Děti moje

Nie som nijak ovplyvnený šarmom a osobnosťou charizmatického lámača ženkých sŕdc Georgea Clooneyho. Ja si ho pamätám najmä ako borca, ktorý takmer zabil Batmana. A to tým, že ho stvárnil v snímku "Batman a Robin". To bol fakt filmový prúser. Clooneyho filmom sa však cielene nevyhýbam, občas si nejaký pozrem. Dnes to bol titul "Moje deti". Typický hollywoodsky produkt. Obrovský rozpočet, mainstreamový rodinný scénar, atraktívne prostredie, profesionálna réžia a slávna hviezda v hlavnej úlohe. *** (21.07.2017)

Oscarová noc sa blíži a ja som zistil, že okrem Pracháčových gulí som nič iné nominované nevidel a tak som si pustil Potomkov. ( By ma zaujímalo, ktorý falus vymyslel, že Deti moje?! ) . A tak sa pýtam : s tým chujkom Sidom, ktorý tam bol ako piate koleso u voza, skutočne toto je nominované za najlepší film roku ?! (27.01.2012)

Payne není nikdy ani slabý, ani tuctový. I tenhle snímek přináší všechno možné, jen ne klišé. Pozoruhodný je snímek v tom, že nedostanete příběh, Payne se analyticky zaměřuje na jednu konkrétní prožívanou životní situaci, nedostanete nic předtím, nic potom, jen velice precizně diagnostikovanou přítomnost, a navíc specifickou v tom, že jak jsou karty rozdány, Matt je od svojí ženy odloučen na několikrát - poprvé její nehodou a ortelem a podruhé, když zjistí, že už předtím žila jiný příběh než on, chtěla od něj odejít, a i když to byla jen její naivní, milencem neopětovaná představa, ona a Matt už si to nikdy neřeknou, nesjednotí svoje verze - ona umřela s jinou představou a touhou a Matt jí ani nemůže odpustit, aby se k němu mohla vrátit. Nestihli se synchronizovat. A její tajemství může Matt sdílet se starší dcerou, ale ne s mladší, ani s tchánem a tchyn, s většinou příbuzných. Nemůže, a ve své vnitřní upřímnosti ani nechce. Za takových podmínek se dost těžko dosahuje smíření s osudem a stavu, kdy se člověk odhodlá pohnout dál, do nové etapy. Ale postavy ve filmu to spolu zvládnou jako skutečná rodina a není to ani tolik tísnivé, jako by mohlo a jak to Payne (jemuž občas v duchu přezývám Pain) umí. Dokonce i ty odlehčené komediální okamžiky tu občas přijdou, jako by Payne bral po delší době diváky na milost, jako by jim chtěl dát milý dárek, protože jinak to, čemu se u Paynea říká komedie, mívá k veselosti a odlehčení daleko (byť komedie to svým drsným způsobem jsou). A přitom, jakkoli lehce tu některé momenty můžeme přestát, nijak jim to neubírá na existenciální obtěžkanosti, jen nám ji to nenutí tak, abychom si nemohli vydechnout. Pěkný a vůbec ne obyčejný film. (02.07.2018)

Snímka má viacero chýb/nedostatkov, ale spoločnosť dvoch silných osobností (Payne a Clooney) mu dodáva auru niečoho, čo ma bavilo pozerať. Ich spoločný príbeh sa končí tak, ako sa končí. Niečo sa vyriešilo, niečo nie, niečo sa stalo a niečo, čo sa stať malo, sa nestalo. Ale tak to chodí a život ide ďalej. A zrejme teda aj na Havaji. (19.02.2017)

Takhle schématická a polopatická rozprávka to už dlouho nebyla. Citově otupělé (terapeutka!), katarze veškerá žádná (zmrzlina, wtf), Havaj z katalogu Čedoku, která se naprosto míjí účinku, co do kontrastu s bolestným údělem hrdinů. Bez skvělého Clooneyho by to bylo za hvězdičku (možná, bez něj by o to stěží někdo zavadil). (21.01.2012)