Lesní duch

SPOILERY „Feast on this, motherfucker“ aneb Proč muži nerozumí čarodějnictví a proč by si ženy neměly hrát s elektrickým nožem. Když se absurdně falocentrický horor v závěru – za použití citace z Carrie – zlomí v „ženský“ rape revenge movie, jde jen o poslední z přehršle projevů mimořádné obsahové nekonzistentnosti (řemeslné provedení je oproti tomu konstantně na výši). Lesní duch budí dojem filmu minimálně dvou režisérů, resp. několika scenáristů (kterým skutečně je), z nichž každý přistoupil k Raimiho originálu po svém. Někteří z nich jdou vstříc hororovým fanouškům, snaží se postmoderně vystupovat z žánru a dělat si z banality vyvražďovaček srandu. Jiní, jimž bohužel patřilo hlavní slovo, naopak zaspali několik dekád a prosadili do filmu děsy s dávno prošlou záruční lhůtou – strach z pohlavních chorob (prokletí se přenáší tělními tekutinami) a z divočiny, přesněji z lesa (který je ve finále ironicky pokořen neekologickou motorovkou). Tuto rozpolcenost přímo ve filmu zosobňují dvě mužské postavy, které zastupují dva možné typy diváků. David podléhá sentimentu a oplakává každou podlitinu. Chybí mu odstup. Racionální Eric je naopak nad věcí, jelikož si přečetl knihu (všechno již bylo napsáno). Stejně jako poučený hororový divák, také on zná předlohu, ví dopředu, co čekat, a společně s cyniky v publiku se vysmívá přecitlivělosti svého kamaráda. Potřeba jsou oba. Kdyby se David svým jednáním důsledně nedržel hororových klišé, film by skončil o několik tělesných amputací dříve, což si jako krvechtiví diváci nepřejeme. Paralelně jsme skrze Erica upozorňování, že někdo z tvůrců patří k poučeným a soucítí s komunitou hororových fanoušků. Vítězem nakonec překvapivě není ani jeden z nich, nýbrž zástupkyně do té doby vesměs jen pasivně trpícího (případně sebe-zmrzačujícího se) pohlaví. Opoždění vyrovnání genderových sil nás nutí k atypické re-distribuce empatií směrem k tělu, které ostatním způsobilo tolik nepříjemnosti. (V souvislosti s tělem a tělesností stojí za poznámku, kterou nechť si freudiáni rozvedou a interpretují dle libosti, že muži jsou ve filmu zpravidla něčím – broky, jehlou, hřebíky – „penetrováni“, zatímco ženy o jednotlivé části svého těla – o hlavu, ruce, nohy – přicházejí.) Zároveň se z nás díky uspokojivému završení drogové linie zpětně stávají svědci nejdrsnější odvykačky od Trainspottingu. Neujasněný tvůrčí záměr dal nezáměrně vzniknout subžánru melodramatického hororu, v němž je neurovnaným rodinným vztahům věnována málem větší péče než pálení čarodějnic a jiným lesním aktivitám (melodramatické „příliš“ se kromě gore scén týká také okázale oddalovaného pozdního smíření bratra a sestry). Jaká poučení z tohoto silně rozporuplného filmu plynou? Duše je důležitější než tělo a po drogách vám zhrubne hlas. Apendix: Rozhodně bych se neřídil dvakrát předvedeným „lékařským“ postupem – cokoliv krvácí, olepit izolepou. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema (04.04.2013)

Bubububudeme se bát.. Hodně recenzentů se zaměřilo na suverénní vzkaz tvůrců před premiérou ve smyslu, že půjde o nejděsivější film všech dob. Cha cha chi chi, znělo po projekcích z jejich pera. Já osobně mám nakoukané stovky hororů a přiznávám, že ho děsivým, světe, div se, shledávám. Samozřejmě jsem viděl silnější kousky, hlavně co se atmosféry týče, ale Evil Dead bych ze skupiny remaků zařadil docela vysoko. Původní film jsem neviděl a upřímně po tom ani moc netoužím (i když oceňuji, že ho Raimi dělal takřka na koleni a s partou přátel). Předělávku beru jako samostatný film, nesrovnávám, nepočítám inovace nebo amputované končetiny, prostě se chci slušně „pobavit“. Režisér je sice totální rutinér, ale tu a tam nějaký ten záblesk navíc vykřesal. Jsme v chatě uprostřed lesa, někteří z bandy kamarádů mají problém s dávnými křivdami, drogami i třeba s tím, jak nejvíc sexy se vystavit před kamerou. U daného žánru jsme na to ostatně zvyklí. Nikdo tu nijak zvlášť nevyniká, jen tu prokletou knihu neměli otevírat a vyvolat z ní zlo. Takže naše milá skvadra bere zatím nářky jedné tak trochu závislé brunetky, že ji v lese na intimních partiích otlapkával slizký strom, na lehkou váhu a připisují to abstinenčním příznakům. Chyba lávky. Napětí začne ustupovat, explicitní uřezávání končetin nebo rozřezávání jazyku má zelenou. Prostě jsme v roce 2013, takže je logické, že vše bude dynamičtější a brutálnější. Osobně z technického hlediska nemám co vytknout, film má tempo, casting se vydařil. Co víc si přát? (02.08.2013)

