Kdo je kdo

Trocha nostalgie z mládí. 1) 30letý Václav Neckář své roli herecky nic nedal. Navíc mu to ani nějak neslušelo. 26letý Jan Kanyza (Neckářův manager) se tu taky nepředvedl. 18letá Simona Stašová a rovněž 18letá Jana Paulová byly zato fanynky jedna báseň. A kdo chce pana herce, pro toho tu byl nezapomenutelný 53letý Václav Lohnický - fantastický, ať už hrál cokoli. 2) Děj je ovšem fádní, dialogy tuctové, herecké výkony nevýrazné, děsivé dobové oblečení a tak celkový dojem nic moc. Ale bylo to mé mládí... 3) Přesný koment: kingik***. (20.08.2016)

Kupodivu se tu nikdo nezmínil o tom, že nejde o původní scénář či nápad, ale o téměř věrné zfilmování povídky či novely. Bohužel si nevybavím, kdo ji napsal. Šlo totiž o jednu ze tří či čtyř povídek zahrnutých do kdovíjak pojmenovaného titulu. Nicméně si pamatuju, že v dotyčné povídce nebyl dvojníkem opraváře aut  Václav Neckář, ale - ač nejmenován -  Karel Gott. Za sebe tedy považuji Moskalykovu volbu hlavního představitele za prozíravou, a protože považuji za převedení povídky do filmové podoby za poměrně zdařilé (samosebou v tom hraje roli i kus nostalgie), hodnotím tak, jak hodnotím. A i když je Neckářův účes vážně příšerný, stačí se podívat na dobové fotografie například Jiřího Schellingera a je jasné, že jde o tehdejší módní trend. (14.12.2021)

"Ale já vopravdu nejsem Dubský !!" - "Já vím !! Jsi Enrico Caruso a já veverka Zrzečka !!" ;) Typická crazy komedie operující se záměnou osob stojí a padá s hlavním hrdinou, jehož však Antonín Moskalyk jako jediný světlý bod téhle duchaplnosti obsadil Vaškem Neckářem, který však při nejlepší vůli není schopen Hajného jalový příběh nablblý jak dlabaný necky utáhnout ani omylem.. (01.11.2015)

Záměna osob bývá v komediích velmi vděčným tématem a divák se u toho slušně pobaví. Nijak zvlášť jsem se nebavila. Spíše se nudila a sledovala Neckářovo pobíhání někam. Stopáž mi při sledování přišla ještě delší než ve skutečnosti byla. Tenhle počin beru jen jako takovou malou zajímavost nebo odbočku. (04.11.2013)

Námět o záměně dvojníku ve svých profesích bylo vždy zárukou dobré zábavy v jakékoli světové kinematografii. Československá televize po tom v roce 1973 sáhla také, dosadila do hlavní dvojrole Václava Neckáře a vytvořila typické televizní normalizační filmové dílo své doby. Natočeno je to s hereckými výkony jaké už dnes nejsou vidět velmi dobře, ale bohužel velmi slabý scénář nedokázal nikterak pobavit. Asi je to tím typickým volným moralizováním o hodnotě práce a života, ale bez toho to povětšinou ve své době prostě nešlo. Škoda, mohlo to vypadat alespoň estrádně. Pár Neckářových písniček to nikterak nezachraňuje. (18.08.2016)