl v devatenácti, kdy jsem četl Howl a ujížděl na románech Kerouaca a všem, co se týkalo Beat Generation, tak bych asi hodnotil pěti hvězdama. Oceňuji velmi dobrý herecký výkon Jamese Franca, obzvláště v pasážích, kde v klubu čte Howl, scény ze soudního přelíčení a suchého konzervativního žalobbce Davida Strathaima. Animované sekvence korespondujícíc s básni táké nebyly špatné. Moc mě nebavilo to interview a flashbacky, které se tím prolínaly. ()
Ono, přenést báseň do filmu není nic moc lehkého a režisérové Kvílení se toho jednoduše zhostili dobře. Jasně že pro ně hrála skutečnost, že Kvílení není zakódováné v náznakové lyrice, ale přesto Ginsbergův svět tvořený svým vlastním jazzovým jazykem má svou neopakovatelnou atmosféru. Tu se kupodivu povedlo v animované části zachytit a i když samotnou báseň onen feeling neinterpretuje ani z poloviny, jako krátký diskurz to nezasvěcenému dá myslím hodně. Dobrá je i interpretace jednotlivých veršů, překlad hispetorových obratů a jiné doplňují informace o beat generation. Pravdou je, že jednotlivé linky do sebe moc nehrajou a hltači Ginsberga si tak nepříjdou na své, protože snímek je točen spíše pro masovější diváctvo, kterému má Kvílení sloužit jako jiskra, ale práce to není odvedena špatně. I saw the best minds of my generation destroyed by madness, starving hysterical naked, dragging themselves through the negro streets at dawn looking for an angry fix, Angel-headed hipsters burning for the ancient heavenly connection to the starry dynamo in the machinery of night. ()
Nemůžu hodnotit,protože tohle jsem z osobních důvodů prostě nezvládl.....Beat generation je mi více než blízká ale když jsem si film stáhnul nebyl jsem schopný koukat na víc než cca 10minut......Nejsem schopný koukat jak někdo "hraje"Ginsberga-to je prostě zvrhlé..sledovat zanimovanou báseň=Cože??!!..Díkybohu se tam prý neoběvuje postava Burroughse-to bych asi vyletěl z kůže..........Nápad je to chválihodný a snaha se cení ale tohle já prostě nedávám..Vím=Je to jen můj problém :) ()
Žel Ginsbergem dosud nepolíben, a ano, mluvím o poezii, nemohu nic než kvitovat, že tvůrci byla zvolena forma, jež byla zvolena. Ono být Kvílení, jakožto to filmové, jen barvičkami a pohybem oživenou básní, nenabyl bych dojmu, jehož jsem nabyl. To s recitací a soudním přelíčením střídající se interview, kde A. G. vzpomíná a ozřejmuje své vize mi vážně bylo nutností, bez kteréžto bych nechápal, respektive bez kteréžto bych nebyl zasažen tak, kterak jsem byl zasažen. Proč? Zkrátka bych si pro sebe neinterpretoval Kvílení jako film o Ginsbergovi - muži, který de facto nechtěl nic víc a nic miň než psát upřímně, jak to cítí, a totéž požadoval na svých současnících a na generaci, jež přijde po něm, protože z upřímnosti se rodí velká literatura -, nýbrž spíš jako dílo o nikdy končícím (že, šéfe!) boji za svobodu slova a projevu, a to by bylo ku škodě samotnému filmu, jelikož filmů na toto téma je hafo a jsou i silnější. Takto, měl jsem tu čest s biografií, jejíž sledování pro měl bylo zážitkem minimálně srovnatelným s Gondryho "vysokým mužem". Nejde jinak! 95% ()
Soudní linie je jednoduchá a fádní, animované ztvárnění básně vypadá hodně lacině jako nějaké intro průměrné videohry (ve srovnání třeba s animovanými sekvencemi Geralda Scarfeho z Pink Floyd: The Wall je to vyloženě průser), ale aspoň rozhovor s Ginsbergem a výjevy z jeho života jsou celkem zajímavé a zručně natočené. Což ovšem není mnoho, a tak i přes upřímnou snahu o originalitu zůstává Epsteinův a Friedmanův film pouze jeden z dalších průměrných amerických nezávislých filmů. ()
Skvělý pseudo-dokument nabízející hodně komplexní pohled na Kvílení a v jednotlivých detailech i na osobnost Allena Ginsberga. Skvělý James Franco a výborný a často opomíjený soundtrack Cartera Burwella. ()