Zklamání úměrné očekáváním. A ty byly po oslavných zámořských recenzích zatraceně vysoko. Je fajn, že Alvarez umí podojit vizuál až na dřeň a že řezání, blití a chcaní je v jeho podání žaludek slabších jedinců svírající. Ale k čemu to je, když si panáček plete humus a nekonečné návaly gore za atmosféru, které se od prvních vteřin brutálně nedostává a ve spojení s regulérně idiotským scénářem bez nápadů tvoří jednu z nejútrpnějších devadesátiminutovek, co pamatuju za poslední půlrok. Prvních dvacet minut jsem jenom kroutil hlavou nad dialogovým zmarem (Diablo Cody, vážně?). Dalších dvacet jsem nevěřil demenci postav, které asi uvízly někde v polovině osmdesátek, a tak jednají jak podle učebnice "jak se nechat zabít v prvním Pátku třináctého". A zbytek filmu jsem bojoval s tendencí vytáhnout si bloček a odškrtávat jednotlivá scenáristická, vypravěčská a vizuální klišé, jichž je tenhle zmetek narvaný stejně jako nesympatickým hovězím, mezi kterým bolestivě chybí nějaký ten Ash a jeho "Groovy". Není divu, že atmosféru film nabere až v a po závěrečných titulcích a baví převážně jen tunou odkazů na Raimiho nepřekonatelný polo-amatérský debut. P.S.: Velkohubej slogan na plakátech je imho na žalobu za klamavou reklamu. (04.04.2013)

Nejprve považuji za nutné vyjádřit svůj vztah k původní Raimiho Evil Dead trilogii. Jedničku uznávám jako velmi slušný vážný horor, který však dnešníma očima trpí nízkým rozpočtem a špatnými (na svou dobu dobrými) triky a maskami. Dvojka už jde svým přehnaně komediálním pojetím hodně mimo mě, no a Army of Darkness ... to už je vyloženě sranda. Nějakého výrazně kultovního statusu se původnímu Evil Deadu zkrátka v mých očích nedostává, což může být jedním z důvodů, proč se mi nová verze hodně líbí. Každopádně jsem se na remake zprvu odmítal těšit, neboť jsem čekal něco jako novou Noční můru, tedy tuctový sterilní komerční produkt, který známou značku jen drze využívá. Intenzivní a výjimečně povedené trailery mě však přesvědčily (a přesvědčily asi i spoustu lidí, kteří jinak o hororový žánr zavadí zhruba jednou ročně, a kteří si tu teď stýskají nad přehnanou brutalitou - paradox). No a pravdou je, že výsledný film je přesně tím, co trailery slibovaly. Tedy brutální, intenzivní, špinavou hororovou jízdou, která v kinech v posledních letech nemá konkurenci. Což vlastně není tak těžké, když nejvážnějšími současnými konkurenty na poli gore hororu jsou nepodarky jako třeba tento. Evil Dead ovšem není jen násilným, krvavým masakrem, ale překypuje i bezútěšnou, depresivní atmosférou, a to takřka od první minuty. S postavami se seznámíme už uprostřed depresivního lesa a až do konce filmu se z něj nedostaneme. Má to obrovské tempo, je to intenzivní - a pro mě osobně to byla nejzábavnější návštěva kina za poslední rok (možná s výjimkou Tarantinova Djanga). Scenáristicky to samozřejmě není nic objevného - ale co taky chcete provést s vážným zástupcem námětu "študáci v chatě v lesích" rok po Cabin in the Woods, že jo... Nejlepší prostě vsadit na klasiku a dát fanouškům to, co čekají. Jediná zásadnější výtka směřuje k postavám, konkrétně k jedné z nich. Bloncka Natalie se v prvních minutách představí, pak ji zhruba půlhodiny není vidět (při pouhých 5 postavách!!!), načež se velmi efektně odebere na onen svět. Nemám s tím ovšem tak silný problém, abych za to strhával celou jednu hvězdu, protože jinak je nový Evil Dead přesně tím, co jsem od něj očekával. Je přesně tím, co jsem od něj chtěl, a gratuluju Alvarezovi za to, co se mu povedlo natočit. A taky gratuluju všem divákům, kteří jeho fanouškovský zápal (i přes menší problémy scénáře) dokážou ocenit. Pro zbytek publika jsme nejspíš zvrhlými nemorálními bytostmi, co nerozumí umění. Ale s tím už se nějak musíme smířit :) PS: Na závěr ještě přidám citaci z recenze na Bloody Disgusting, se kterou se plně ztotožňuji: "This is your Avengers, this is your Avatar, this is whatever you’ve been wanting a “big” horror movie to be for over a decade. Not a perfect movie, but a near perfect experience." (04.04.2013)

Cekal jsem pruser a nakonec spokojenost. Dejove samozrejme nic extra, ale to nebyl ani original. Zadny velky bububu se taky nekona, lekacek tu sice par je, ale nic nervydrasajiciho. Tady jde totiz o brutalitu a ta je skutecne na maximalni urovni. Tela se mrzaci, vsude hektolitry krve, spina, hnus. Herci jsou sice klasicka vymleta sestava, ale je to v podstate fuk. Proste hodinu a pul dlouha prehlidka nechutnosti, bez nejakejch vylozene hluchejch momentu. Navic triky na hodne dobry urovni. Takze za me jasny 4*. Jen skoda toho camea Bruce, to bylo naprosto trapny. (04.11.2013)