Vlk z Wall Street

Co mě překvapilo – a to poměrně negativně – je skutečnost, že Scorsese zaujímá k hlavní postavě neutrální postoj. Jakoby říkal, že dojit z lidí prachy, fetovat a brousit kurvy je vlastně docela fajn. A to je pro mě, jakožto zastydlého idealistu, docela velký problém. Zatím u žádného ze Scorseseho filmů na konci nechyběla nějaká katarze, tady jsem se jí bohužel nedočkal. Uznávám fantastickou filmařinu, která ve mně nejednou dokázala vyvolat úlevný smích, ale jinak vždycky raději dám přednost těm „blbejm pošťákům“, kteří si mohou dovolit akcie pouze za deset pencí, než vychcánkům typu Jordana Belforta a jeho vlčí smečce. Do "komplexní fresky", která by o něčem vypovídala a do něčeho se strefovala, má tahle bezuzdná taškařice hodně daleko. (16.01.2014)

Podle mého je sice u Vlka z Wall Street nabíledni srovnání se slavnými opusy Martina Scorseseho Mafiáni (1990) a Casino (1995), ovšem toto srovnání lze následovat nejen v pozitivním definování Vlka z Wall Street jako podobného oběma zmíněným, nýbrž i v negativním definování Vlka z Wall Street jako jim nepodobného. Tato nepodobnost mu pak snad může zajistit pozitivnější přijetí i mimo okruh filmových fanoušků, skrze tuto nepodobnost jej lze kritizovat jako významově problematický, a zároveň se dá skrze tuto nepodobnost hodnotit jako velmi odvážné umělecké dílo. Více v mé analýze zde, pokud by to někoho zajímalo. (18.01.2014)

Uff.. Takovou tří hodinovou adrenalinovou, biografickou jízdu jsem opravdu nečekal! I přesto, že Scorseseho nemusím, točí filmy, kterým se vyhýbám jako čert kříže, tak za tohle se mu klaním. Zrežírováno s velkým talentem, energií a s neuvěřitelným scénářem, který má hloubku a obsahuje spousta zábavných hlášek. Zneužití drog, bohatství, chamtivost a hrst pestrobarevných postav, to vše zmixováno do Scorseseho koktailu, který vás donutí film vidět znova a znova! 100% (10.02.2014)

Jordan Belfort je antihrdinou, který se řadí vedle takových es jako Jurij Orlov z Lord of War. Jenže zatímco Jurij je vlastně pořád člověk, k němuž lze cítit alespoň drobné pochopení, Belfort je hajzl. Je inteligentní, má nadhled, životní postřehy, smysl pro humor, ale je hajzl. Tak jako v Básnících označil Kendy jednoho pracháče za dojiče socialismu, je Belfort dojičem kapitalismu, a to na drogách. Jeho životní náplní je vydělat. Jakkoli. Přesvědčit kohokoli, od chlápka na podpoře po milionáře, že si mají koupit akcie jakési pidifirmičky, o které vlastně ani sám makléř neví vůbec nic. Většina z makléřů jsou ostatně osoby naprosto primitivní, vědí vše o hovnu nebo hovno o všem, na tom ale nezáleží. Jak se dozvíme hned v začátku, to jak celý tenhle akciový trh funguje, je úplně jedno. Akcie se musí zkrátka točit, protože provize za prodej je to jediné, na čem záleží. Ukecat, nakecat, ojet, najet (na další prášky). Jde o profit, i když za nic. Nic se nevyrobí, žádná hodnota se nevytvoří, jen peníze mění majitele. Peníze, to jsou auta, jídlo, jachty, drogy. A to nejdůležitější. Ženský. Ženský s váma kamaráděj, když máte peníze, bez ohledu na to, že proti vašemu charakteru je černé uhlí bílé jako sníh a vypadáte třeba jako Jonah Hill. Bez výjimky všechny ženský jsou v tom filmu kurvy, s prstenem nebo bez. Nechat se vydržovat, dokud manžel má, i když klátí všechno co potká. Ale když jde nakonec do háje a vykazuje alespoň nepatrné známky zlepšení, to je pravý čas opustit potápějící se loď. A stejně tak dřívější přátelé. Pod hrozbou trestu nakonec všichni povolí, i když se tváří, jak té FBI neřeknou ani slovo. Zase tak moc se ale neděje, vždyť to by museli pozavírat celou Wall Street, tak se rozdá pár symbolických trestů, hrdina dne agent Denham (jediná skutečně sympatická osoba na plátně) dostane za odměnu diplom a jede se dál močálem černým kolem bílých skal. Vtipné, chytře napsané, skvěle zahrané. ale to je nošení peněz na Wall Street. P. S. Tento film učinil pro Klub rváčů více, než film Klub rváčů... (06.02.2014)

