The Nuremberg Campaign
Spanilá jazda
Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan F. FischerHrají:
Petr Kostka, Jiří Vala, Michaela Lohniská, Jaroslav Průcha, Martin Růžek, Jiří Holý, Karel Höger, Vlasta Fialová, Václav Špidla, Otakar Brousek st. (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Do tábora papežského legáta a winchesterského kardinála Henryho přijíždějí roku 1427 rytíři, kteří se chystají na křižáckou výpravu proti českým husitům. Fanatický kardinál je napřed zbaví všech trestů za vraždy a násilí na kacířích. Jedním z těch, kteří mu bezvýhradně věří, je Eschweiler z Hohenbachu (J. Vala). Do tábora husitského vojska, vedeného Prokopem Holým (M. Růžek), se o něco později uchýlí mladý zeman Ondřej Keřský (P. Kostka). Eschweiler vyvraždil jeho příbuzné, vypálil tvrz a přímo ze svatební oslavy mu unesl nevěstu Anku (J. Tvrzníková). Za tři roky se z Ondřeje stane zkušený velitel. Husité táhnou Německem a města se jim bez odporu vzdávají. Prokop nechce lidské životy – doufá, že jeho kněží přesvědčí obyčejné lidi o své pravdě kázáním. Zato Ondřej touží především po pomstě. Lidé, kterých se ptá, tvrdí, že Eschweilera neznají. Ondřej ho najde až při tažení na Norimberk… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (68)
Počátek nové, leč příliš krátké etapy českého historického filmu - reflexivního, nesvázaného apriorním ideologickým požadavkem, nejednoznačného. Poměrně chudý děj nezaujme tolik jako zajímavé myšlenky (pomsta, zodpovědnost, člověk jako oběť či tvůrce dějin?), jež skrze něj probleskávají a neustálé zpochybňování oficiálního obrazu Husitství i klišé žánru. Hlavní hrdina je spíše nesympatický, přesto však lidsky pochopitelný a politováníhodný, daleko zajímavěji však vyznívá jeho protivník. Ostatní postavy jsou někdy až protivnými schématy (Vlasta Fialová zde opravdu získala nevděčnou roli, v níž její šarm zcela zanikl). I když vývoj příběhu občas trochu stagnuje, je alespoň stále přítomna Illíkova působivá kamera, která na svou dobu až nevídaně dokáže přesně vypočítanými pohyby plasticky vykreslovat prostředí a uvrhnout diváka přímo do děje (opravdu nádherná sekvence útoku jízdního šiku). I díky ní je chladný divácký postoj na míle vzdálený. Otevřený konec, mrazivý svou všedností a časovou umrtveností před fatálním útokem, nemohl být zvládnut lépe. ()
Historický velkofilm (i když s rozpočtem to asi nebylo úplně slavné) z přelomu společenských epoch, už ne schematismus 50. let a povinná adorace husitství, ještě ale husitská éra jako nejvýznamnější historická epocha našich dějin, ještě ne renesance dějinného pojetí profesora Josefa Pekaře, neboť dosud je stále dogmaticky platné pojetí českých dějin dle Palackého, respektive Zdeňka Nejedlého. Oldřich Daněk tedy v roce 1963 točí historický středověký film o husitech, na Vláčilovo pojetí středověku ještě zjevně neuzrála doba. Přesto vznikl film vyprávěný moderní filmovou řečí, bez dobového schematického zatížení, s velmi moderními výrazovými prostředky - kupříkladu strhující subjektivní kamera (Ondřejův útěk lesem je hodně sugestivní), nesynchronní obraz a zvuk (např. při vzpomínce na vypálení Ondřejovy tvrze), časté flashbacky... Zajímavý je i sám příběh pomsty, který ideově nabourává schematickou představu o čistoskvoucích husitech. Velmi originální je struktura vyprávění, dělená do třech epizod, které obsáhly časový úsek několika let, ohnisko příběhu eliminuje historickou epochu včetně všech bitev (ve filmu vlastně není zobrazena ani jediná, jen se nich mluví) v podstatě jen na osudy hlavního hrdiny Ondřeje a jeho cesty ke mstě. Potud velmi podařený historický velkofilm. Škoda pak faktu, že všechny postavy promlouvají jen česky a není rozlišen český a německý jazykový živel, stejně jako se lze podivovat nad matematickými znalostmi středověkých Čechů, když původem prostá husitská dívka hovoří o ,,80 tisících" křižáckých vojáků... ()
Film odehrávající se v dobách husitství, pro který je toto období však spíše jen kulisou. Hlavní příběh se stejně tak mohl odehrát v kterékoli jiné době. Hlavnímu hrdinovi vypálil křižák tvrz a unesl nevěstu a on prahne po pomstě. K té dostane jako husitský hejtman příležitost až za několik let, kdy se ocitne se spanilou jízdou poblíž tvrze únosce. Film se tak daleko více než husitství jako takovému věnuje tématu pomsty. Má člověk právo na pomstu? Je nositelem viny jednotlivec, nebo vina ulpívá na celém rodu? Dostane se člověku klidu, když pomstu vykoná na zlomeném člověku, který už vůbec nepřipomíná toho, jehož tvář má člověk před sebou tolik let? Tím vším vyniká Spanilá jízda nad filmy své doby, a to dle mého v mezinárodním měřítku. Film má též velmi sugestivní kameru, což dopomáhá ponuré atmosféře filmu. P. S. Proč srovnávat s Vláčilem. Vláčil je Vláčil a Daněk je Daněk, každý podle svého. Osobně mi taky Vláčil (velmi) často nesedne. Třeba zrovna jeho nejproslavenější Markéta Lazarová mě k smrti nudila, tohle mě oslovuje daleko více. ()
Značně necelistvý historický snímek plný dějepisných ilustrací a nepřesvědčivých psychologizujících vsuvek. Rozpětí mezi popisem událostí a vnitřními dramaty nic neprotkává; leda dvě stylotvorné tendence – karikatura a pathos. Ani ony ovšem příliš k jednotě nepřispívají: nespojité a vždy samostatně artikulující jen zahušťují ideologickou kaši. ()
V necelých devadesáti minutách odvyprávěl O.Daněk psychologicky věrohodnější a filmařsky mnohem důmyslnější historický film s husitskou tématikou, než se to povedlo do zblbnutí reprízované Vávrově trilogii. A pokud film působí vláčilovsky, možná je to i tím, že se tento režisér mihne v epizodní roličce. ()
Reklama