Muži, kteří nenávidí ženy

70 %. Craig je sympatickejší, ako Nyqvist, ale Rooney Mara je lepšia Lisbeth Salander, než Noomi Rapace (nikdy by som neveril, že raz niečo také poviem). Fincherov štýl je "filmovejší", než Oplevov. Inak je to ale plus mínus remíza s originálom, ale s tým, že kebyže mi priložíte búchačku k hlave a musel by som si vybrať, asi by som si vybral túto verziu. Finále ma nebavilo. (22.12.2016)

Dobrý, ale zbytečný film. Až na nějaké změny v povaze Lisbeth je to fakt stejný, jak Švédská verze, která se mi líbila více (být první se vyplácí). Přišlo mi, že to vydavatelství časopisu je snad točené přesně v té samé místnosti. I ostatní lokace jsou téměř totožné, prostě fakt, jak přes kopírák. Herecky super, s přidanou hodnotou že Christopher Plummer vypadá přesně jak Josef Fritzl a to se do filmu plného nacistických pervertů krásně hodí. (13.01.2012)

Neznaje předlohy knižní ani filmové, sledoval jsem tento trihel jen s jakýmsi předsudkem, že se jedná o americkou verzi famózního švédského krimi dramatu. Nemohu tedy srovnávat, natož soudit. Samo o sobě mi přišlo zvláštní, že se jedná o americkou verzi, když to na mě chlístalo švédskou ponurost i jistou syrovost, tolik typickou pro tahle "severská dramata" (ba dokonce i herci byli zpravidla neameričtí). Stejně mi to ale přišlo poněkud soft. Jen to klouzalo po povrchu jako Sonja Henie, žádné hluboké ponory. Vztah s novinářem Blomkvistem (Craig) mi nešlo navázat ani po třech budwarech. Daleko napínavější a zamotanější hledání vraha nabízí každá druhá epizoda Erkyla Poarota. (04.05.2015)

Scénář: Steven Zaillian .. David Fincher má můj obdiv. Jako nekompromisní tvůrce s osobitým režijním i vizuálním stylem. Bohužel nyní mám pocit, že udělal až příliš kompromisů a produkt vypadá víc jako „něčí“ než jeho. Vlastně dostál jen té technicko-řemeslné úrovně. Zkrátka, za tohle mu květiny v rámu posílat nebudu. Nejen já, i Akademie bude taktně mlčet. _ Z herců jsem se především těšil, jak se jinak a případně lépe, jako Lisbeth Salander, předvede „Social“ objev Rooney Mara. I když její kreace není špatná, působí bohužel jen tak cool a postupně na jejím podání uvadá celý film (třeba její osobní motivace pro daný případ úplně chybí - a to mají být případné další dva filmy především o ní), protože svou neproniknutelností a finálním zaláskováním se prostě nestane tím silným středobodem, kterým má být. Navíc, nato, že chtěl Fincher stavět tento film na jejím vztahu s Blomkvistem, tak to vzal tedy hodně povrchně. A dopadlo tak spoustu aspektů, nehledě na chybějící spád a emocionální dopady. Ani ta hudba, jakkoliv občas zajímavá, tentokrát prostě správně nenakopává. Vychvalovaná perverze, násilí či dechberoucno se prostě nekoná a řekl bych, že ti, co tam tohle vidí, prostě nemají moc široce nakoukáno. _ Detektivně odfláklé, přesahy obroušeny na minimum, atmosféra vlažná a emoce vyměněné za tu více tu méně vhodné vtipné momenty. I to anální znásilnění potřebuje verbálně vyzdvihnutí namísto pozvolného obrazového dopadu na divákovu empatii s postavou. _ Ve výsledku sice nejde o nic u čeho by hrozilo uzívané nudění, ale do spirál nadšení a blahého lebedění si v přesahu se také nedočkáte. Navíc, den po projekci, marně vzpomínám na nějakou stěžejní scénu, kterou bych měl stále v hlavě (rozsekaná kočička to tedy nezachrání) a mohl na ní stavět (nejsilněji tam působí vzpomínka, kdy na chvíli vypadl v sále obraz). ___ Pročetl jsem si některé komentáře a diskuze a znatelně vyplývá jedna věc. Tento „remake“ (já vím, jiná adaptace knihy) sklízí úspěch zejména za jméno vepsané u režie. Kdyby tam nebylo, odnesla by to patrně stejně tvrdě, jako většina amerických úprav osobitých Evropských/Asijských předloh. No jo, jenže tahle nekompromisní reakce chybí. (16.01.2012)

Ano, je to detektivka; ale kde je problém? Na sever Severozápadní linkou je dobrodružný film, Stopaři jsou western, Psycho je thriller, Mafiáni jsou gangsterka a Zpívání v dešti je muzikál. Říká snad někdo o těchto dílech, že jsou to „jen" dobře odvedené žánrové filmy, filmy na zakázku, či něco podobného? (Dobře, jistě říká, ale kdo někoho takového bere vážně?) A žánrové jsou zhruba stejně jako Fincherův film, který vlastně mnohem víc než detektivku připomíná diskusi o možnostech kriminálního žánru. Pokud se od základního příběhového vzorce o odhalování tajemství daleké minulosti posuneme na obecnější úroveň vztahu mezi stylem, vyprávěním a tématem, odkryjeme mnohem důmyslnější řídící princip, než je prosté odhalování pachatele. Více viz Douglasovy poznámky (31.08.2012)