Smyčka

Další hodnotná lekce z dějin naší země o tom, jak si Gotwaldova KSČ s laskavou pomocí Sovětského svazu důkladně vytvářela alibi pro svoje převzetí moci. Zajímavý příběh, který kazí jen příliš dlouhá stopáž a vymyšlená jména pro reálné historické postavy. Pointa v závěru v rozhovoru s Hanzlíkem je těžce depresivní a člověk se pořád diví, který idiot nechal po revoluci komouše v parlamentu. (16.03.2010)

Pimprlové divadlo na téma zhoubná komunistická moc a její praktiky. V knižní podobě se Smyčka opírala o velmi solidní potenciál Pavla Kohouta (byť i tam to bylo s velkými výhradami, hlavně k psychologii postav), v podobě televizní vysloveně úpí pod tíhou Polesného snaživé, avšak křečovité režie. Další problém vytváří porovnání mladé herecké generace se starou gardou. Není nijak lichotivé. Kavan a Válková působí oproti úsporným a přesvědčivým hereckým kozákům jako dvojice pitvorných gumáků. Bohužel se tak opakuje vada knihy, kde milostná zápletka slouží vysloveně jako rekvizita. Co se informací týče: je to vysloveně názorný úvod do raného stalinismu – nijak objevný, ani autentický. Takže, i přes opravdu výborné herecké výkony Hanzlíka, Preisse a dalších, jen další lopotný výkop do kamenitých dějin. (10.01.2010)

Příběh samotný je dobrý, ale je bohužel představen pouze ve formě sterilní televizní inscenace. Nevzrušivě působí i herecké výkony, omylem bylo především obsazení Jaromíra Hanzlíka, který se do své role nehodil. Ve zkratkovitě podaném příběhu vlastně nikdo z herců neměl velký prostor, aby se více uplatnil, což mne nejvíce mrzí u Viktora Preisse, jehož postava by si zasloužila více místa. Vlastně jsou tady všechny postavy pouze jako ilustrace pečlivě vymyšlené konspirační hry, na vlastní osobitý výraz jako by rezignovaly. Film tak ve výsledku působí šedivě. Přesto, mám-li se rozhodnout mezi třemi a čtyřmi hvězdami, dám čtyři. Ale s jedním okem zavřeným. (11.01.2010)

Jako člověk žíjící v zemi ( jako jediný ve střední evropě ) kde v rámci demokratických principů musím snášet existenci strany jejíž historie je plná vražd, vydírání a teroru vlastních občanů a jako člověk, který je ze stejně demokratických principů i v dnešní svobodné republice nucen poslouchat sprosté bagatalizování své zločinecké minulosti současnými členy té samé strany větami typu "udělali jsme možná pár chyb, ale....." jsem velmi rád za podobný filmy. Za příběh, ze kterého je patrná ta obrovská zloba a nenavist s jakou se komunisti přisápali k moci. Osobně bych přivítal větší emoční gradaci ve finálové scéně, ta k tomu totiž přímo vybízela. Dalších námitek bych snad ani neměl. Ještě bych zmínil Jaromíra Hanzlíka a jeho rozhovor se Soukupem na schodech divadla v závěrečné části filmu, tuhle scénu totiž považuju za nejsilnější moment celého filmu. Pokud bude můj konseionářský poplatek investován do podobných projektů, budu velmi spokojen. (11.01.2010)

Zajímavý námět od Pavla Kohouta. Období hektických, politických promněn, morálního kolapsu národa a s tím spojený nástup komunistů k moci. Zaujal mě hlavně zajímavý přerod mladého naivního komunisty/básníka, věřícího v ideály revoluce, v člověka schopného zalhat vlastnímu příteli do očí a poslat ho s klidem do vězení a možná i na smrt. Pomalu se tak stát poslušným straníkem bez svědomí a charakteru, člověkem co zaprodal sám sebe. Ale tenkrát to nejspíš nebyl ojedinělý případ. (10.01.2010)