Red Dog - psí legenda

Tak trochu příběh z jiného soudku. Nic mě nechytlo za pačes, nic mě nedonutilo vstanout z gauče, a vím že na tenhle příběh docela zapomenu.. Je to něco jako Hacicho, akorat o dost delsi, o dost zapeklitejsi,ale za to vtipnější. Chyběli mi známější herci, tahle jsem se cítila jako u amaterskeho filmu.. Nesnažilo se to zaujmout a za každou cenu udělat obrovský dojem.. já osobně vím, co zvířata umí a čeho jsou schopná, hodnotím spíš film jako film. Co ale musím pochválit je způsob natáčení, efekty a kameru. Mám zvířátka ráda, ale tohle mě zkrátka úplně nepohltilo. (25.04.2012)

příběh psa který možná začal obyčejně ale po čase se z něj vytvoří legenda se vším všudy.Viz když o něm každý vypráví svůj příběh tak si něco přimaluje.Připomínalo mi to jeden film s dračkami(ženy které v minulosti za krutých mrazů v zimě draly společně peří a rozprávěly nabylo rádio ani tv)Herecké výkony,famózní režie,interiéry a všemu vévodil scénář.A nezvykle dobrý dabing.Jó to byly časy.Kdy herci dbali na kvalitu a ne kvantitu.Obzvlášť mě dostal příběh který vypráví (jméno nevím)chlapík kterému padla do oka sestra u doktora a záminky se kterými se dostával do její blízkosti.Samozřejmě posloužil Red :-))))Tak vás nedostane ani tv se Silvestrem.To vám garantuju.A souboje Reda s kocourem to jen tak někdo nevymyslí a nepodá . (03.09.2019)

Ačkoliv se Red Dog pyšní titulkem podle skutečného příběhu, je z dost velké části vlastně nepravdivý, resp. vše je podřízeno výrazné dramatizaci. Titulní pes byl nicméně bezesporu výjimečným zvířetem a film tedy lze vnímat jednoduše jako jakýsi mytizující pomník tohoto rezavého zástupce nejlepších přátel člověka spíše než jako přesný záznam jeho životní poutě. Proto zde zřejmě téměř nevidíme, že pejsek nebyl zdaleka jenom oblíbený, ale kvůli své vychytralosti a nebojácnosti z něj měli někteří lidé těžkou hlavu. Tento aspekt je podán ve filmu pouze okrajově skrze postavu správce přívěsového parku, který je ale vyobrazen jak jinak než jako zcela nesympatický bručoun. Ale abych se dostal k samotnému hodnocení. Red Dog je australský film skrz naskrz. Má ten příjemně divný šarm a ztřeštěnost jakou lze nezřídka vidět právě u počinů od protinožců. Postavy se pohybují od divných až k značně šíleným a scénář téměř všem dává prostor aspoň na chvíli zazářit. Nebo lépe řečeno dává prostor zazářit Red dogovi v kontextu jejich životních trablů. Stavbou je film tedy vlastně skoro povídkový a docela skáče v čase, což někdy vytrhává ze zážitku, ale jinak to asi pojmout nešlo. Hodně fajn je použitý vizuál, vše je stylizováno do sytějších barev, aby člověk nebyl většinu času ubíjen "šedí" australské pustiny. Přitom zvolený styl podtrhuje i zábavně pojaté vyprávění, které se nebojí využít i různých grafických prvků a odlehčených prostřihů. Samozřejmě film potřebuje při vyprávění jednolitého příběhu nějakou ucelenost, tady nastupuje ta dramatizace a zhuštění děje, který by musel být jinak zcela roztříštěný. Kostru příběhu tvoří člověk, kterého si Red Dog oblíbil ze všech nejvíce. Není to nikterak originální, ale dojde na romanci i dojetí, takže proč ne. Hercům nemám co vytýkat, Rachael Taylor byla jako obvykle opravdu půvabná a Josh Lucas má ten obličej zasněného chlapáka, takže si jistě našel i v tomto ohledu každý svoje. Ale nakonec nejlepší herecký výkon určitě podal Koko v roli čtyřnohé, logicky nadřazené roli dvounohé. Ať je Red Dogovi i Kokovi země lehká a plná kostí. Když teď v závěru mé "recenze" (LOL) přemýšlím nad celkovým dojmem z filmu, možná by bylo přesnější popsat tento australský počin ne jako pomník, ale jako láskyplnou, nostalgickou historku o jednom slavném zvířecím společníkovi, vyprávěnou zdatným vypravěčem u krbu, kterému šlo více o barevnost příběhu než o stoprocentní věrnost realitě. 8/10 (27.05.2022)

Kdo by si myslel, že film kde hlavní roli má pes bude taková pecka. Nemám co vytknout, snad jen to přehnaný cestování, který mělo být přehnaný, při hledání Johna. Super soundtrack, kamera a práce se světlem. Herecké výkony zpocených chlapů úžasné. Příběhy tomu daly šťávu, jinak by to byla nuda, jako Hačikó příběh psa. Jsem nadšená. (25.12.2012)

Už u mačkání první slzy si člověk uvědomí, že sleduje o stupeň kvalitnější emocionální masírku, než je většina ostatních podobných zvířecích příběhů. Může za to neokoukané prostředí australského severozápadu, syrovost děje s minimem kýčovitých prvků a především perfektně vykreslená povaha hlavní zvířecí postavy. Takovéto zobrazení charakterových vlastností se leckterým režisérům nepodaří ani u lidí, natož u zvířat. A propos: Možná to je v Austrálii běžné, ale o sebevraždě spáchané tak, že se nechá dotyčný sežrat od žraloka, jsem ještě neslyšel, nebudu více prozrazovat, pro mě to byla nejdojemnější scéna celého filmu. (19.11.2012)