O kapitalismu s láskou

Zásadní slabinou argumentační struktury tohoto dokumentu (možná by se patřilo dát v tomo případě kategorii do uvozovek) je mnohými zde již zmiňovaná Svatá trojice - jednostrannost, minimální nadhled a nadužívání emocí, ale s tím se u Moorea nedá nepočítat. Tohle se, nicméně, týká především případů, kdy MM vyrazí do ulic, mezi obyčejné lidi s jejich srdceryvnými příběhy o tom, že si nedokázali spočítat, že kvůli vysokům úrokům nebudou za několik let schopni splácet hypotéku (to mi jich jako má být líto?) (a propos v USA se opravdu nedá normálně žít, studovat a pracovat bez toho, aby si člověk vzal aspoň jednu půjčku? No to mě pos**er.). Kromě toho jsou zde ale předkládána i poměrně zajímavá fakta poukazující na to, že pro jisté (ano, většinou nadnárodní) společnosti člověk přestává být člověkem, ale je pouhou položkou přinášející zisk, což sice není nijak převratný objev, ale občasné připomenutí neuškodí. Občasné připomenutí, případně posílení odborů a větší angažovanost pracovníků - v této oblasti by se Kapitalismus dal považovat i za celkem smysluplnou agitku. Ano, s tímhle jít mezi obyčejné lidi a ne s tím, ať si nezodpovědně napůjčují dolárky za lichvářský úrok a pak odmítnou nést zodpovědnost. Poměrně solidně - rozuměj v rámci možností objektivně, jakkoliv s nezbytnou estrádou - je zde rovněž rozpitvána státní finanční pomoc krachujícímu Wall Streetu, jejíž schválení Kongresem je zde bráno coby vítězství lobby bank a realitních makléřů a vůbec všeho toho shnilého a odporně bohatého, co produkuje kapitalismus. Nelze se ovšem ani v nejmenším divit, že někdo by rád věděl, kam se ty peníze vlastně poděly, jakkoliv je představa, že stačí si pro ně přijet s náklaďákem ("Já je zavezu zpátky do státní pokladny, fakt, slibuju!") übernaivní. Totiž byla by, pokud by se to nebralo jenom jako další šaškárna, či lépe řečeno provokace. A tak nějak se nemůžu ubránit dojmu, že když něco zesměšňuju, tak nad tím musím mít co? Nadhled... Ještě něco málo k hudebnímu doprovodu - no mezi všemi těmi srdcervoucími šlágry chyběla snad už jenom Beethovenova Měsíční sonáta. Tolik cukru a tolik biče - tomu se občas říká i kýč. (11.05.2010)

Problém IMHO je, že se Moore a jeho styl zkrátka za ta léta okoukal. Už to není (za každou cenu zábavný) dokument o vážných věcech, ale neskutečný, přes dvě hodiny, trvající stav moskové vegetace a prázdných slov. Příště by Michael Moore mohl zkusit něco méně ambiciózního, něco kde se bude moci vyblbnout. Zkušený a zručný dokumentarista je na to dost. 50 % (10.03.2010)

Někomu ukradnu myšlenku: Nejslabší Moore! Poslední Moore působí jednoznačně bez obalu a rovnou tlačí diváka do pozice jakou Moore chce. Vím, že tohle on prostě dělá. Jenže dříve se člověk i během dokumentu bavil a cítil i nadhled a člověk si pak dokázal i udělat svůj vlastní názor. No jasně dyť Moore je levičák a brojí proti USA dneška a glorifikoval např. Kubu. Jenže tady ty ubulené obličeje už působí za 1) tohle téma už člověk viděl vícekrát...mě to připomnělo jistý dokument o bankovní nadvládě světa. 2) bohužel se mě americký kapitalismus v 50.letech nedotkl. Tady je velký kámen úrazu. Tento dokument je výhradně USA USE ONLY. Vše je tam vysvětlováno prostému americkému dělníkovi polopaticky a jsou mu dány příklady, které chápe a zná. V případě Střední Evropy nepoužitelné. Palec nahoru mu dám a i hvězdu navíc za tu pásku u Wall Streetu. S čím přijde Moore příště? (14.03.2010)

Deprivant Moore opět sází na osvědčené postupy, tj. naivita většinové populace, na nedokonalost a zranitelnost demokracie, zneužití svobody slova a z vhodných brainwashingových pořadů vytvořit vhodnou bojovou atmosféru. Opět vsadit na malost, na závist, na pomluvy, na tak osvědčené a reklamou vycepované nejnižší pudy davu." (03.03.2010)

Předchozí Mooreovy filmy byly možná manipulativní, ale měly poselství, se kterými jsem v zásadě souhlasil. Vzkaz, který sděluje tento film je, že kapitalismus je zločinný systém založený na tom, že bohatá menšina okrádá chudou většinu, a že bychom měli tento systém svrhnout a nahradit jej...demokracií (sic)! Moore nám po celý film ukazuje, jak zlé banky, realitky, burzy, korporace, Bush etc. okrádají chudé pracující, vyhánějí je z domovů a nechávají je umřít, ale žádný lepší systém, ve kterém by se toto nedělo, nenabízí. Asi jím má být systém, ve kterém "mají všichni stejně", ale zcela opomíjí historickou zkušenost, že takový systém lze v reálu vytvořit maximálně na úrovni malého podniku s pár zaměstnanci, ale rozhodně ne na úrovni celé země. Oproti předchozím filmům je tu navíc méně (chtěného) humoru a více vaty a opakování již viděného (ano, i zde jsou scény, kdy Moore přijde ke vchodu do nějakého podniku, teatrálně se dožaduje schůzky s ředitelem a strašně se diví, že ho nechtějí pustit dovnitř, hmm). (22.02.2010)