Děti moje

Spoilery - Když mám s hlavním hrdinou prožívat rodinnou krizi, nechci přitom vzdychat nad Havají. George sice rve svůj výkon nadoraz (jakkoli mu snaživý tatík primárně nesedí), ale přesto je tahle houpavá cesta v důsledku zklamáním. Můžou za to vedlejší postavy v čele s nesympatickým idiotem Sidem a v první řadě scénář. Nedokážu přistoupit na dusivou depresi, když se o pár desítek vteřin později mám uchechtávat absurdním situacím a už vůbec mě nebaví sledovat příběh, který plyne, plyne - a nekončí. Matt se s manželčinou smrtí ani nevěrou nijak nesmíří, pouze funguje tak, aby tu mohl být pro dcery a pět minut před závěrečnými titulky zašeptá obligátní "Goodbye". Jen díky skvěle prodaným Clooneyho emocím tak na mořské vlně připlula i třetí hvězda. Payneův náhled na hloubavou dramedii ale bohužel opět není pro mě. (01.02.2012)

Descendants jsou jasnou ukázkou, že i alternativní postupy konverzačních, lidských dramat se v dnešní době dokáží až překvapivě nepříjemně zařadit do tuctového mainstreamu a tím tak nějak pošlapat jinak pěkně se rýsující jinakost. V centru máme vyzrálého otce, který se musí vypořádávat s nelehkou životní situací a skutečně, rodinné hodnoty se dostávají pekně do popředí, vztahy se utužují, emoce v decentním hávu působí a postavy, ať už díky scénáři, či hercům, působí za každé situace velice živě a lidsky. Je to však právě nějaká uhlazenost, či přílišná otupělost hran, které servíruje zkrátka to, co je třeba, to co se sluší a nic víc. Prostředí havaje a tučné konto hlavní postavy ubírá na hořkosti, vtipu je také málo - kouká se na to příjemně, nenáročně, ale na "Oscarový film" se to dá příliš jednoduše spláchnout. 7/10 (29.01.2012)

V podstatě jsem chtěla svůj komentátorský absenc prolomit toliko připomínkou, že jak měl Payne šťastnou ruku s Giamattim v Bokovce, tak se mu to tady s Clooneym moc nepovidlo. Ale ono je toho mnohem víc. Třeba přebíjení nedejbůh sentimentu kdyby chladem a cynismem, ale otravnou nepřirozeností, vždyť tam se chová normálně snad jen ta manželka v kómatu. Zklamání, děti moje. (13.02.2012)

Na jednu stranu možná prvoplánově klišoidní a hrající až moc na city, ale na mě to fungovalo. Scénáristi možná zatopili Clooneyeho postavě až moc pod kotlem, ale dialogy jsou skvěle napsané a hlavně je to prvotřídně zahrané. George si toho plešouna zaslouží, protože těma svejma očima tady uhraje všechno a celkem slušně překvapil Matthew Lilard ve vedlejší roli, kterýho už jsem dlouho nikde neviděl. Největším překvapením je ale samozřejmě totálně neznámá Shailene Woodley, která je zde fakt vynikajcí a tu nominaci na Oscara by si taky zasloužila. Celkově mi to prostě celý sedlo do nálady, hlavně atmosférou. I když ta prvoplánová havajská hudba mě srala konstantně. (08.02.2012)

No, ze začátku jsem si říkal, kolik ran osudu může člověk najednou ustát, protože George to tam schytával zleva, zprava. Postupem času film na tyhle mý pocity přestal ostřit a plul si poměrně klidným tempem do přístavu s názvem konec. Přišla mě zbytečná a značně nedůvěryhodná ta scéna u Georgovi manželky, hlavně ten dialog, to nebylo odůvodnění, abych uvěřil tomu že by tam ONA (kvůli mírnému spoileru nejmenuju kdo) ve skutečnosti přišla, bylo to až moc scénaristické a vypočítavé. George Clooney film samozřejmě táhne, ale nemyslím si, že by ostatní hráli nějak zle. Naopak zejména obě dcery podle mě zahrály dost dobře. Trošku bych vyčetl až přílišné obrazové zaměření na krásné exteriéry Havaje, narušovalo to na citlivosti příběhu. (27.01.2012)