Univerzita pro příšerky

Při mém současném kritickém pohledu na Pixar je Univerzita pro příšerky do jisté míry příjemným překvapením. Zamrzí, že některé zlomové situace jsou až nepochopitelně triviální (monstra zděšeni tím, že je na konci semestru čeká zkouška, jejíž nesplnění znamená ukončení studia?). Jisté postavy by nemusely být tak černobíle záporné a ty z původního snímku by tu snad ani raději neměly být (viz původ Randallovy nenávisti). Zápletka ani její směřování sice ničím nepřekvapí, zároveň je však film svižný, hlavní hrdinové sympaťáci a mají min. dva emocionální momenty, kterými Univerzita pro příšerky vystupuje z role pouhého produktu. Poslední třetina snímku přináší nejen nápaditý dějový i žánrový zlom, ale je i radostnou a zároveň velmi skličující připomínkou někdejšího velikášství studia s neposednou lampičkou. 7/10 (09.07.2013)

Pixar už má svoje nejlepší léta asi za sebou, ale v prequelu Příšerek dokázal, že je stále plný hračičků a lidí, které jejich práce baví. Svět strašidel přímo vybízí k utržení fantazie ze řetězu až na pár pomalejších a většinou triviálních "příběhových" okamžiků se na diváka sype jeden skvělý příšerácký nápad za druhým. Po lehce křečovité Rebelce opět hravá a zábavná podívaná, ovšem stále bez dříve pixarovsky tradičních nezapomenutelných momentů, o ději jako takovém pak ani nemůže být řeč. (27.08.2013)

Jednička těšila nespočtem nápadů, slovními přestřelkami obou hlavních hrdinů a celkově příjemnou atmosférou. Humoru na rozdávání má i pokračování, ovšem už není tak „sofistikovaný“, kvalitní počítačovou stránku už bereme tak nějak za samozřejmost, příběh neurazí, být mladší, se zaťatými pěstmi našim hrdinům fandím. Je ale patrné, že pokračování mělo přijít krapet dřív. Blbnutí na vysokoškolské koleji potěší spíš malé diváky, lehce se vytratila radost, nápad i spontánnost, výsledkem je spíš univerzálně líbivý produkt, než opravdová srdcovka. Což zamrzí. (31.05.2018)

Jako samostatný film je pokračování Příšerek docela zdařilé, to co jej táhne k průměru, jsou právě ta místa, která lpí na návaznosti k původnímu snímku. A je to škoda. Několika momentům se dá sice vytknout přílišná doslovnost, infantilnost či zbytečné vysvětlování, ale to se dá u snímků zaměřenému i na dětské publikum docela dobře pochopit. (15.11.2013)

UNIVERZITA PRO PŘÍŠERKY je sice nejslabší pixarovkou, ale stále jde o nadprůměrný počin, který je dostatečně ozvláštňující svým podvracením vypravěčských a žánrových schémat. Očekavatelné by bylo, kdyby prequel k PŘÍŠERKÁM S.R.O. byl parťáckým filmem ("buddy movie"), ve kterém bychom sledovali dvě ústřední postavy, Mika a Jamese, jak se zprvu nemůžou vystát, aby se později stali nejlepšími kamarády tím, že jeden převezme část vlastností toho druhého. Zasazení dění do univerzitního prostředí a do období her by zase nasvědčovalo tomu, že snímek bude strukturován dle jednotlivých "kol" a hrdinové nakonec dosáhnou svého (znovupřijetí na školu) vítězstvím v nich. První překvapení spočívá v tom, že vyprávění nepřebírá po celou dobu koncept parťácké podívané, ale několikrát změní počet protagonistů (od jednoho přes týmovku až k dvěma), přičemž sjednocujícím prvkem je vždy Mike. Druhý odklon od předvídatelnosti spočívá v závěrečném aktu, který začíná tam, kde jiné žánrovky ze školního prostředí končí. Zároveň nejvíc cílí na dospělé diváky, protože porušení očekávaného vyústění školního syžetu vede k sebeuvědomělé a velmi zábavné hře s hororovými klišé. Ovšem i přes zmíněné klady dokládající, že jde stále o pixarovku odlišnou od většiny nejenom animované produkce, je zde jeden zápor: minimální ozvláštnění na rovině fikčního světa. Na rozdíl od předchozích třinácti celovečerních filmů od Pixaru tento nevytváří svébytný svět s vlastními pravidly ani nestaví na pnutí mezi dvěma různými (hraček, lidí; příšerek, lidí), ale výrazně čerpá z lidského světa a do něj zasazuje příšerky. (27.06.2013)