Defendor

Defendor je na první pohled „indie“ superhrdinskou komedií, ale to, jakým směrem se celý film nakonec vyvine, je více než překvapující. Superhrdinský koncept je nakonec dodržen, hrdina má dvě identity, nechybí tu ani hrdinův úhlavní nepřítel, maskovaný Defendor navíc udržuje vřelý vztah s kapitánem policie (zjednodušeně řečeno), což připomíná duo Gordon/Wayne v Batmanovi. Tohle vše je ale něčím, co do realistického světa zavedla až samotná hlavní postava, která jede podle zaběhlých komikových klišé, takže proto vystupuje, jak vystupuje, vypadá, jak vypadá a v konfrontaci s těmi, kteří na rozdíl od něho neberou komiks jako vážnou věc, působí jako směšná figurka. Hrdina na rozdíl od ostatních věří, že existuje ve světě, který funguje podle pravidel komiksů, proto musí mít druhou identitu při boji se zločinem, proto svého úhlavního nepřítele nazývá „Kapitán Průmysl“ a proto věří ve vlastní nezranitelnost. Titulní Defendor je ve skutečnosti psychicky nemocným člověkem, kterého v dětství postihlo nejedno trauma (ztráta matky/ztráta rodičů v Batmanovi) a jako obranu proti světu plnému kriminality si vytvořil idealistické alter-ego. Jeho konfrontace s realitou je neodvratná. Tento film je nakonec dramatem se sociálními a psychologickými prvky, které sice nabízí několik úsměvných momentů, které čerpají z konfrontace psychicky nevyrovnané osoby s reálným světem, což je podobný případ jako u filmů Rain Man nebo Forrest Gump. Ačkoliv by mohl být film z psychologického hlediska přeci jen propracovanější (nikoliv z hlediska komiksového filmu samozřejmě), bravurní herectví Woodyho Harrelsona to vynahrazuje mírou vrchovatou. Navíc mě potěšilo obsazení mého oblíbence Eliase Kotease a Kat Dennings, kteří utáhnou i několik těch hlušších míst, které se ve filmu vyskytují. Defendor je příjemnou alternativou ke komikovým filmům a jakožto tematicky originální a zajímavý počin dokazuje, že i tímto směrem vede cesta.80% (31.03.2010)

Nízkorozpočtový, dobře napsaný a obsazený Defendor zasazený do temnějšího světa. Podivín Woody Harrelson s nízkým IQ vede osobní válku proti nespravedlnosti pod režijní taktovkou debutujicího Petera Stebbingse, který tu odvedl dobrou práci a převážně držel tempo. John Rowley složil do tohoto smutného příběhu hudebně zapadajicí skladby, které poslouchat samostatně není pro mé uši vůbec špatné. Nečekejte od toho komedii, i když určité prvky má. 65% (11.04.2010)

Zvláštní film. Který mě nakonec dostal - svou netradiční a silnou atmosférou, kreativní variací superhrdinského námětu, výbornou kamerou a hudbou, a v neposlední řadě i fantastickým hereckým výkonem Woodyho Harrelsona. Trochu mi tenhle film připomněl jiné snímky "Kick-Ass" a "Svět podle Prota", a jistě by se podobných filmů našlo ještě více, pokud bych se déle zamyslel. Ostatně, celkový můj dojem je takový, že tenhle film je tak trochu nedoceněný a inspiruje k řadě úvah, na témata typu "jak se proměňuje v průběhu času filmové zpracování superhrdinů" či "proč lidé milují určitý typ outsiderů, novodobých Davidů s pomyslným prakem v ruce". (14.07.2012)

Woody Woody, to byl teda rok co ?.... Já z toho chlápka nemůžu. Věřil jsem mu jak '' posla smrti '' ( Messenger, The ), tak i '' retardovaného hrdinu ''. A to nemluvím o hláškujícím zabijákovi zombíků. Zkrátka i když se Woody objeví ve filmu jen na chvilku ( 2012 ), vždycky zaperlí - a to se počítá, ne ? Že jde dokonce o režisérský debut ? Nevšiml jsem si. DefendOr za 80%. (29.03.2010)

... a poslední hvězdičku Defendor získává za konec, který má rozhodně koule a neutápí celý snímek ve zbytečně přeslazeném moři. Protože těch několik posledních minut mne skutečně zaujalo, a já si uvědomil, že bez takové pointy by do toho Harrelson nejspíše ani nešel. A u Woodyho ještě chvíli zůstanu, protože ten chlapík stihnul v roce 2009 zazářit ve čtyřech docela odlišných filmech (a pouze Messengera jsem zatím neviděl). Jako herec má očividně kreativity na rozdávání, a v jeho případě je to jedině dobře. No a jinak? Jinak je tento snímek mírně nadprůměrnou komedií o tom, když se někdo "nezletilý" příliš kouká na Kick-Ass - komedií, která se nebojí zahrát i na dramatické struny. A tak, i když jsem se během toho asi 10x podíval na hodinky, jsem spokojen. Velmi. (13.06.2010)