127 hodin

Touha po dobrodružství, touha po samotě, touha žít. Danny Boyle převádí relativně banální příběh do vysoce osobní roviny, kde žádná halucinace není samoúčelná a žádný flashback prázdný. S pomocí dech beroucího Jamese Franca a ani na minutu neodpočívajícího vizuálu je ze 127-mi hodin velkolepá duševní očista a zároveň ten nejintimnější příběh. Zkrátka těžký úkol, který vyšel na jedničku a dodal mi i přes nenápadné varování touhu někam bezhlavě vyrazit a ze samotného filmu dělá možná největší překvapení sezóny. (11.01.2011)

"Zážitkový" film. Tady nejde o příběh, tady jde o věrný prožitek jednoho mladého dobrodruha doplněného o počáteční krásnou kameru americké krajiny a tradiční Boylovské vychytávky jako pohled skrz láhvi s pitím či štěpení obrazu na několik pruhů. Ačkoliv si 127 hodin v nejbližší době znovu nepustím a ačkoliv ten film nenese přímo nálepku "enjoyable" (vlastně se tam hodinu nic neděje a poslední pokus o útěk taky není zrovna krásné pokoukání), sedl mi tento Boylův počin mnohem víc než Milionář z chatrče. (10.01.2011)

Po čase zdvíham na "subjektívnych" 5*, pretože ide o moju krvnú skupinu. Danny Boyle tu opäť dokazuje tvorcovskú originalitu a schopnosť skrz audiovizuálne hrátky pútavo rozprávať prakticky akýkoľvek príbeh. V komornej dráme podľa skutočnej udalosti a s jediným aktérom na scéne sa nevyhýba silným kamerovým filtrom, zrýchlovačkám, rozdelovaniu obrazu na viacej častí, či neustálemu skákaniu po flashbackoch. To sú pomôcky, ktoré by vo filme tohto žánru mohli pôsobiť nevhodne a rušivo, no 127 hodín vďaka nim naopak parádne odsýpa, ani chvíľu nenudí, a súčasne ani v najmenšom nepoľavuje zo zanietenej koncentrácie na psychické rozpoloženie hlavnej postavy. Skvelý, takmer výnimočný, vo finále slzy šťastia vyvolávajúci film. (08.06.2011)

,,Ahoj! Je pátek večer, 25. dubna 2003. Právě mířím do kaňonu. Jen já, muzika a noc.“..... Boj o život v přímém přenosu, neustále se stupňující, přirozeně drsné a téměř autentické dobrodružství... vlastně drama. O vůli žít. D.Boyle upletl z ,,hovna“ bič a ještě s ním zapráskal! Mám rád tyhle příběhy, který končí šťastně, nejsou vůbec romantický a ještě nutí k zamyšlení nad tím, co bych tam dělal já. I když o tom mám naprosto jasno! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Jsem životní pesimista. 2.) Sere mě, že mám obě ruce. 3.) Nechápu, proč nemám nakupovat outdoor u číňanů. 4.) Jsem kurevsky tvrďáckej hrdina, kterej nikomu neříká kam jde chlastat. 5.) Jsem spíš na piss než na klasiku. 6.) Nevím, kolik je 127 hodin dnů. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** Víte, že? Námětem pro film byla kniha Arona Ralstona: Between a Rock and a Hard Place? (16.02.2011)

Po třetí projekci už mám jasno – tenhle film zraje a nabízí mnohem více, než by se po prvním povrchním zhlédnutí mohlo zdát. To, co ho zdobí především, je jeho HRAVOST. Je nabit tolika režijními nápady a vizuálními fígly, obrazovým a zvukovým hračičkovstvím (funkční flashbacky, rozdělování obrazu, osvěžujícím způsobem zvolená hudba), až je přímo labužnická radost tohle atypické vyprávění sledovat. A to i navzdory lehce morbidnímu vyvrcholení. James Franco je v tomhle filmu PAN HEREC a Danny Boyle je génius. (14.08.2011)