"Teď nepřímo dělá to, co má zakázáno dělat přímo." Tak první postřeh byl, že James Franco je milionkrát víc sexy, než kdy byl Allen ve skutečnosti - na něj se fakt potom víc hodil Radcliffe. I když v těch studentských letech je fakt, že v reálu až tak odpudivě nepůsobil, ale i tak Franco je Franco:) Velmi zajímavé propojení básně s animací, výslechy ze soudních síní a jeho reportáží/rozhovorem. Ten les kokotov z nichž vystřeloval ohňostroj.. ehm.. zajímavá animace vskutku. Jo byla tam i zmínka o Praze, postřehli jste? "...jak jsme se opili a nechali si strčit do zadku násadu od smetáku v pražském hotelu Ambassador...." Ale i tak to bylo trošku moc psychedelické, místy trošku moc nesmyslné, i když to propojování bylo moc fajné - 3-4*. ()
Ginsbergovo "Kvílení" uspává... obávám se, že navěky... ()
Film je složen ze tří částí, které se navzájem prolínají: 1) Soud, ohledně knihy "Kvílení" (kromě toho, že je celá část jasně černobílá v podání postav - tak navíc působí dojmem, jako by tvůrci filmu potřebovali posvěcení soudu, že kniha má literární hodnotu) 2) animace, ilustrující samotnou báseň (velmi zvrhlé - protože nejen, že je velmi levně vypadající - tak samotný nápad takto ilustrovat poezii je podle mě absurdní) a 3) rozhovor s Allenem Ginsbergem, jediná část, která je trochu zajímává, ale u ní se nelze zbavit pocitu, že člověk, který by hledal tyto informace, tak si je spíše dohledá v psané podobě, než ve filmové, kde je navíc autor ztvárněn hollywoodským hercem. ()
Zajímavý, ale rozhodně ne tak nezapomenutelný, jak jsem doufala - jakoby film jen klouzal po povrchu. Franco je výbornej. ()
Za prvé: Ginsberg nebyl revolucionář, ani duší, proto se celá jeho práce staví jinam než bych očekávala. Za druhé: je zřejmé, jak dokládá i poslední rozmluva Ginsberga ve filmu, že jeho chápání sebe samého bylo ovlivněno dobou víc, než bylo nutné. Za třetí: i kdybych se nepřiřadila k obhajovačům, že jeho sbírka "Kvílení" byla geniální, byl svým působem geniální on, neb se vzepřel konzervativním tendencím a ukázal na prostor, který do té doby nebyl až tak profláknutý. FILMOVĚ: ty čtyří prolínající se formy mě vážně dostaly a přiznám se, že jsem si film musela párkrát vrátit, abych rozuměla plně tomu spojení obrázků, veršů a vysvětlování významu jeho vlastními slovy. Taky mě neskutečně překvapilo, jak ty čtyři roviny zapadly do sebe, za což asi vděčím filmařům, jejichž první celovečerní počin za to stojí. Franco, budiž ti třikrát sláva, asi by měl možná Ginsberg radost, kdyby tě viděl. ()
Knihu jsem přečetl těsně před tím než jsem shlédl tento film. Má první slova na knihu byla, co to k sakru je? Vůbec jsem jí nepochopil. A proto musím vyzdvihnout tento film, díky němuž jsem pochopil o čem autor psal, a jak se díval na svět. Šílenost největší!! 5* ()
Jak jsem viděla začátek filmu, tak jsem si říkala, co to do háje je?! Pak jsem se na to celé snažila dívat s nadhledem. Film je tvořen 2 liniemi. Samotným vyprávěním Allena Ginsberga o své životě a díle, které se mi líbilo nejvíce. Pasážemi se soudního řízení, které rozhoduje o tom, jestli je Allenovo dílo obscénní nebo ne. Tyhle dvě linie jsou prokládány pasážemi z klubu, kde Allen Ginsberg recitoval své dílo a úryvky veršů z Kvílení, doplněné animovaným příběhem. Tyhle úryvky se mi nelíbily, dokonce mi až vadily, ale musím nechat Allenovi jeho sprostou upřímnost. Chápu, že jeho verše museli lidi v tehdejší době pobuřovat. Proto jsem se bála, že jeho dílo bude prohlášeno za obscénní, ale naštěstí se to nestalo. Je hrozné, že musel být Allen „heterosexuální“, aby ho pustili z léčebny, což na něm mělo dlouhodobé následky. Výběr Jamese Franca do této role byl výborný. Myslím, že mu role seděla a dobře se do ní vžil. Když bych měla hodnotit celý film, tak se mi napřed nelíbil, ale postupně jsem se nechala vtahovat do příběhu a zajímalo mě, jak dopadne. Takže se mi film nakonec líbil a dílo Kvílení si určitě přečtu. ()