Jeden den

cim vsetkym vas dokaze tento film zaujat? no rozhodne vtipnostou, charizmatickostou hlavnych postav, romantickou nadielkou, nostalgickym prierezom rokov 80., 90. a vsetkym po roku 2000, a to nie len z pohladu mody, ale hlavne hudby! No a co mna velmi prekvapilo, bol ten necakany zaver... Pre niekoho mozno nie, ale ja som o filme nic nevedela, ani som nic nepocula, ani som nic necitala, takze ja som bola rozhodne prekvapena, hoci smutne. A este jedna pre mna velmi podstatna vec, konecne zacinam prichadzat na chut Anne. Ak s nou uvidim aj do tretice nejaky film, v ktorom mi bude sympaticka a nebude mi liezt na nervy, tak jej na tu chut asi aj pridem :) (07.12.2011)

Jsem poměrně tvrdý chlapík, prošel jsem nějakou tu cestu a nebylo to lehký. Ale abych takhle brečel u filmu, který mě vcucnul do své romantiky, přežvýkal a vyplivnul plačícího, to se dlouho nestalo. Gratuluji režisérovi. Moc pravdy na jeden film. Štěstí většinou leží nejblíž nám, abychom na něj vždy dosáhli a mohli ho mít. Nebuďme slepí, říká flm. (21.06.2014)

Snímek začíná a téměř i končí jako každá hollywoodská přeslazená sračka, ale zhruba od 3/4 filmů jsem čekal, že se stane něco jiného než je obvyklé. A taky se stalo. Dvojici Hathaway - Sturgess to na plátně klapalo skvěle a moc pěkně celý, děj díky nim, utíkal. I přesto, že poslední dvacetiminutovka byla moc špatná snímek hodnotím spíše pozitivně. (10.11.2011)

Súhlasím s užívateľom Cushingom, že dej sa na 90% drží predlohy, len sa rozchádzam v kvalitách predlohy samotnej. Podľa mňa ide skôr o trendový obraz doby ušitý pre čo najširší výsek cieľovej skupiny - vzdelaných tridsiatnikov a štyridsiatnikov majúcich povrchne hlboký (ako sa dnes nosí) prehľad v kultúrnych ikonách doby. Román desaťročia ani náhodou, pokiaľ teda na toto kritérium nehľadíme aj cez počet predaných výtlačkov, či chváliacich recenzií v "serióznych" médiách (= udržiavajúcich status quo). Jednoducho, nech si čo chce, kto chce hovorí: len ďalší zo zástupcov strednoprúdovej kinematografie európskeho strihu (pôsobiaci s až vtieravo navodzovaným pocitom blízkosti idúcim cez všetky sociálne vrstvy - od umývačov riadu po hviezdy médií ) a s povinným ne-happy endom ako znakom odlišujúcim sa od hollywoodských šťastných koncov). 55%. (21.10.2011)

S potěšením konstatuju: duch knihy zachován! Uživ. Galadriel píše: útržkovitě vybrané a doslova opsané pasáže, v nichž bych se (bez znalosti knižní předlohy) ztrácela. Nesouhlasím. Pravdou zůstává, že film není (a nikdy nebude) kniha, ale jedním dechem dodávám: zde se škrtalo s citem a to nejdůležitější bylo ponecháno. Dokonce si troufám tvrdit, že to proškrtání snímku v drtivém počtu případů prospělo. Kniha byla v pár pasážích zbytečně rozvláčná (čti doslovná). Pokud bych měl něčím (předlohou neposkvrněného) diváka nalákat, tak vyjma originálně pojmutému konceptu mapujícího tentýž den po dobu 20-ti let (tj. od 15. července r. 1988 – do 15.července r.2008) bylo by to bezpochyby příjemně bezprostředně civilní herecké duo A. Hathaway-J. Sturgess. Oba bezezbytku naplňují moje (knižní) představy dotyčných hrdinů. Tj. bezstarostného volnomyšlenkářského frajírka Dextera, řešícího tak max, na který večírek (za)jít, kterou holku přefiknout pro dnešní večer, tak i mladá zapálená studentka Emma plná ideálů, dychtící měnit (zachraňovat) svět, včetně jejich „vystřízlivění“ životem , kdy se jejich osudy (vy)mění a Emma je ta, která se dočkává úspěchu (v podobě uznávané dětské spisovatelky), byť (osud tomu chce) ze svého štěstí se nemají radovat dlouho. Klišovité, patetické, přeslazené, s citovým vydíráním a happyendem na konci.... Mně se derou z úst spíše slova jako snímek ze života s dovětkem, že pokud by tohle měl být „přeslazený“ KONEC (směr), kterým se budou od této chvíle ubírat současné snímky, stal by se ze mě „na stará kolena“ snad i fanda žánru. SPOILER! Hovno přeslazený konec. Stejně jako v případě knihy, žádná sladkobolná srdceryvná donekonečna protahovaná scéna. Jednoduše stroze úderné: autobus – prásk a konec resp. začátek něčeho nového, protože ač to v dané chvíli tak nevypadá (a hrozně to bolí) život jde dál, žít se musí a platí tolik otřepané, ale nesmírně pravdivé „čas je lék na všechny rány“. Nic pro puberťáky, nicméně Ti, kteří mají již nějaký ten (ne)úspěšný vztah za sebou, párkrát jim život nafackoval...., si „kus toho svého“ zcela jistě najdou. P.s. když vidím, čemu všemu se tady bez váhání přišpendlují 3-4* a tomuto snímku se dostává * 2, ty 4* (si pro sebe) hravě obhájím. (04.01.2012)