poster

Jedna kočka za druhou

  • Slovensko

    Jedna kočka za druhou

Komedie / Drama

Česko, 1993, 90 min

Scénář:

Jiří Hubač (divadelní hra)

Kamera:

Antonín Holub

Producenti:

Rudolf Mos

Střih:

Dalibor Lipský

Zvuk:

Karel Jaroš

Scénografie:

Jaromír Švarc

Kostýmy:

Věra Mírová
(další profese)
  • Marthos
    ****

    Úspěšná divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích naplňovala během neuvěřitelných rekordních sedmi let hlediště pražského Divadla na Vinohradech a tak se myšlenka na její filmovou verzi vlastně sama nabízela. Nejsem schopen posoudit, nakolik se celovečerní adaptace odchýlila od původní jevištní úpravy, neboť jsem bohužel zatím neměl příležitost k oboustranné konfrontaci, nicméně se domnívám, že film nabízí bez ohledu na aktualizace totožný dějový příběh, který zůstává dominující hodnotou celého díla. Pokud mě paměť neklame, scénář napsal ve spolupráci s režisérem Františkem Filipem, který stále patřil k největším oporám televizní dramaturgie počátku devadesátých let, Jiří Hubač čili veškeré argumenty, týkající se nedokonalosti scénáře považuji za bezpředmětné. Hra - i film - vypovídají spíše dramatický než komediální životní příběh udřené a léty zavedenou praxí devalvované, skutečně lidové obsluhovačky nejen nádražní jídelny, ale i trochu sobecké paní domácí, která nachází smysl svého života v nekonečném obskakování druhých a teprve v závěru zjišťuje, že ne všichni z jejího okolí si tuto péči zasluhují. Jak už tu bylo mnohokrát přede mnou řečeno, vpravdě herecký koncert zde divákům připravila nedostižná Jiřina Bohdalová, která mohla postavu Kláry pojmout jen jako dodatkový bonus k předcházejícím sedmi létům na jevišti, ale naopak do ní vložila nové a svým způsobem originální pojetí a výsledkem je exaltovaný portrét jedné nešťastné ženské. V rámci tohoto hvězdného vystoupení bychom ovšem neměli přehlížet ani další interprety, zejména vynikajícího Petra Nárožného, Josefa Somra a dlouholetou oporu vinohradské činohry Jiřinu Jiráskovou, která s grácií degradované aristokratky ztělesnila sarkastickou majitelku rozpadající se vily. Opakovat neopakovatelné se zdá být pošetilé, ale někdy i pošetilost mívá své opodstatnění a má-li za spojence takové osobnosti jakými jsou Hubač, Filip a Bohdalová, pak nezbývá, než složit zbraně a s úžasem i obdivem sledovat, jak tvoří opravdoví mistři.(26.7.2010)

  • dobytek
    ***

    Asi bych tady čekal označení (TV film). Přišlo mi to spíš jako televizní inscenace, než jako "plnohodnotnej" film. Ale to nemusí bejt nutně na škodu. Pustil jsem si to spíš jako kulisu a začal u toho rozebírat karburátor. Po pár minutách jsem karburátor odložil, protože dění ve filmu mi začalo připadat docela zábavný. Bavil mě hlavně Postránecký v roli vesnickýho fachmana. Myslim, že ten naprosto vystihnul takovej ten prototyp přehnaně žoviálního (otravně vlezlýho) řemeslníka. Takovejch týpků já už zažil dost. Nutno dodat, že ve filmu se najdou i různý hysterický, uječený a totálně nevěrohodný scény. Zejména přehrávající Postlerová byla na granát. Celkově vzato je to průměr. Nenadchne, neurazí a za pár dní si na film nejspíš nevzpomenu.(7.7.2013)

  • corpsy
    ***

    Český snímok, ktorý stačí vydieť raz. Naozaj žiadny prevrat.(1.4.2011)

  • sportovec
    *****

    Třináct let, která uplynula mezi záznamem divadelního představení DŮM NA NEBESÍCH a jeho převodem do KOČEK, nemohlo pronikavě změnit ani tvůrčí síly vynikající české herečky, ani těch okolo ní tím spíš, že se jedná o neméně skvělé herce i tam, kde nemohlo nedojít ke změnám (tj. prakticky ve všech případech). František Filip patří k nejvýraznějším osobnostem televizní dramatické tvorby, ale s textem divadelní předlohy ani on 13 let poté nemohl dělat zázraky; tvar divadelní hry, navíc vynikající divadelní hry světových parametrů a úrovně, nejde znásilnit ani sebegeniálnějším počinem. Citlivá adaptace, skutečný režisérský čin, možný v takto daných východiscích, byla zvládnuta skvěle a jemná filmová řeč nanejvýš jemně a s pietou za ty, kteří již nemohli nastoupit (těžce nemocný Miloš Kopecký skvěle nahrazený Josefem Somrem, výborná Simona Postlerová nahražující jedinečnou Hanu Maciuchovou, totéž platí o Petrovi Nárožném), dokázala převést jevištní projev do kultivovaného, neméně výrazného alternativního tvaru. Jiřina Bohdalová byla stejně jedinečná jako ve svém tehdejším vinohradském působišti (způsob, jakým uchopila svou úlohu, v něčem jakoby připomínal její legendární Fany) a skvěle postihla vzestupný emancipační Klářin vývoj. Ponechání dobových kulis v jejich věcném kontextu je nutné považovat za další přednost typické filipovské jemnosti a noblesy. Ne, neviděli jsme dvě různá představení a ani dva různé filmy; to by bylo nadsazené konstatování. Není ale možné plét si žánry a mechanicky přiřazovat kvalitativně odlišná východiska a dovozovat navazující apriorní soudy, které naznačují výhradně determinovanost svých autorů. O to více a lépe následně oceníme a doceníme nadčasovost Hubačova, Filipova i Bohdalové dramatického - ale i filmového - činu.(5.9.2009)

  • sud
    ***

    Erika? To je nějaká cikánka? Průměrná tragikomedie s výbornou Jiřinou Bohdalovou a zručně přihrávajícími Petrem Nárožným a Josefem Somrem. 50%.(4.8.2006)

  • - Josef Somr hrál tatínka Jiřiny Bohdalové, i když ve skutečnosti je herečka o 3 roky starší než on. [Zdroj: ahaonline.cz] (alonsanfan)

  • - Film je inspirován předlohou Jiřího Hubače. Hrál se také v divadle na Vinohradech pod názvem Dům na nebesích (premiéra 14.11.1980, derniéra 23.4.1987). (M.B)

  • - Jiřina Bohdalová nebyla z filmu nadšena. Mnohem raději má divadelní představení podle kterého později film vznikl. (sator)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace