Spanilá jízda

Značně necelistvý historický snímek plný dějepisných ilustrací a nepřesvědčivých psychologizujících vsuvek. Rozpětí mezi popisem událostí a vnitřními dramaty nic neprotkává; leda dvě stylotvorné tendence – karikatura a pathos. Ani ony ovšem příliš k jednotě nepřispívají: nespojité a vždy samostatně artikulující jen zahušťují ideologickou kaši. (17.09.2023)

Počátek nové, leč příliš krátké etapy českého historického filmu - reflexivního, nesvázaného apriorním ideologickým požadavkem, nejednoznačného. Poměrně chudý děj nezaujme tolik jako zajímavé myšlenky (pomsta, zodpovědnost, člověk jako oběť či tvůrce dějin?), jež skrze něj probleskávají a neustálé zpochybňování oficiálního obrazu Husitství i klišé žánru. Hlavní hrdina je spíše nesympatický, přesto však lidsky pochopitelný a politováníhodný, daleko zajímavěji však vyznívá jeho protivník. Ostatní postavy jsou někdy až protivnými schématy (Vlasta Fialová zde opravdu získala nevděčnou roli, v níž její šarm zcela zanikl). I když vývoj příběhu občas trochu stagnuje, je alespoň stále přítomna Illíkova působivá kamera, která na svou dobu až nevídaně dokáže přesně vypočítanými pohyby plasticky vykreslovat prostředí a uvrhnout diváka přímo do děje (opravdu nádherná sekvence útoku jízdního šiku). I díky ní je chladný divácký postoj na míle vzdálený. Otevřený konec, mrazivý svou všedností a časovou umrtveností před fatálním útokem, nemohl být zvládnut lépe. (16.09.2011)

Ne náhodou zde několikrát padlo Vláčilovo jméno. Nemyslím si, že by to dosahovalo kvalit jeho děl, přesto jde o zajímavý počin mapující českou historii. Pro mě nejzajímavější je snaha o evangelizaci slovem. A dobrý je k tomu kontrapunkt vendety. Je tu i snaha o uměleckou modernu v podobě miniprostřihů, spíše okének, ale působilo to trochu rušivě. Je mi zàhadou, proč počiny páně Daňka tak zapadly... (14.10.2018)

Šedesátá léta se v českém filmu jen hemží kvalitními historickými kousky. Husitství tady zdaleka neslouží jen jako kulisa pro hlavní příběh o pomstě, co by měla nejlépe chutnat za studena. Hodně tu rezonuje, jak si každá strana osobuje právo dosahovat svého i za cenu ukrutností na mnoha nevinných. A taky, jak se ve velkém kole dějin chovají ta jednotlivá malá kolečka se svými osobními, mnohdy ne moc ušlechtilými, pohnutkami. Rozhodně jsem ocenil, že je tu doba vystižena mnohem životněji a realističtěji než třeba u Vávry, kde se vlastně jen rozhýbaly postavičky z učebnic. Přestože to filmařskou kvalitou nedosahuje na to, jak středověk pojal třeba Vláčil a herecky to zase nestačí třeba na Hrušínského opus v "Čest a sláva" (který se odehrává o cca 230 let později), je to pořád hodně dobrý film. Jak říká jeden z mých přátel, "Peter the Cube rules". (07.01.2019)

Spanilá jízda je nejpodmanivější v obrazech a náladě. V syrovosti přímého kontaktu, v bezmoci a strachu zběsilého soukolí válečné mašinérie, v bezprostřednosti boje o holé přežití i v potřebě víry k pokračování životního putování. Vše pomalu a jistě plyne k souhrnnému filozofickému přemítání o lidském životě v kontextu s válečným konfliktem na existencionální úrovni. Tím vším dokáže film Oldřicha Daňka zaujmout a uchvátit. Slabinou je rozháranost hlavní dějové linky i celková neuspořádanost konečné krajiny mozaiky. Expresivní herectví, obrazy, jedinečně vykreslená atmosféra i filozofující idea, vícesložkový prožitek ve mě zanechal hluboký dojem. Hlavní postavou existencionálního pohledu na dobu husitství je Ondřej Keřský z Řimovic (velmi zajímavý Petr Kostka), mladý český zemánek. Mocenský boj ho nešetřil a dal mu nesvatější důvod k aktivnímu zapojení. Bezradnost nosí v erbu, na vytaženém meči vlaje odhodlání. Bolest není překážkou, neúprosná krutost doby vrší hromady mrtvých těl a na konci cesty se otázky hromadí v dotěrný hmyz marnosti vznešeného ideálu. Důležitou postavou je Eschweiler z Hohenbachu (dobrý Jiří Vala), německý katolický rytíř. Je to kořistnická podoba války, uvolňující v agresivitu nahromaděný strach a frustrace. Na šlechetné činy není prostor, otázkou je míra strachu a odhodlání, dokážeme si zachovat důstojnost? Hlavní ženskou postavou je Katruše (pozoruhodná Michaela Lohniská), dospívající dívka v doprovodu spříznění husitského vojska. Její role je nenaplněnost romantického očekávání a bezprostřednost. Výraznou postavou je kardinál Henry Beaufort z Winchesteru (vynikající Karel Höger), papežský velitel trestné křížové výpravy. Jeho upřímná nenávist a přesvědčení je příkladné, jeho politické rozhodnutí nediplomatické pro společný zdar věci. Z dalších rolí: vzorný husitský válečník Mikeš (Jaroslav Průcha), pragmatický a důvtipný husitský vůdce Prokop Holý (příjemný Martin Růžek), na slovu síla a zdravý rozum spoléhající husitský kněz Jíra (zajímavý Jiří Holý), všemi způsoby na vývoj situace reagující norimberský markrabě Friedrich z Hohenzollernu (Václav Špidla), jeho hystericky vystrašená manželka Alžběta z Hohenzollernu (Vlasta Fialová), uražený německý rytíř Erkinger ze Sansheimu (Otakar Brousek st.), věrný Friedrichův sluha (Jaroslav Drbohlav), či oběť zuřivé války a Ondřejova nevěsta Anka (Jaroslava Tvrzníková). Po stránce sdělné je Daňkův historický opus podmanivým dílem, omráčí postupy. Výjevy jsou nejpůsobivější v syrově bezprostřední formě. (22.03.2018)