Nevinnost

"Dobře. Změř mu vocas, ale večer ať je doma." Z principu nesouložím s nezletilými slečnami a jsem natolik zodpovědný, že to nedělám ani v jejich fantaziích a snech. MUDr. Kotva v sobě však tolik zodpovědnosti nenašel, takže se dostal do problémů, které mne bavily. Při jejich řešení jsem si hodně užil výkon naprosto vynikajícího detektiva Ládi, jehož chlapácký přístup k věci se mi moc líbil. Po vyřešení pedofilní zápletky se však film vydal směrem do míst, kde totálně ztrácel na zábavnosti a závěrečný soudcovský ortel mne přivedl k nevěřícnému kroucení hlavou nad tím, jak nejmenovaný pan Jarchovský popustil uzdu své scénáristické fantazii a v touze šokovat vytvořil z uvěřitelného příběhu "překvapivý" blábol. (31.07.2013)

Na nase pomery dosti netradicni film. A v tom je jeho sila. Zvlastnim zpusobem vypraveny pribeh zvlastnich postav, skveli herci - krome Geislerove, Vetcheho i mladicka Anna Linhartova, ktera (prestoze je dcerou Asterky) ma uzasny talent a casem by z ni mohla byt i druha Geislerova. Pribeh se nejprve opravdu tvari nevinne, ale konec nevinnosti prijde mnohem driv nez se zaverecnymi titulky. Ackoli neco malo tusite, stejne vas pointa prekvapi. Na tohle se s chuti podivam vickrat. (15.08.2011)

Po Kawasakiho růži jsem byla hodně dlouho na Nevinnost naštvaná, protože na první dobrou nebylo možné rehabilitovat Hřebejka s Jarchovským tak rychle a dát jim znovu šanci. Ale pokud se člověk dokáže kousnout a dostat do určitého rozpoložení, dokáže si Nevinnost připustit k tělu jako žádný jiný projekt. Pojem nevinnosti je tu zkoumám z mnoha hledisek a podobnost Geislerové/Linhartové, která je ostatně zafixována i na plakátu Lely, dává tušit ambice přesahující zrcadlení tolik adorované v Personě. Naštěstí Hřebejk Bergmana nekopíruje bezhlavě, jen překlápí některé věci z dějin světového filmu a to samo o sobě není zločin. Zločin by byl, kdyby ve finálním sestřihu ponechal tu jedinou scénu s Radimem Špačkem, která by z pointy udělala frašku. Takže skutečnou marností výsledného tvaru zůstává jen velmi diskutabilní hudební doprovod Vladivojny La Chii, který Hřebejk bohužel znovu použil i ve své další práci na seriálu Až po uši. Suma sumárum, hereckým králem Nevinnosti je Vetchý, Munzar příjemně podtrhuje ve svých scénách určitou satiru celého příběhu a relativizování toho, že Geislerová hraje někoho, kdo trpí tím, že už jí není 14 (což je klasický herecký koncert ve velkém stylu, na jaký jsme od ní zvyklí). (31.12.2015)

Nejsilnější český film roku 2011! Stačil jeden jediný třepot motýlých křídel, který spustil nečekanou lavinnu mající za následek ztrátu nevinnosti a prozření všech zúčastněných. Žádná milá, líbivá fasáda, jen krutě mrazivá hra, ale s kým vlastně? A dostal každý to, co si skutečně zasloužil? Vytrženo zpoza řádky - Vladivojna La Chia je kouzelnice! (18.10.2011)

Jsem neskonale rád, že se Hřebejk s Jarchovským momentálně zaobírají vážnými látkami a ne bezzubými komediemi pro masy (burany), jak tomu bylo do doby před natočením KAWASAKIHO RŮŽE. Jejich aktuální počin trpí jistou vykonstruovaností (hlavně v závěru), podivnostmi v logice (zatčení a uvalení do vazby na základě nicneřikajícího deníku, mailů a nepodložených výpovědí, no kde to jsme - jestli to takhle v reálu doopravdy chodí, tak potěš) a nepříliš obratně napsanou a podanou (přesněji řečeno: zbytečně dlouhou a strašlivě doslovnou) vysvětlovací scénou v posledním dějství. Z Jarchovského velice ambiciózního scénáře je cítit velká snaha o komplexnost a snad i o jakousi osudovost, postavy a vztahy mezi nimi působí poměrně přesvědčivě, přestože si Jarchovský zkouší hrát na českého Shyamalana a vystavovat nicnetušící diváky překvapivým zvratům, které jinak poměrně tradičně vedený příběh o obvinění ze zneužívání nezletilé dívky neobvykle zkomplikují a pokoušejí se mu tak dát nový rozměr (proto doporučuju o ději před zhlédnutím zjišťovat co nejméně). I tentokrát naštěstí Hřebejk svým umem táhne film kupředu i přes jeho občas hodně zjevné dějové nedostatky (zápletka i s jejím vyústěním má až překvapivý potenciál, ale některé její hrany by potřebovaly ještě značně obrousit). Ovšem jsou zde také pasáže (zejména dialogové), při nichž jsem naprosto přestal vnímat okolní svět a vychutnával si naplno v podstatě dokonalou filmařinu. Když má Hřebejk k dispozici slušně napsanou emočně zabarvenou konverzaci a schopné herce, je to slast bez kompromisů (i když na plátně zrovna nic nevybuchuje, nikdo z ničeho nestřílí nebo neskáče atd.). 70 % (01.02.2011)