Klub rváčů

Celkem mi vyhovuje být spokojenou součástí systému, kolečkem, které drží stroj spolehlivě v chodu, ale to je jen venkovní póza. Já jsem totiž ve své podstatě trošku rebel, který nechce být systémem odhalen a zcivilizován. Proto nikdy nezaložím spolek, který si bude nekontrolovaným způsobem vybíjet zlost, ale pozvánku do něj bych nikdy neodmítl. Mně se prostě tahle nakládačka konzumnímu způsobu života hodně líbila, ale k nekontrolovaně nadšeným ovacím mne Fincher ještě nikdy nedonutil. A to mi přitom nasadil pořádnou podpásovku v podobě skladby Where is my mind od Pixies, pro kterou mám mimořádnou slabost, ale přesto zatnu zuby, udržím bolest a nechám to na čtyřech hvězdách. (10.11.2015)

Titulky doběhly před 9-ti hodinami a mě se stále vrací v myšlenkách útržky z filmu, přemýšlím nad dějem a říkám si, jak by to bylo fajn, kdyby bylo víc takových režisérů, jako je David Fincher. Předkládá nám tady dílo, které je perfektní snad po všech stránkách... Inteligentní scénář s pro mě nečekaným, ale povedeným rozuzlením, opravdu sugestivně odvyprávěné a odehrané (Brad Pitt pod dobrým vedením opravdu umí hrát, Edward Norton je dobrý jako vždy) a hlavně - ta atmosféra! Dokonale stylově vystavěný temný svět - kamera, hudba, výprava, kostýmy, světla, to všechno skvěle doplňuje děj, vyvíjí se s ním a vlastně posouvá ten lehce fantastický příběh blíž ke skutečnosti a uvěřitelnosti. (24.03.2006)

Jeden z nejchytřejších hollywoodských filmů 90. let, způsob podání přiběhu očima rozdvojené schizofrenní osoby se mi jeví jako velmi originální prostředek, který přímo přebírá funkci narace a záměrně tak mate diváka (nespolehlivý vypravěč). Film poté ještě osciluje na několika dalších rovinách, tu nejnápadnější vidím v promyšlené strategii Fight Club představit jako něco mezi hollywoodským trhákem (herecké obsazení) a tak trochu nezávislou brakovou postmoderní hříčkou. Předlohu jsem nečetl, takže nevím, jak přesně Palahniuk knihu konstruoval a to se mi knižní vydání již nějaký ten pátek válí doma na poličce. (10.05.2007)

"Znáš Tylera Durdena?" Nic vás neprobudí z letargie a otupění lépe než bolest, tak si nechte rozbít hubu a ráno mi zavolejte aneb lék na nespavost a civilizaci od Davida Finchera a jeho nejlepší věc. Fincherovo famózní převedení Palahniukovy bizarní předlohy do filmu zaslouží obdiv, vedle chytrého scénáře na tom mají zásadní podíl hlavně herecké koncerty Nortona, Pitta a Bonham Carterové, sexy ponurý vizuál, skvělá hudba a kopec režijních nápadů. Konec je pak v mém osobním top tenu nejlepších filmových konců všech dob. (22.01.2003)

Jednou jsem tři tejdny skoro nespal, takže si umíte představit jak mi tenhle film pomohl...Slide!...Ale Helenu Bonham Carter jsem ještě nepotkal, škoda...a jen tak mimochodem, Brad Pitt sice je ve vrcholné fyzické i herecké formě, ale na Nortona v tomhle snímku opravdu nemá... Dust Brothers 4Ever...I am Jack's smirking revenge... Jednou možná k jednomu z osudových filmů svého mládí napíšu něco dospělejšího, ale zatím se mi fakt nechce;) Navíc když to funguje pořád stejně od úvodních titulků až dlouho po těch závěrečných.... 100% (14.03.2003)