Jedna kočka za druhou

Horší, než divadelní inscenace. Nemohu si pomoci, abych nesrovnal film s divadelní inscenací. Herecký standard Jiřiny Bohdalové je nezpochybnitelný. Bohužel však další protagonisté, jinak vynikající herci, mi po zážitku z divadla připadají slabí a nevýrazní. Rovněž slavný režisér příběh rozkouskoval a filmová úprava, mám dojem, věci nepřidala. Ubyla atmosféra a napětí. (31.05.2017)

František Filip je mistr (navíc skromný) a ani tentokrát nezklamal. Jedna kočka za druhou věrně kopíruje život a to je jeden z aspektů umění. Tento snímek patří mezi nejlepší českou desítku 90. let. Jiřina Bohdalová hraje tak dokonale, až si člověk říká, že snad ani nehraje, ale je taková. Jiřina Jirásková tradičně skvělá, Petr Nárožný vynikající. (18.04.2005)

"Čím dýl se známe, tím míň holt toho vo sobě víme." To říká Klára v podání Jiřiny Bohdalové na konci této tragikomedie. K zasmání toho mnoho není, možná jen opilecká epizodka Petra Nárožného. Klára je totiž "zgruntu hodná" ženská, což značí klasickou fúrii, s níž vydrží jen rodinní příslušníci (jelikož je Klára živí) a paní domácí(jelikož Kláru potřebuje). Klára je posedlá snem, že se jednou stane majitelkou vily, v níž žije. Tomu podřídí celý svůj život, je nepříjemná, zlá, ale "ona to tak nemyslí". Film možná nedrží úplně pohromadě jak by měl, ale vévodí mu výtečné výkony Bohdalové, Jiráskové, Somra, Nárožného a dalších. Bylo by škoda ho jen tak hodit přes palubu. 75% (21.09.2010)

Třináct let, která uplynula mezi záznamem divadelního představení DŮM NA NEBESÍCH a jeho převodem do KOČEK, nemohlo pronikavě změnit ani tvůrčí síly vynikající české herečky, ani těch okolo ní tím spíš, že se jedná o neméně skvělé herce i tam, kde nemohlo nedojít ke změnám (tj. prakticky ve všech případech). František Filip patří k nejvýraznějším osobnostem televizní dramatické tvorby, ale s textem divadelní předlohy ani on 13 let poté nemohl dělat zázraky; tvar divadelní hry, navíc vynikající divadelní hry světových parametrů a úrovně, nejde znásilnit ani sebegeniálnějším počinem. Citlivá adaptace, skutečný režisérský čin, možný v takto daných východiscích, byla zvládnuta skvěle a jemná filmová řeč nanejvýš jemně a s pietou za ty, kteří již nemohli nastoupit (těžce nemocný Miloš Kopecký skvěle nahrazený Josefem Somrem, výborná Simona Postlerová nahražující jedinečnou Hanu Maciuchovou, totéž platí o Petrovi Nárožném), dokázala převést jevištní projev do kultivovaného, neméně výrazného alternativního tvaru. Jiřina Bohdalová byla stejně jedinečná jako ve svém tehdejším vinohradském působišti (způsob, jakým uchopila svou úlohu, v něčem jakoby připomínal její legendární Fany) a skvěle postihla vzestupný emancipační Klářin vývoj. Ponechání dobových kulis v jejich věcném kontextu je nutné považovat za další přednost typické filipovské jemnosti a noblesy. Ne, neviděli jsme dvě různá představení a ani dva různé filmy; to by bylo nadsazené konstatování. Není ale možné plést si žánry a mechanicky přiřazovat kvalitativně odlišná východiska a dovozovat navazující apriorní soudy, které naznačují výhradně determinovanost svých autorů. O to více a lépe následně oceníme a doceníme nadčasovost Hubačova, Filipova i Bohdalové dramatického - ale i filmového - činu. (05.09.2009)

Asi bych tady čekal označení (TV film). Přišlo mi to spíš jako televizní inscenace, než jako "plnohodnotnej" film. Ale to nemusí bejt nutně na škodu. Pustil jsem si to spíš jako kulisu a začal u toho rozebírat karburátor. Po pár minutách jsem karburátor odložil, protože dění ve filmu mi začalo připadat docela zábavný. Bavil mě hlavně Postránecký v roli vesnickýho fachmana. Myslim, že ten naprosto vystihnul takovej ten prototyp přehnaně žoviálního (otravně vlezlýho) řemeslníka. Takovejch týpků já už zažil dost. Nutno dodat, že ve filmu se najdou i různý hysterický, uječený a totálně nevěrohodný scény. Zejména přehrávající Postlerová byla na granát. Celkově vzato je to průměr. Nenadchne, neurazí a za pár dní si na film nejspíš nevzpomenu. (07.07.2013)