Kočár nejsvětější svátosti

Neskutečně dokonalé herecké mistrovství Jana Wericha!!! Je až neuvěřitelné, jak hodinový film, ve kterém jde v podstatě jen o jednu věc (kočár), a navíc se o něm pouze vypráví, dokáže pozorného diváka doslova přikovat k televizní obrazovce. A to se celý děj filmu odehrává víceméně pouze v jedné místnosti! Jak říkám, skvělý scénář, skvělé herecké výkony. Myslím, že tento film patří k domácímu stříbru České kinematografie. (30.10.2008)

Dobře velmi řemeslně zpracovaná původně divadelní hra Prospera Meriméa, později převedená na televizní obrazovky a myslím si že velmi obstojně. Režisér Filip byl doopravdy televizní génius. Peru, 18. století : Místokrál Ribera v podání Jana Wericha má starosi-trápí ho podagra a jeho milenka, herečka Kamila Pericholová (Jana Adamová). Skandál, který způsobila při jízdě novým kočárem, se podaří ututlat s pomocí vysokých církevních hodnostářů. V televizi uváděno společně ještě se snímkem "Slzy které svět nevidí" který se mi líbil ještě o něco víc. Herecký koncert jedné veliké legendy a na druhou stranu začínajicí J. Adamové která tak dostala alespoň si myslím velmi dobrou školu a o moc pozadu nezustávala. Později s úžasem vzpomínala na tohoto filmového a divadelního velikána právě nejvíc ve spojistosti s tímto filmem. To se prostě musí vidět co se tady budu dál zbytečně rozepisovat. Vřele doporučuji a to skoro všem. ps: Marthos: Omyl ty rádobyodborníku na slovo vzatej, Jan Werich žádnou uměleckou pauzu a druhý tvůrčí vrchol v letech 52-60 neměl, mezitím se věnoval divadlu, rozhodně tedy nebyl komunisty umlčen, nejdřív v Karlíně a pak v ABC (kde byl ředitelem), do roku 60' a pak se vrátil zas na čas před kameru především do televize..ps: Já to myslím všeobecně, když už píše o tý umčenosti, takže zase vedle, všechna čest, pokračuj..bavíš mne, stejně sis to už opravil, původně si to měl jinak:-) (18.07.2006)

V režii Františka Filipa se rozjíždí herecký koncert v čele s Janem Werichem a Milošem Kopeckým, jejichž umění je radost sledovat. Historický nedostatek: V jedné scéně je Janu Werichovi předčítáno z listin, které jsou ve formě svitku, což je ovšem naprostý nesmysl, neboť svitky byly charakteristické pro papyrus, jenž se v 18. století již několik set let nepoužíval a to ani v papežské kanceláři, kde přežíval nejdéle! Na místě by byla spíše skládaná pergamenová listina nebo případně papír, jenž se však rovněž nestáčí do svitků. (15.09.2015)

Československá televizní tvorba měla v šedesátých letech punc světovosti, o čemž může svědčit celá řada vynikajících televizních inscenací, mezi něž rozhodně patří i tato legendárního seriálového režiséra Františka Filipa. Jan Werich coby Don Andrés de Ribera - místokrál Peru je neodolatelný a většina inscenace stojí na jeho hereckém mistrovství a životní moudrosti. Tahle adaptace divadelní hry Prospera Mériméea právem patří do zlatého fondu československé televizní tvorby. (20.11.2006)

Úspěch posledních rolí Jana Wericha tkví v tom, že mu byly šité na míru. (Podobnou roli mrzoutského starce si Jan Werich ještě jednou střihl ve filmu Král a žena.) Nemusel vlastně ani příliš hrát, stačilo mu předvést sám sebe. To ale u Wericha není vůbec málo, neboť : Jan Werich je guru grotesky a šaman srandy všech občanů naší země. Byl mudřec i komik, filosofující "smějící se bestie". (09.06.2004)