Megamysl

Velice kolísavý film. Začátek byl super a dost jsem se pobavil, ale od chvíle, co zmizí ze scény Metroman, jsem se začal nudit. A to není pro film, natož animovaný, dobré. Naštěstí to sem tam zachraňovaly povedenější hlášky či soundtrack. A hlavně díky skvělé závěrečné bitce (nástup Megamysla na scénu za zvuků "Guns N' Roses - Welcome To The Jungle" si budu ještě hodně dlouho pamatovat) nakonec udělím ty čtyři hvězdy, ale bylo to jen tak tak. Přišlo mi, že tohle téma (co když zloduch porazí hrdinu) se dalo přeci jen zpracovat o něco lépe a hlavně o něco vtipněji. 70 %. (10.06.2011)

Pro piškoty jistě hodně zábavné, pro dospělé lehce úsměvné, ale nadprůměrné. Jako v jiných animácích najdeme i zde toho "druhého", který má za úkol pobavit drobnými vtípky. Konkurence je však silná, animáků roste jako hub po dešti, a když se tak svou megamyslí zamyslím, tak Megamysl nepřináší nic nového. Nenadchne, ale nenudí... 60% (16.02.2011)

Přiznávám se, že to pro mě bylo trochu příjemné překvapení, nečekala jsem, že by se mi to až tak líbilo. Ať mi nikdo netvrdí, že s Padouchama není větší sranda než s klaďasema. Je sice fakt, že ten konec kdy obrátí a stane se z něj ochránce města (i když samozřejmě je to pořád padouch) bych tam mít nemusela. Jinak to ale bylo vtipné, výborný soundtrack. 4* "I´m Bad, I´m Bad.. You know I´m Bad" (31.05.2011)

Ústřední trojici můžeme vzhledem k soundtracku číst i jako hudební ikony – pány scénáristy zastihla během psaní smrt Krále popu do té míry, že Megamind připomíná Michaela Jacksona, ambiciózního outsidera s úžasným talentem, kluka z ghetta, o němž se prozpěvuje v singlu Bad, který film uzavírá. Metro Man s načesanou kakadu představuje reminiscenci na Elvise Presleyho, o jehož smrti se vedou dodnes pochybnosti – tzn., že není obživlý mrtvý (zombík), ale umrtvený živý (pohřešovaný), který se může kdykoliv vrátit a spasit svět, z čehož film celkem neporytě čerpá. No a výlupek vší záludnosti a krutosti, rival Titan, který si umínil rouhat, vraždit a znásilňovat, prostě dělat něco špatného, to jsou ty osmdesátky, ten ne úplně přizpůsobivý hardrock, který zaznívá při pustošení města v rytmu Welcome to the Jungle od kalifornského kvintetu Guns N' Roses, za jehož rachotu vrhají Titanovy perutě smrti svůj stín na Metro City a proměňují jej v nehostinnou džungli. (05.03.2011)

Po mém interním srovnání tak trochu podobného Já, padouch musím uznat, že Megamysl prohrává na plné čáře a mé 4* považuju až za příliš velký projev štědrosti. Čtvrtou hvězdu nakonec přidávám zejména díky ozvláštňujícím prvkům (žánrové přechody a důmyslné porušování pravidel jednotlivých žánrů - filmy/komiksy o (super)hrdinech apod.) (08.12.2010)