Univerzita pro příšerky

Vzít ta nejprovařenější námětová klišé a narvat do nich svět příšerek nakonec nebyl tak dobrý nápad, jak jsem čekal. Dvojka, totiž navzdory vtípkům a odkazům především na předchozí film, není ani tak zábavná, ani tak svižná jako jednička. Možná i proto, že většina vtípků a vztahů jen recykluje to, čemu se člověk smál v původném filmu. A protože Příšerky patří k mým nejoblíbenějším pixarovským kouskům, mrzí mě, že ačkoli jsem se nenudil, občas se zasmál (relaxační hudba), Mike i Sally stále měli to, pro co jsem si je u prvního filmu oblíbil, a celé to byla fajn zábava bez hluchých míst, tak ve výsledku jsem zůstal k viděnému víceméně vlažný. Nějak to zkrátka nebylo to pravé, co jsem čekal, doufal, věřil. A to přesto, že obecně vzato mu vlastně v jednotlivostech není moc co vytknout. (25.12.2013)

Veľká škoda, že celý film nemá grády, tempo a to typicky pixarovské, čo posledná tretina filmu. Tu už sa riešia iné veci, ako padanie, rádoby vtipné opuchnutia tela pri súťaži a nemotorné tancovanie. Prvá hodina je viac orientovaná na menšie deti, potom na väčšie a nakoniec má z animáku radosť aj ich dospelý sprievod. Lenže toto sa mi príliš nepáči, to prepínanie módov teraz nech sa bavia deti a potom dospelí. Pixar má také meno, že by mal vedieť pripraviť konštantne vysoko nadpriemernú zábavu v každej scéne. Nakoniec spokojnosť, nie je to zbytočné varenie z vody, ale skôr to ide v kvalitatívnych šľapajách Dreamworksu. No a mne to pripomínalo Harryho Pottera. (18.02.2015)

14. celovečerní Pixar Ten narativ jedničky byl tak líbezně jednoduchý a roztomilý, že jsem se na pokračování formou prequelu rozhodně těšila, ale nijak zvlášť jsem se jím nepotěšila. Proč? Právě proto, že do tak jednoduše přímočaré radosti pixarovští vložili všechna ta středoškolská dramata, která už byla zpracována zilionkrát a ten krásný svět Monsters, Inc. žádná další klišé nepotřeboval ani omylem. Je to tedy milý doplněk k prvnímu filmu, ale radost z dvojky zůstává na úrovni bonusových materiálů a jiných kraťásků. Jsem zvědavá na seriál. (10.11.2019)

Nebýt nadužívání slova „hustý“, byl bych v mezích Pixaru spokojen. Děti sice narážky na univerzitní zvyklosti (rituály, bratrstva) moc nepoberou, ale mravní ponaučení o nečestnosti podvádění a důvody k nepotlačování vlastní individuality snad ano a možná i tu marnou naději, že když zůstanete bez titulu, přes kantýnu a uklízení to půjde taky. Zdá se mi, že spolu s prvním dílem našly Příšerky tu správnou rovnováhu dětinskosti a úlitby dospělým pro rodinný film. Kudlanka děkanka fakt hustá.. (29.07.2013)

Třeba to je tím, že jsem se více bál než těšil. Vidím všechny ty nedostatky a mezery, ale hned ta první scéna mě zavalila tak monstrózní vlnou nostalgie a vzpomínek, že jsem se v ní prostě jen cachtal a zvysoka kašlal na kritiku. Ano, mohli utáhnout šrouby a naleštit kapotu, ale díky bohu, že dorazili. Když znám původní příšerky zpaměti a tak moc jsem je miloval, nebylo možné, aby tenhle film projel kolem bez emocí. Ale zase chápu - i já bych vraždil za toho dementního šneka a za konec těch dvou starších. (20.10.2013)