Jedna kočka za druhou

Třináct let, která uplynula mezi záznamem divadelního představení DŮM NA NEBESÍCH a jeho převodem do KOČEK, nemohlo pronikavě změnit ani tvůrčí síly vynikající české herečky, ani těch okolo ní tím spíš, že se jedná o neméně skvělé herce i tam, kde nemohlo nedojít ke změnám (tj. prakticky ve všech případech). František Filip patří k nejvýraznějším osobnostem televizní dramatické tvorby, ale s textem divadelní předlohy ani on 13 let poté nemohl dělat zázraky; tvar divadelní hry, navíc vynikající divadelní hry světových parametrů a úrovně, nejde znásilnit ani sebegeniálnějším počinem. Citlivá adaptace, skutečný režisérský čin, možný v takto daných východiscích, byla zvládnuta skvěle a jemná filmová řeč nanejvýš jemně a s pietou za ty, kteří již nemohli nastoupit (těžce nemocný Miloš Kopecký skvěle nahrazený Josefem Somrem, výborná Simona Postlerová nahražující jedinečnou Hanu Maciuchovou, totéž platí o Petrovi Nárožném), dokázala převést jevištní projev do kultivovaného, neméně výrazného alternativního tvaru. Jiřina Bohdalová byla stejně jedinečná jako ve svém tehdejším vinohradském působišti (způsob, jakým uchopila svou úlohu, v něčem jakoby připomínal její legendární Fany) a skvěle postihla vzestupný emancipační Klářin vývoj. Ponechání dobových kulis v jejich věcném kontextu je nutné považovat za další přednost typické filipovské jemnosti a noblesy. Ne, neviděli jsme dvě různá představení a ani dva různé filmy; to by bylo nadsazené konstatování. Není ale možné plést si žánry a mechanicky přiřazovat kvalitativně odlišná východiska a dovozovat navazující apriorní soudy, které naznačují výhradně determinovanost svých autorů. O to více a lépe následně oceníme a doceníme nadčasovost Hubačova, Filipova i Bohdalové dramatického - ale i filmového - činu. (05.09.2009)

Nikdy jsem na tento snímek nekoukal v kontextu doby, ve které vznikl a vždycky se mi líbil. Pokud divadelní představení (neviděl jsem) působilo jako komedie, tak filmová adaptace značně nabrala na vážnosti, což je vcelku obvyklý jev (Bůh masakru aj.). Nicméně nemám filmu zobrazujícím konflikt generací a maloměšťáctví ve své nejnižší formě prakticky co vytknout. Herci jsou velmi dobří, vtipné momenty se málokdy minou účinkem a příběh příjemně plyne a baví. 3-4* zaokrouhlené nahoru. (23.06.2015)

"... já už jsem babičkou skoro tři měsíce."                                                                                                                                    "Herdek to je výkon! To jste musela rodit ještě na koloběžce, co?!"                                                                                  (22.01.2015)

Technicky je adaptace div.hry na film téměř dokonalá, pokud režisér nechtěl natočit vlastní verzi ve stylu na motivy div.hry, tak to asi nešlo udělat lépe, i za cenu, že divadelnost je cítit z každého záběru. Režisér je tradičně citlivý, herci mají prostor k hraní a využívají ho uměřeně. Ale asi mám problém s Hubačovými tématy a trochu i se stylem, jakým předvádí charaktery postav, Já se s takovými lidmi nesetkal, asi se jim instinktivně vyhýbám. Lidi, kteří mají dlouhé a razantní projevy, značící jasný postoj, a následně (a někdy i vzápětí) udělají akci k tomu postoji opačnou, bez mrknutí oka, mne deptají a děsí. Vím, že změna má vnitřní logiku, vím, že ten opačný vnější projev je způsob vyrovnávání se se stresem, ale mně ti příliš připomíná Orwellovský "doublethink" a ten do mého světa napatří. Dokážu ocenit, že herečka takovou rozpolcenost úžasně předvede, ale podruhé bych už Kláru nedokázal vydržet. (16.05.2021)

V dnešní době je už moc přebohdalkováno, že už mě to pomale leze krkem. Tohle je ovšem pro Jiřinu Bohdalovou mega mega sólo a celej film s přehledem utáhne jen ona sama. Výborná je i Simona Postlerová v roli afektované Eriky. Film byl distribuován do kin a pamatuju si, že v 93. na něj vyšla recenze v Cinemě a tam to pěkně zplivali. Já jsem po delší době snímek shlédnul znovu a musím říct, že vůbec není špatný, právě naopak! Divadelní představení Jiřího Hubače "Dům na nebesích" jsem sice neviděl, ale tohle rozhodně žádný průser není. Koneckonců František Filip byl vždy zdatný filmový i televizní režisér a svoje kvality potvrzuje i zde. Tohle je vyloženě příběh ze života a vypravuje o všem, co život obnáší. Radost, starost, hořkost i smutek. Krásné motto, které zazní téměř v závěru je k zamyšlení... "Čím víc se známe, tím míň toho o sobě víme"....Jiří Hubač - znalec lidských srdcí. (10.05.2021)