Román pro muže

Tak jsem včera večer zjistil, že máme s M. Donutilem min. jednu společnou věc....SKROMNOST. Taky se (v drtivém počtu případů) spokojím s tím NEJlepším. Tím sice tento snímek Tomáše Bařiny na motivy knihy M. Viewegha není (určité pasáže ve scénáři a dialogy „jdou mimo“), nicméně příjemnou oddechovkou, při které se divák (překvapivě) nejen pobaví, ale v dosti momentech i souhlasně pokývne hlavou, rozhodně ANO! A nenechte se mýlit, pod tou silnou slupkou zaobalenou a schovávající se za řádnou špetkou ironie, nadsázky, nadhledu, sarkasmu, absurdity... se skrývá pravda. Tohle je také skutečný život, (alespoň jedna z jeho mnoha podob), byť se to mnohým nemusí pozdávat a především zajídat. Troufám si tvrdit jedno:tento snímek rozhodně není pro současné teanegery (důkazem budiž zdejší hodnocení, kde se opět projevil „stádový efekt v plné kráse a síle“), ale pro odrostlejší publikum, které má již něco v tom svém životě za sebou a nebojí se při snímku přemýšlet. Závěrem musím konstatovat jediné: jak se mi v posledních letech silně zajídá osoba jménem M. Donutil, kdy mám neodbytný pocit, že dotyčného není pouze plná Tv (popř. rádio), ale straší mě představa, že jednoho dne vlezu doma na WC vykonat potřebu a na míse bude trůnit Mirek připraven vytasit se s historkou „do placu“, tak musím zároveň (sám sobě) přiznat jedno. S postavou bezkrupulentního, životem otřískaného a naučeného Cyrila si nemohl poradit lépe. Nesouhlasím s výtkami typu: „M. Donutil opět hraje M. Donutila“. Naopak, dotyčný předvádí (překvapivě) vyzrálý , naprosto přirozený herecký výkon (projev). Spokojenost (v mém případě) panuje také jak s M. Vladykou, tak především s Janem Budařem a koneckonců výraznějších námitek nemám ani proti ženskému osazenstvu v podobě V. Hybnerové a T. Pauhofové. Nemůžu si pomoct, ale slovo, které se mi první vybaví ve spojitosti s tímto snímkem je PŘIROZENOST a nikoliv VYUMĚLKOVANOST, což musím přiznat, mě (zvlášť po zdejším hodnocení a komentářích v jejichž světle jsem shlédnutí snímku dlooouho odkládal), notně překvapilo (nutno dodat, že veskrze pozitivně). Nevím, do jaké míry se v mém hodnocení promítla skutečnost, že jsem se právě vrátil z dovolené jako hl. hrdinové (Vysokých Tater, byť letní), ale já dávám (a rád) 4* a zároveň apeluju na všechny ty z vás, kteří se tohoto snímku (ve světle zdejších skutečností) „bojí“, klidně mu šanci dejte. Je pouze potřeba jedna taková „maličkost“ , brát snímek s NADHLEDEM. Zajímavý (naprosto výstižný) komentář: uživ. novoten (08.09.2011)

Aby bylo jasno: nemám v oblibě Viewegha ani jeho tvorbu, k filmu jsem tedy přistupovala s nulovým očekáváním, vlastně jsem předpokládala, že se do půlhodiny znudím, bednu vypnu a radši půjdu kosit mutanty a nájezdníky do světa Falloutu. K tomu nakonec nedošlo, ale žádný zázrak se nekonal: měla jsem problémy se s kýmkoliv ztotožnit a jelikož dnešní uspěchanou bezohlednou realitu v našem zaprděném Absurdistánu považuju za nepřitažlivou, neoslovilo mě téma ani žádná dějová linie. Občas vykoukla trochu zajímavější scéna, někdy se mi na tváři objevil trpký úsměv... ve výsledku nic, co by mě přivedlo k druhému sledování. Donutil nezklamal, z herců mě nicméně nejpozitivněji překvapila Vanda Hybnerová (tu věčně čadící cigaretu bych jí ovšem s gustem narvala nosní dírkou až do prdele!). Dávám dvě hvězdičky, "Román pro muže" však považuju za snesitelný průměr (ze zdejších odpadů jsem soudila, že se v tom bude pičovat a čurákovat mnohem víc). 49% (02.04.2012)

Viewegh už je zcela mimo realitu. Donutil to tentokrát nezachránil ani tím dvojnásobným "ty čůráku". Z toho mi bylo trapně a považuji v rámci jeho role tohle vyhrocené borečkování za zbytečné a k Donutilovi neladící. Čuráka vypustit z pusy se prostě musí umět, stejně jako naopak. Film mě nudil a naprosto ničím neoslovil. (16.07.2013)

Jelikož patřím mezi fanoušky pana Viewegha a spousty knih jsem od něj přečetl, včetně Románu pro muže, jsem naprosto nadšen. Tak jak ve mě zanechala dojem kniha, to samé se stalo i u filmu, se skvělými hereckými výkony hlavních představitelů a s lepšími záběry Vysokých tater, než pojímala má představivost. Udivuje mne pouze, že i když v dnešní době , je opravdu velice poskrovnu komediálního žánru, nachází se zde spousta jedinců, kteří tento film zavrhují, zejména díky neoblibě pana spisovatele. Proč tedy na takovýto film divák tohoto druhu chodí?Když už předem ví, že to bude kritizovat. Tak tedy milý hodnotiteli seď doma a rozplývej se nad filmy typu Kawasakiho růže, Protektora, či 3 sezon v pekle (v žádném případě zde tyto filmy nehaním, píši čistě o žánru). Pan Donutil zde mluví vulgárně? Ano, je to tak napsané a věřte, v knize stokrát horší a světe div se, vůbec to neuráží. V Ženách v pokušení mluví E.Balzerová také dosti bodře (používaje hodně podobná slova) a většině to nevadí. Takže pro lidi, kteří tento film neviděli, a máte rádi humor a tvorbu pana Viewegha nečtěte tyto rádoby intlektuálské komentáře, a nenechejte se tímto hodnocením ovlivnit. Ať už půjdete do kina, nebo si otevřete vínko doma u tv, věřte, že Vás tento snímek pobaví. (01.10.2010)

Zrovna jsem se na to dodíval a můžu říct, že zdejší hodnocení je docela trefné – ještě bych snad i ubral. Už teď začínám zapomínat, o čem to vlastně bylo. Jo vlastně o vulgaritách, suchém humoru, nepříliš záživném příběhu – trojici ne zrovna povedených sourozenců a jedné šlapce. Pardón placené společnici pro umírajícího. Občas se tu sice našlo několik vtipných hlášek, ale jinak to byla docela nuda a emoce se mnou ani jednou nezacloumaly. Zas další zbytečnost, nad kterou jsem promrhal svůj čas… (24.06.2018)