Spanilá jízda

Spanilá jízda stojí na půl cesty mezi Vávrovou trilogií o husitském období a vrcholnými filmovými díly Františka Vláčila. Její ústřední myšlenkou je deziluze a marnost léty živené pomsty. Německý rytíř nedojde slávy při křížové výpravě proti českým odpadlíkům, český zeman se neožení s milovanou snoubenkou a není mu ani dopřán pocit zadostiučinění z pomsty nad uchvatitelem. Marnost nad marnost, jen ti mrtví kolem jsou až příliš skuteční. Na výpravě je vidět, že tehdy představoval Barrandov skutečně významné filmové centrum, mohl si dovolit nákladné produkce a výpravné bijáky. Celkový dojem: 75 %. (16.01.2016)

Spanilá jízda je nejpodmanivější v obrazech a náladě. V syrovosti přímého kontaktu, v bezmoci a strachu zběsilého soukolí válečné mašinérie, v bezprostřednosti boje o holé přežití i v potřebě víry k pokračování životního putování. Vše pomalu a jistě plyne k souhrnnému filozofickému přemítání o lidském životě v kontextu s válečným konfliktem na existencionální úrovni. Tím vším dokáže film Oldřicha Daňka zaujmout a uchvátit. Slabinou je rozháranost hlavní dějové linky i celková neuspořádanost konečné krajiny mozaiky. Expresivní herectví, obrazy, jedinečně vykreslená atmosféra i filozofující idea, vícesložkový prožitek ve mě zanechal hluboký dojem. Hlavní postavou existencionálního pohledu na dobu husitství je Ondřej Keřský z Řimovic (velmi zajímavý Petr Kostka), mladý český zemánek. Mocenský boj ho nešetřil a dal mu nesvatější důvod k aktivnímu zapojení. Bezradnost nosí v erbu, na vytaženém meči vlaje odhodlání. Bolest není překážkou, neúprosná krutost doby vrší hromady mrtvých těl a na konci cesty se otázky hromadí v dotěrný hmyz marnosti vznešeného ideálu. Důležitou postavou je Eschweiler z Hohenbachu (dobrý Jiří Vala), německý katolický rytíř. Je to kořistnická podoba války, uvolňující v agresivitu nahromaděný strach a frustrace. Na šlechetné činy není prostor, otázkou je míra strachu a odhodlání, dokážeme si zachovat důstojnost? Hlavní ženskou postavou je Katruše (pozoruhodná Michaela Lohniská), dospívající dívka v doprovodu spříznění husitského vojska. Její role je nenaplněnost romantického očekávání a bezprostřednost. Výraznou postavou je kardinál Henry Beaufort z Winchesteru (vynikající Karel Höger), papežský velitel trestné křížové výpravy. Jeho upřímná nenávist a přesvědčení je příkladné, jeho politické rozhodnutí nediplomatické pro společný zdar věci. Z dalších rolí: vzorný husitský válečník Mikeš (Jaroslav Průcha), pragmatický a důvtipný husitský vůdce Prokop Holý (příjemný Martin Růžek), na slovu síla a zdravý rozum spoléhající husitský kněz Jíra (zajímavý Jiří Holý), všemi způsoby na vývoj situace reagující norimberský markrabě Friedrich z Hohenzollernu (Václav Špidla), jeho hystericky vystrašená manželka Alžběta z Hohenzollernu (Vlasta Fialová), uražený německý rytíř Erkinger ze Sansheimu (Otakar Brousek st.), věrný Friedrichův sluha (Jaroslav Drbohlav), či oběť zuřivé války a Ondřejova nevěsta Anka (Jaroslava Tvrzníková). Po stránce sdělné je Daňkův historický opus podmanivým dílem, omráčí postupy. Výjevy jsou nejpůsobivější v syrově bezprostřední formě. (22.03.2018)

Zdařilá výprava do historie. Jistě lze vyčítat ledacos, ale tentokráte bych raději vyzdvihoval. Velmi dobrá černobílá kamera, hudba souznící s příběhem a skvělé herecké výkony. Na rozdíl od Vávrových tendenčních snímků z 50.let se O.Daněk snaží o realističtější pohled. A nedělejme si iluze - církev, když třímala moc, byla nositelem zla, válek a utrpení. A kdyby ji stále měla, jejda, to by hořely hranice. Církev a víra jsou totiž tak vzdálené protiklady, že vzdálenější těžko najdete. Jediná pravda církve je úplně stejná jako ta komunistická... Scény s početným komparsem vypadají velkolepě a i výprava je dostačující. Škoda, že v rámci balady došlo jen k jejímu nástinu. Důslednější byl Vláčil ve svém Údolí včel (jenže Körnerova předloha je literární skvost). Pokud ale budeme hodnotit z hlediska českého historického filmu, pak jde o zdařilý snímek. A jestliže se po roce 1989 jevila československá kinematografie z valné většiny jako ideově pokroucená, po 25 letech v kapitalismu se ukazuje, že řada snímků až tak zdeformovaná nebyla. (05.08.2014)

Oldřich Daněk obsadil do film Františka Vláčila, kterým mu za pár let tak nějak ukázal, jak to má vypadat, když to režisér pojme skutečně precizně, a to hned dvakrát. Jediné, kde se mohl Daněk částečně inspirovat, byla Vláčilova výborná Ďáblova past . Určitě bude něco i na tom co napsal Radek99. Doba na pojetí Vláčilova středověku ještě nedozrála. Možná se to dá říci i o Daňkovi. V jistých chvílích mi připadalo, že si toho vzal moc. Od chaoticky vyhlížejících prostřihů do Ondřejovy mysli, až po např. Skopečkův útěk a následnou jízdu lesem. Myslím si, velmi zbytečné. Předešlá kamera z pohledu postavy výborná, nicméně nic se nemá přehánět. V záplavu všemožných kamerových experimentů se úplně zapomnělo na hudbu. Pár tónů, které zazní při jízdě, působí bohužel pohádkově. Všechny tyto mínusy, jsou ovšem zavaleny velkými plusy. Jestliže na jedné straně barikády stojí Höger na druhé Růžek, je to krásná podívaná. Zbytek dolaďuje, sice načesaný, ale jinak skvělý Kostka, M. Lohnická a její neposedná a humor do filmu přinášející Katruše a nakonec samozřejmě Jiří Vala. Snímek působí chvílemi skutečně velkolepě a samotný závěr je velmi silný, a rozhodně mi nedovolí jít níže s hodnocením. (01.08.2013)

Nezbývá než jen zalitovat, že se nic takového u nás už netočí. Jak rád bych takovéhle filmy zase vídal v kinech nebo na obrazovce. Bohužel, zbyl nám jen ten komediální brak a pseudo art. Tohle bývaly ještě pořádné filmy o něčem...Mj. Erkinger ze Sensheimu z filmu je historickou postavou, předkem Swarzenbergů, figuroval v té době v křížových výpravách na naše území. 85% (03.07.2011)