Slečna od vody

Lehká úsměvná agitka, která výchovně poukazuje na poctivé docházení do práce. Opět vynikající Jaroslav Marvan tu rozehraje otcovský koncert, který jakoby se pro práci už narodil. Jeho přesvědčení je tak uvěřitelné, že by se jeden do práce snad začal těšit. Dnes už některé scény přijdou k smíchu, jako třeba ta v podniku, kdy si Bohuš Záhorský v roli mistra stěžuje Jaroslavu Marvanovi, že dnešní den je samá dovolená a on že tam je skoro sám, a všude kolem se courá taková spousta lidí, až to připomíná mraveniště. Ono vůbec je to v tomto snímku nějak přelidněno. Přeplněná tramvaj, přeplněné tramvajové zastávky, i u řeky je spousta lidí. A všichni se tváří spokojeně. Ano, vždyť žijí v socialistickém ráji. Při sledovaní tohoto snímku bych si filmový zážitek těmito věcmi však nekazil. Jedná se o povedené odpočinkové, takové letní dílo, které rozhodně neurazí. Nakonec to celé výchovné vyznění dává zapravdu. Když se má jít do práce, tak se tam prostě půjde a hotovo. U vody je líp? Nu budiž, tenkrát dotyčný nejel třeba na rekreaci, dnes už je to rovnou na výpověď. Zkrátka, agitka neagitka, film je výborný a rád se k němu vrátím. (23.07.2014)

Agitka , která ani moc agitovaná vlastně není. Jedné slečně se jednoho krásného dne nechce do práce a tak jde k vodě a tak se seznámí s mužem a zažije zajímavý den. Její otec , když zjistí, že není v práci tak řekne že je nemocná a jde makat za ní. Jenže uvědomělý soudruzi nechtějí nechat kolegyni stonat a chtějí jí k ní poslat doktora, což samozřejmě tatík nemůže připustit nebot, by se přišlo na to, že není doma. Stejně se to provalí, ale všichni jsou uvědomělí a je jim jasný, že když nešla do práce tak si nezaslouží zájezd k moři. Poněkud škoda, že jsme se vlastně nedozvěděli kde dělal ten chlápek co měl noční. Poměrně příjemný film, který vypovídá o době a ukazuje nám jak se taky tenkrát žilo u vody. (12.01.2010)

Velmi příjemná letní romance, s lehoučkou mladistvou revoltou, která ovšem dle očekávání končí pěkně po budovatelsku. S humorem nám tu jeden z nejzásadnějších režisérů 50. let nastiňuje, že flákat se nemá, ani když doma máte chápajícího otce. Kvalitní režie s klasickou, roztomilou hudbou pana Vačkáře. (13.01.2014)

Bořivoj Zeman natočil takovou pohodovou letní romanci, v níž převládají lehce socialistické sklony u otce Heleny, který i přes dovolenou jde do práce a sám vlastně ani neví, co by na dovolené dělal. Trochu mi jeho role připomínala revizora ze dvou filmů o Andělovi. I zde hrál trochu nerudného, ale v jádru dobrosrdečného člověka. Jeho postavou ale propaganda končí, nic dalšího komunistického bychom najít nemohli. Snad jen, že uvězněná dcera, vědoma si svého prohřešku, poukaz na rekreaci roztrhala. Nicméně samotný ministr film odsoudil. Helena si užívá u vody, tam pozná chlapa a je jasné, že to mezi nimi bude jiskřit. Další zajímavá věc mi přijdou ve filmu přeplněné tramvaje. Je to trochu jako dobový dokument o tom, kterak Praha opravdu potřebuje metro. O něm se totiž mluvilo již od 30. let a koncem 50. už to byla poměrně hlasitá diskuze. Od snímku nelze čekat nic závratného. A to jak dějově, tak nějakým závažným tématem. Na druhé straně jako by šlo o takovou provzdušněnou oslavu volnějších časů, jelikož s koncem 50. let se upouštělo od politických procesů a počínalo se volněji dýchat. (01.02.2024)

Slečna od vody mi navodila krásnou atmosféru doby, kdy jsem jezdila k babičce. Líbila se mi proto, že se sice tvářila jako moralita (a určitě i byla) ale vyklubala se z ní docela milá komedie. A já dostal chuť vytlačit se z přeplněné tramvaje a nechat se balit od prudkého sympaťáka někde u vody a večer se dát vyhubovat přísným tatíkem. (06.01.2018)