Modlitby za Bobbyho

Vo filme cítiť silnú kritiku katolíckeho puritánstva . Vety ako „ milujete hriešnikov, ale hriech nie“, alebo „šukals Megy ? neboj neřeknu to“ (ale na druhy deň utekal žalovať, že brat je gay, lebo je to hriech. Dobyl ma rozsudok keď na zúfalý výkrik mamy „muj syn nebude gay“, smutný syn s bôľom odpovedal „pak nemáš syna“ a odišiel. Ale palica má dva konce a v tomto prípade aj tento film, končiaci pateticky oslavou a obranou pravičiarskeho hnutia za slobodu lesbičiek a gayov. Napriek krásnemu výkonu (Weaverovej – nikdy nezabudnem na jej riplejku vo votrelcovi) ten zaver mi troška vadí. Pozrite sa .. nikto sa nediví a každý berie za samozrejmé existenciu jednodomých či dvojdomých stromov, obojpohlavných kvetov, nahosemenných (krytosemenných) rastlín, berieme za samozrejmosť spôsoby oplodňovania rastlín, nikto sa nediví nad tým že slimáky sú hermafrodity, že každý tretí cap (najmä z viacpočetných vrhov) je hermafrodit, nedivíme sa, že samčeky morských koníkov nosia v bruchu svoje mladé, každý z nás sa blahosklonne (niekto možno závistlivo) pousmeje keď stretne mladých ľudí pod branou bozkávajúcich sa, ale keď vidia dvoch chlapov nežné v objatí či držiacich sa za ruky majú zrazu divné šteklenie v bruchu.. a odvrátia tvár. Problém nie je v hnutí na ochranu gayov a homosexuality, problém nie je v zákonoch, problém nie je v gayoch a lesbičkách problém je v nás. (17.11.2014)

Hanba mi za toto hodnotenie a hanba môjmu holistickému prístupu, ktorý sa tu neuplatnil. Ešte štipka zdravého rozumu mi zostala, aby som nedal plný počet. Nechal som sa citovo vydierať, reval som pri tom a hanbím sa za to jak pes lebo Sigourney Weaver dostala odo mňa čo chcela čiže si môže v tomto smere odfajknúť ďalšiu kvíliacu ovečku. (06.02.2015)

Jak snadno se hlava nehlava bojuje se světem za štěstí nejbližších či za svoje vlastní... Ale největší a nejtěžší boj se vždycky odehrává na vlastním bitevním poli- v boji sama se sebou. Tak výborná Sigurney, celoživotní to bojovnice tělem i duší, nejdříve bojovala za rodinu, za pověst, za syna, až se skrze obrovský smutek a zmatek mohla utkat sama se sebou, aby se poté opět pustila do dalšího boje, tentorkát za pochopení a práva pro homosexuály. Krásně vylíčená psychologie postav, ačkoli možná někdo namítne, že jsou to klišé. Já si o klišé v podobných filmech o lásce a vztazích a celkově o životě myslím, že prakticky všechno, co prožíváme, se dá nazvat klišé a nemá smysl si na to nějak dvakrát stěžovat, má-li film být ze života. Je to ke konci dojemný, což mi nevadí, protože to má jakýsi smysl (a už dlouho jsem u filmu neslzela, tak to projednou vydržím :)) (05.01.2014)

Když jsem se na film podíval se svým partnerem, zdaleka jsem netušil, že se budu dívat na tak sugestivní film, u kterého na konci nezůstalo ani jedno oko suché. Ale ještě než jsem napsal komentář, přečetl jsem si negativně laděné pocity jiných, kteří dosud nevědí, o čem je řeč. Pravděpodobně takový problém nemají. Ale mohli by se vcítit do pozice jiných. Vždyť se jich taky nikdo neptá, jak zjistili, že jsou heterosexuálové, jestli to náhodou není jen jejich rozmar, ze kterého se do druhého dne vyspí. Tak jako skončil Bobby, mohou skončit i ostatní nepochopení, které společnost utvrzuje v to, že homosexualita je nemoc a hřích. Přiznám se, že jsem se s hlavním hrdinou sžil natolik, až mi to rvalo srdce a Sigourney jsem chtěl zakroutit krkem. Ale myslím, že není potřeba žádné Bible, aby lidstvo pochopilo, že člověk si nevybírá, kým bude. Na zpracování filmu jsem věru nehleděl, tady jde o příběh, který by skutečně měl vidět každý rodič. I moje matka..., bohužel... (18.11.2011)

Neobyčejné herecké výkony Sigourney Weaver a Ryana Kelleye dělají z téhle průměrné šlamastyky zapamatovatelnou věc. Režisér točil v intencích pravidel televizního filmu a snažil se, aby probůh nikde neodbočil nebo neprovokoval víc, než by bylo třeba. Scénárista se dramaturgickou stavbou moc nezabýval a skládal jednotlivé dílky puzzle víceméně nahodile a není se tedy čemu divit, že vrchol filmu máme za sebou už v polovině filmu. Když k tomu přidáme ještě opravdu velmi nezdařilou a mnohdy i nevhodně použitou hudbu, navíc ještě zhusta brutálně useknutou střihem, máme před sebou asi takový dort, jaký by upekli pejsek s kočičkou. A jen neuvěřitelně dobrá Sigourney se na závěr svým dojemným projevem před soudem postará o druhý vrchol filmu a zachrání jej tak před upadnutím v zapomnění. (10.02.2010)