Vlk z Wall Street se stal celkem oprávněně jednou z nejdůležitějších událostí sezóny. Strefil se totiž do atmosféry doby rozjitřené hospodářskou krizí a zaskočené poznáním, že opasky se v době nouze neutahují stejnou měrou a lidská spravedlnost je na některé zmetky krátká a jejich hroší kůže evidentně neprůstřelná. Pokud to nejde jinak, aspoň si to s nimi vyřídíme na filmovém plátně. Vlk připomíná divoký mejdan, ze kterého si vedle vzrušujícího pocitu ochutnávky zakázaného ovoce a překročení hranic běžně tolerovaného chování za pár dní vybavíte nejspíš už jen pár šokujících úletů a skopičin. Film je totiž v líčení dlouhého sledu večírků, radovánek, drogových tripů a neukojitelné touhy po zbohatnutí poněkud stereotypní a tím i únavný. Líčí osudy skupiny makléřů neváhajících nabídkou bezcenných akcií obskurních firem ničit životy naivních klientů. Snímek připomíná Obchodníka se smrtí a Trainspotting absencí morálního rozměru a závěrečné katarze. Ve všech třech případech jde o parchanty, kterým to nakonec i přes dílčí kotrmelce a ztráty vyšlo a prošlo. Scorsese dokazuje, že vysoký věk nemusí nutně znamenat ztrátu kontaktu s moderní filmařinou. Právě naopak, platí pro něj totéž, co pro archívní vína - čím starší, tím lepší. Dohání Finchera v kamerových hrátkách, vychutnává si davové scény, hravě zvládá akci, jako je potopení jachty na rozbouřeném moři. Střídá rytmus, zpomaluje záběry, jediným detailem dokáže prozradit o své postavě víc, než by jiný režisér dokázal popsat v celém filmu. Samostatnou kapitolou je výkon DiCapria v hlavní roli. Záporáci jsou pro herce vždycky vděčnější. DiCaprio se přímo vyžívá v roli cynického obchodníka bez skrupulí, labužnicky předvádí jeho bezbřehý hedonismus, narcismus a manipulativnost. Říká se, že když se baví herci při natáčení, diváci spláčou nad výdělkem, a naopak. Tady to evidentně neplatí. Scénu předávkování si určitě jak DiCaprio, tak i Jonah Hill skvěle užívali a přitom je to geniálně komické číslo, které se nejspíš stane pro filmové fanoušky uctívanou klasikou. DiCaprio slibuje, svádí, podplácí a vyhrožuje a především předvádí studii člověka posedlého sebou samým a pohybujícího se na nikdy nekončícím drogovém tripu. Přes výše uvedené nedám nejvyšší hodnocení. Vlk je totiž jako hyperaktivní sebestředné dítě, které se panovačně neustále dožaduje pozornosti. Jeho coolovitost časem začne unavovat. Paradoxně jsem si uvědomil, že bych si víc film užil s kratší stopáží a s menším počtem gagů. Celkový dojem: 85 %. (22.01.2014)