Má mě rád, nemá mě rád

Už od prvních minut jsem začínal tušit, že tohle by se mi mohlo líbit. Mé tušení nezklamalo. "Má mě rád, nemá mě rád" je jako precizně namíchaný koktejlík, který je naservírovaný v krásném pohárku, sám o sobě chutně vypadá, ještě lépe chutná a po jeho požití je vám neskutečně příjemně a dobře po těle i po duši. Zkrátka chuťovka a sladká odměna spojená s neopakovatelnými a jedinečnými pocity při její konzumaci. Že přeháním? Ani trochu. Snímek je opravdu skvěle zpracován, moc se mi líbila forma, v níž je podáván, takže chvíli je onen oddechový, romantický, komediální i lehce dramatický děj líčen z pohledu jednoho hrdiny a poté se vrací, aby nám vše ukázal i z druhé strany. Vskutku znamenitý tah. Nebylo by fér, kdybych nezmínil výborný soundtrack a obdivuhodné herecké výkony ústřední dvojice. Rád bych ještě vyzdvihl velmi sympatickou postavu dědečka, jenž zde představuje moudrost, tolerantnost a takt v jinak velmi zvláštní rodině, jež si o sobě myslí, že je víc, než "póvl" odnaproti. Jedna společná návštěva však může ukázat, jak se věci opravdu mají. Otec idiot, dcera "ťopka", syn srab, matka vcelku normální a děda pobral kladné vlastnosti za všechny. Rob Reiner mi připravil velmi příjemné překvapení, které si zaslouží diváckou pozornost a ode mě i plný počet hvězdiček. (15.12.2011)

Rob Reiner se mi trefil do noty a po dlouhé době romantický film, který mě zahřál u srdce. Jde o to, že příběh je na přeskáčku vyprávěn z pohledu dvou dětí a díky tomuto se zde nachází mnoho překvapivých momentů, jak určitou situaci každá postava vnímá, nebo jak zkreslený pohled má... když se k tomu přidají úderné dialogy, skvělé herecké obsazení a příjemné prostředí a atmosféra, tak pohodová podívaná je na světě. Tento klenot byste si neměli nechat ujít, jen cynikům nedoporučuji… mé hodnocení 4,5 hvězdičky… (13.11.2011)

Vůbec mě tenhle film nelákal, ale nedávno mi byl doporučen, dal jsem mu šanci ... a nelituju. Dostalo mě to. Dojalo. Je to krásný, milý, zajímavě odvyprávěný příběh. A fun fact: Při sledování jsem si vzpomenul na film Stand by Me, přesné vykreslení těch vztahů mezi dětmi mi ho úplně hrozně připomínalo. No a překvápko - on to natočil stejnej režisér :-) (27.06.2012)

Vyrozprávané je to netradične. Dokonca som si spomenul na Christophera Nolana a jeho Memento. Áno, áno. Ja viem. Trocha preháňam. Ťažko tie dva úplne odlišné filmy zrovnávať. Napriek tomu je spôsob, akým Reiner príbeh divákovi podáva, netradičný. Je totiž rozprávaný na preskačku. Dajme tomu 10 minút ho sledujeme z pohľadu chlapca (vrátane jeho vnútorného hlasu), následne sa dej reštartuje, vráti sa dozadu a vidíme rovnakú scénu z pohľadu dievčaťa (vrátane jej monológu). Je to super, je to osviežujúce a je to šikovné. Film je plný nápadov a hoci sa občas scéna začne ako klišé, uprostred zatne do živého (strýko). Nemôžem sa však ubrániť dojmu, že Reiner do nemalej miery vykráda vlastné Pri mne stoj!, predovšetkým čo sa týka retro poetiky, výrazne docielenej pesničkovým soundtrackom a nostalgickou výpravou časov, ktoré sa už nikdy nevrátia. Na strane druhej... no a čo. Pripadá mi to tak, ako keby som si sťažoval, že je na svete zbytočne veľa atmosféricky poetických retro snímok z „dávnej“ Ameriky, kedy ešte nie každá rodina mala pevnú linku. Každopádne, nemôžem dať vyššie hodnotenie, pretože tomu "niečo" chýbalo. Niečo, čo by ma odrovnalo. Takto je to "len" ľahký a milý nadpriemer. (16.02.2017)

Tak stejně jako u jeho předchozího filmu Než si pro nás přijde, se Reinerovi (skoro) podařilo dostat mě tam, kam chtěl. Znovu šlo o neobyčejně pozitivní a příjemnou podívanou, jenom s tím rozdílem, že režisér místo ironie, hořkosti, nadhledu, (nepřeháněného) dojímání a bilancování přišel s kouzlem v podobě obrovské dávky přirozenosti. Člověk se tak na ty 2 dívá, po chvíli se musí začít usmívat, a to mu vydrží vlastně až do konce filmu, který režisér dokázal vkusně ukočírovat. Nápad s 2 pohledy na stejnou věc se tady určitě vyplatil a i výběr hlavních protagonistů se vcelku vydařil (i když Callan McAuliffe mi tolik k srdci nepřirostl). Potěšila také dobová hudba, a přestože mě film nedostal tolik, jak bych si sám přál, poctivé 4* si tahle neobyčejně milá věc zaslouží (i když pořád tak nějak nechápu, že právě tenhle režisér natočil i Misery nechce zemřít, tomu se alespoň říká žánrová obměna). (25.05.2013)